ročník 42/2001:
                   
012Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Zastavení
V dobrém předbíhat dobu
Čeho se v životě nejvíc bojíte?
Bůh je sice milosrdný, ale...
Boží soud
Sociální práce se seniory
Děláme to všichni, děláme to rádi
Jezdi na černo, ale zůstaň člověkem
Poctivost a pravdivost
Encyklopedie
vojna & civilka
Manche Masemola
Dadore Ilustratosphere
Zpět za barikády?
Sdružení mládeže
Století zázraků, Všem sráčům navzdory
Co nepotřebují potřební
Kytice
Kontaktník
Sedmý den
Tož tvoř
Propast
Senátor Bárta zatčen
Adam
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
  Hudba
Dadore Ilustratosphere
  Jakub Dvořáček
 
Dobrou písničku dělá především dobrý text, tvrdívám s oblibou, maje na mysli Jaromíra Nohavicu, Jana Spáleného nebo bratry Ebeny - písničkáře, jejichž hudba vpodstatě nevynikala originalitou, zato skvěle vystihovala atmosféru textu, sloužila mu, nesla ho.
    Při hledání vánočních dárků jsem ale narazil na dvě CD, která jako by se tomuto pravidlu vzpírala a odhalovala jako nepřípadné mé úvahy o tom, zda nějaké hudební veledílo kazí mizerný text, či naopak skvělou báseň plytká hudba.
    Když teď poslouchám nová CD Idy Kelarové „Dadoro“ a Dana Bárty „Illustratosphere“, jako bych začínal tušit, že dobrá písnička vzniká teprve tehdy, když se slovo a hudba potřebují, když jeden bez druhého nemohou být, protože jeden bez druhého vypadají ... blbě.
    Posuďte sami: v jedné ze čtrnácti původních romských písniček na albu „Dadoro“ se zpívá: „Moje krásná žena mně řekla, že čekáme dítě. Plakal jsem, plakal jsem štěstím.“ To má být vážně míněný text? A muzika? Harmonicky, melodicky, rytmicky vůbec nic nového. Samé staré pravdy. Vlastně pořád na jedno brdo. A přece mi věřte, že ta deska je úžasná. Naprosto nevím proč... Snad právě proto, že nevíme, a přece rozumíme. (Nebo že si tomu rozumíme, jak se nám hodí?)
    „Zkušené privátní míhání komíhání vrší zášť suchý celibát počestný pocestný avokáda ideál“ - o poznání rafinovanější texty než Desiderius Dudža, manžel Idy Kelarové, si pro svou první autorskou desku napsal Dan Bárta. Vpodstatě je to o tu rafinovanost větší blábol, hudebně se dá očekávat solidní rock. Jenomže...
    Když se ty snivé asociace, obrazy, zvukomalby začnou neexaltovaně zpívat - jen tak lehce houpavě vyslovovat do proudu barevné, pěkně jazzující hudby bez přílišných záhybů (vlastně pořád na jedno brdo)...
    A zase nevíme, zase jen tušíme... A náhle jako by bylo slyšet i to, co si Ida Kelarová, Dan Bárta a jejich výborní spoluhráči nechali pro sebe.
Autor je muzikant
 
  Co vy na to?
Zpět za barikády?
 
Jednou z pravidelných lednových akcí je Alianční týden. Kazatel Církve bratrské káže v katolickém kostele, katolický kněz v Křesťanském společenství a pastor Křesťanského společenství třeba v kostele evangelickém. Patrně bychom si mohli notovat, kterak nám ta ekumena hezky funguje.
    Namísto uspokojeného notování si však raději dovolím položit takovou drobnou otázku: A není to málo?
    Nechci popírat jasné pokroky v ekumenických vztazích, leč mnohdy se mi vzájemné vztahy různých církví připomínají městečko, v jehož ulicích stojí barikády. Občas sice někteří opustí útočiště za svými barikádami, potřesou si na volném prostranství pravicí, ovšem potom opět zalezou zpět a dále cizelují své představy o těch druhých za jinými barikádami.
    Možná by nebylo špatné, snažit se ty druhé více poznat, třeba bychom zjistili, že nemusíme mít pravdu vždy jenom my, ale někdy i oni. Že mnohé zakořeněné představy o nepřekonatelných odlišnostech jsou pouze naším nepochopením. Že se mnoho věcí jinde dělá jinak, a možná lépe než u nás. Že ve všech církvích jsou lidé, kteří patří Pánu Ježíši...
    Není dobré připustit, že Boží řešení mohou být úplně jiná, než si právě my představujeme, a že „ti druzí“ nám také mohou mnoho dát?
Martin Šanda
 
 
 
Diskusní fórum k článku Dadore Ilustratosphere:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku Zpět za barikády?:    | vložit příspěvek |