ročník 42/2001:
                   
015Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Zastavení
Rozhodl jsem se, že tomu přijdu na kloub
Kde berete sílu, když je vám nejhůř?
Rovni si s dobytkem?
Kde brát sílu?
Jsme nejlepší, jsme skvělí, tak nám zavolej...
Ztišení
Archiv
Biblický program trochu jinak
Martin Luther King
Hebrejské povídky
O sedmém dni
Farář mládeže
Hladové lidi moc nezajímá demokracie
Evangelium podle reklamního spotu
Verdiho opera Jeruzalém
Tož tvoř
Otesánek
Kontaktník
Až se v ráji sejdem
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
  Rodinné stríbro
Ztišení
  Markéta Havlíčková
 
 
„Ztiš to!“ volá matka na syna, když hlasitost hudby vycházející z reproduktorů dosahuje prahu bolesti pro uši. „Ztište se!“ říká pan učitel ve škole brebentivému žactvu, aby slyšelo jeho výklad nové učební látky. Ztišit se má člověk v lese, aby nevyplašil zvířecí obyvatele tohoto místa. Myslím si, že to má však ještě jeden důvod než jen klid pro zvěř. Ztišení vede člověka k naslouchání. Naslouchání řeči přírody, hlasu učitele nebo tónům hudby. Každé naslouchání také prožíváme a pro dobrý prožitek potřebujeme klid. Protože dobrý prožitek nám dává sílu do naší další činnosti.
     Postní doba, příprava na největší a nejdůležitější křesťanské svátky v roce, nese právě toto poselství „ticha a ztišení se“. Nese je právě proto, aby dobré prožití velikonočních svátků v nás zanechalo naději a sílu pro další dny našeho všedního života, kdy člověk ze sebe vydává mnoho energie v každodenní práci. Jak člověk získá energii ve všedních dnech? Vždyť další přípravná doba na nějaké svátky je až za dlouho. Co může člověk dělat?
     Pro mě se stává odpovědí na tuto otázku modlitba. Rozhovor s Bohem. O modlitbě, její důležitosti a síle se dovídám v Bibli jak ve Starém, tak také (a to převážně) v Novém zákoně. Příklad mi dává sám Ježíš, když odchází na poušť, když učí apoštoly modlitbě „Otče náš“ a když odchází do zahrady Getsemanské, aby se modlil před svým zatčením a cestou na Golgotu s křížem na ramenou.
     V mém životě je modlitba stejně tak důležitá, přestože nemusím nést tak těžký kříž, jako nesl On. Mám ho sice menší, Stojí mě tolik energie, když se každý den pokouším přemoct svoje sobectví, svoji pýchu a vůbec bojuji s různým pokušením. Musím se tedy někdy občerstvit, promluvit si o tom s naším nebeským Tatínkem. Potřebuji útěchu, povzbuzení, radu a ukázat směr a také jemu chci poděkovat za vše, co mi dává, za jeho lásku ke mně. Jak často si udělám čas na rozhovor s Bohem? Jak často se ztiším, abych jemu mohla naslouchat?
     Musím se přiznat, že s „uděláním si času“ s „touhou po rozhovoru“ mám potíže a nejde to snadno. Ale vím, že za tu námahu to stojí.
     Přeji každému, aby si dokázal najít potřebný čas ke ztišení a modlitbě, nejen ve chvílích, kdy se cítí vyčerpaný a sám, ale také ve chvílích, kdy je plný síly a cítí se dobře, protože je to dar, za který se má poděkovat. Buď rád, že máš komu děkovat a u koho se můžeš ztišit a občerstvit!
 
Archiv   
 
„S radostnou důvěrou v pomoc Spasitele našeho Pána Ježíše Krista prohlašuji, že se vynasnažím denně čísti písmo svaté a obírati se s modlitbou životem Pána Ježíše Krista.“
 
Jsou jistě v našich Sdruženích lidé, kteří mohou i tuto část s dobrým svědomím a radostně podepsat. Vyžaduje to určité zralosti a náboženské zkušenosti. Ale celkem máme ve Sdruženích nikoli hotové a zralé křesťany, nýbrž mladé lidi, kteří v ně mají být vychováváni...
     Mladý člověk namítá, že se nemá vynucovat to, co má vyplývat z vnitřní potřeby. Není nic odpornějšího než formalismus. Pravidelné čtení písma a modlitba, jsou-li vynucovány, mohou se stát jistě s nechutí konaným úkonem jako obřady v říms. církvi bez vnitřní potřeby a účasti. Ale zase bych chtěl upozorniti mladé lidi, aby neupadali v opačný extrém, aby se nedomnívali, že modlitba a čtení písma jsou jen věcí nálady a vnitřní potřeby. Budete čekat s modlitbou a čtení písma až přijde nálada k tomu? Pracujeme také jen tenkrát, když máme k práci chuť, jíme, kdykoli máme hlad? Není nucená pravidelnost povolání našeho dobrodiní pro člověka a kulturní pokrok?
     I v duchovním životě, třebaže tu jde o projevy daleko bezprostřednější, platí tento řád. Člověk by se nedostal k Bohu, kdyby čekal, až bude mít pro to náladu. Naopak, čím je styk člověka s božími věcmi pravidelnější, tím častěji se dostaví i vnitřní potřeba.
     A tak jestli do slibu přišel požadavek, aby v našich Sdruženích byl ne vynucený závazek každodenního čtení a modlitby, nýbrž snaha po tom, co právě bylo řečeno, bylo cílem a úmyslem. Vést k vědomí, že náboženský život nemůže být vydán v šanc náhodám a náladám, nýbrž že je i v něm jako v celém životě třeba jisté odhodlanosti a vůle k sebekázni, pravidelnosti a pořádku!
 
Bedřich Jerie - Bratrstvo, listopad 1925 - Jak naložíme se slibem - výňatky z diskusního článku o návrhu na slib každého člena sdružení
 
V nedávné době jsem dočetla dvě knihy od spisovatele Davida Torkingtona - Poustevník a Prorok. (Karmelitánské nakladatelství)
     Obě vypráví o příběhu lidí, kteří hledají ztišení, učí se modlitbě.
     „Jedním z hlavních cílů modlitby je učit se lásce, kterou nás miluje Bůh. (...) K modlitbě nám může pomoci četba Písma, ale i meditace, modlitba růžence a další jiné prostředky.“
 
V knize také radí jeden duchovní vůdce mladému člověku určitou formu askeze:
     „Uložím ti přísnou askezi. Ze začátku ti bude při-padat příliš snadná, ale na konci bude až dost těžká. Spočívá v tomto: nevzdávej se ničeho, co máš rád, kromě hříchu - ovšem jen potud, pokud ti to nebude bránit udělat si každý den pevný čas na modlitbu, protože právě v ní se naučíš otvírat srdce lásce, která tě nakonec uschopní ke všemu, co je bez ní nemožné. Nenech se svým mladistvým elánem zmást a nemysli si, že je to příliš snadné. Když láska začne vymetat smetí, které v tobě je, pocítíš najednou, že je to všechno příliš těžké.“ (...)
 
Anketa          
 
která se nepovedla
Kristýna Žárská
 
Ptala jsem se třiceti mládežníků z různých denominací na společném večeru chval na Vsetíně. Anketou jsem chtěla poukázat na to, jak málo času věnujeme Bohu, a že nám víc času denně zabere čištění vlastního chrupu. Tak jak nám to kdysi vyšlo, když jsme na obdobné otázky odpovídali na nějakém setkání. Výsledky dopadly nečekaně jinak.
 
Kolik minut denně si průměrně čistíš zuby? (1-8) průměr 3,2 minuty
 
Kolik hodin denně strávíš ve škole nebo v práci? (0-12) průměr 7,3 hodin
 
Kolik času denně strávíš s Bohem (čas pro Boha - jakkoliv) (0-2,5hod) průměr 53 minut
 
Jak relaxuješ? (v závorce počet lidí) čtu si (5) čtu, ale zásadně nekřesťanskou literaturu (1) sportuju - běžky, kolo, pes (7) pracuju, hlídám děti, s lidma (4) hudba (8) čtu Bibli (3) šiju, počítač, lehnu si (3), nerelaxuju (1)
 
Co si představuješ pod pojmem ztišení? opak hlasitosti
oddělenou chvíli
četbu
modlitby
že se nemluví
naslouchání Bohu
niterné soustředění na Boha
modlitby prokládané chvalami a Biblí
nezáleží na hlasitosti - jde o pokorný postoj před Bohem
 
Proč si myslíte, že dnes obecně křesťané tak málo času věnují Bohu? Není čas; ekonomika - nutnost pořád vydělávat, zabezpečovat se; rytmus dnešní doby; hektičnost doby; víc lákadel; vliv médií; víc alternativ; víc lákadel; hodně relaxují...
 
To si nemyslím; Já myslím, že věnuji hodně času Pánu Bohu; všechno je otázka priorit; myslím, že v tom máme velkou svobodu...
 
 
 
Diskusní fórum k článku Ztišení:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku Archiv:    | vložit příspěvek |