ročník 42/2001:
                   
016Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Zastavení
Zdržet se hledáním
Jak reagujete na selhání druhých?
Jak se dá vyrovnat s pokušením a se zlem?
Jak jsem před Bohem spravedliv
Známé tváře
Staršovstvo
Šel bys do staršovstva?
Proč jsi šel do staršovstva?
Oscar Romero
Poslouchá celá rodina
...o lidský život
Mládež ve sboru
O jinakosti
Odluka církve
Modlitba jako rozhovor
V čekárně na chirurgii
Slovník pro neslyšící
Tož tvoř
Studny
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
  Křesťanští mučedníci 20. století
Mučedníci současnosti
  Dráža Havlíčková
 
Oscar Romero
Ve věku, kdy chudí čelí zastrašování a vraždám   
 
''Jako křesťan nevěřím ve smrt bez vzkříšení. Jestli mě zabijí, budu vzkříšen spolu s lidmi El Salvadoru. To říkám naprosto upřímně.''
     - řekl před svým zavražděním salvadorský arcibiskup Oscar Arnulfo Romero, jeden z mnoha umučených obránců lidských práv Latinské Ameriky. Neskutečně tíživé poměry, které vládnou na tomto kontinentu s největší zadlužeností a zároveň s největším počtem katolíků na zeměkouli, jsou většině z nás velmi vzdálené.
    Proč byla r. 1977 v Buenos Aires zavražděna řeholní sestra Alice Dumontová, pečující o sirotky a vězněné? Proč byl r. 1980 umučen jezuita Luis Espiral, kritizující ožebračování dělníku v Bolivii? Proč byli zabiti mla-dičký laický aktivista Luisoto Torres (Salvador 1977), biskup Angeli z La Rioje (Argentina 1976), katecheta Vincente Menchu (Guatemala 1980) a během jednoho listopadového dne r. 1989 šest otců jezuitů na půdě Ústřední katolické univerzity v San Salvadoru?
    Proč? Jedno mají tito latinskoameričtí mučedníci společné - viděli bídu a utrpení bezmocných lidí a podali jim pomocnou ruku.
    Oscar Romero byl jedním z nich. Narodil se 15.8. 1917 v horském městečku Ciudad Barrios ve východním Salvádoru. Ve třinácti začal uvažovat o kněžském povolání - nějaký čas strávil v semináři v San Miguel, poté odešel studovat teologii do San Salvadoru a po roce a půl byl vyslán na Gregoriánskou univerzitu do Říma, kde byl také r. 1942 vysvěcen na kněze.
    Brzy nato si začal dělat doktorát, ale na žádost biskupa ze San Miguel se r. 1944 vrátil zpět do Salvádoru. Jeho první farností byla horská vesnička, strávil tam však jen několik měsíců, protože byl povolán zpět do San Miguel, kde se stal diecézním sektretářem. Tuto funkci zastával celých 23 let a zastihl ho v ní také 2. Vati-kánský koncil, který vnímal jako výzvu k reformě, i když k některým novým ustanovením se stavěl kriticky.
    R. 1967 byl jmenován generálním sekretářem Salvadorské biskupské konference a r. 1970 se stal San salvadorským pomocným biskupem.
    Během těchto 7 let strávených v hlavním městě se Romero věnoval zejména administrativní činnosti a zdá se, že byl čím dál konzervativnější, a to jak na poli teologie, tak i církevní praxe. Odmítal myšlenky teologie osvobození a byl více méně loajální vůči Vatikánu i salvadorské vládě.V r. 1974 byl jmenován biskupem v rurální diecézi ve východním Salvadoru, kde se věno-val především pastorační péči - objížděl svým jeepem odlehlé vesničky, kázal tam, oddával, křtil a vyslýchal zpovědi. V tomto období začínala v Salvádoru růst moc armády a rozmáhalo se pronásledování a útlak chudých občanů. Prvořadým problémem bylo soustředění pozemků v rukou několika málo bohatých velkostatkářů. Jediným východiskem byla agrární reforma, o kterou se v r. 1976 pokusila salvadorská vojenská vláda, avšak jejím cílem byla spíše industrializace země než pomoc chudým.
    Když bylo Romerovi 59 let, byl jmenován arcibiskupem v San Salvadoru.
    Několik týdnu po jeho zvolení byl zavražden jezuita Rutilio Grande - jeden ze zakladatelů Federace křesťanských rolníků, kteří bojovali za práva salvadorských chudých. Grande byl zavražden cestou na mši. Romero ještě v noci odcestoval na místo vraždy. Ač donedávna nesouhlasil s Grandovým liberálním přístupem, nad jeho zkrvaveným tělem jako by mu spadly šupiny z očí. Musel uznat, že Grande měl pravdu.
    Od této chvíle Romero stál výhradně a vždy na straně chudých a utiskovaných a nevyhnutelně směřoval ke své mučednické smrti. Okamžitě začal vy-jednávat s vládními činiteli a žádal prezidenta Molinu, aby vražda Rutilia Grande byla vyšetřena a přestalo pronásledování salvadorských křesťanů. Katolické školy byly na protest 3 dny zavřené a po celé zemi se v následujících dnech nekonaly mše - pouze jedna, na schodech katedrály. S tímto radikálním protestem nesouhlasil papežský nuncius a volal Romera k odpovědnosti. Romero se proto rozhodl navštívit papeže a žádat ho o souhlas. Papež Pavel VI. ho povzbudil slovy: ''Odvahu, bratře. Ty jsi přece arcibiskup.''
    Koncem 70. let byl v Nikaragui svržen Somozův vojenský režim a také ve Venezuele, Costa Rice, Kolumbii a Mexiku byly zvoleny civilní vlády. V Salvádoru však nadále panoval teror a neustálé pronásledování, vznikla dokonce militantní skupina ''Bílí válečníci'', která otevřeně hrozila vyvražděním všech jezuitů.
    Romero na tuto situaci reagoval stále větší otevřeností chudým a trpícím. Pokorně jim naslouchal a zapisoval jejich trápení. Když k němu přišla nějaká žena a naříkala nad vraždou svého dítěte, Romero si okamžitě poznamenal její jméno a místo, kde se to stalo. Říkal, že pláč ženy je pro něho dostatečným důkazem.
    Romero dostál svému arcibiskupskému heslu - Sentire cum ecclesia - spolucítit s církví. Zvláště patrné je to na jeho způsobu psaní kázání, která připravoval spolu se skupinou kněží a laiků, neboť právě oni nejlépe věděli, co se v Salvadoru děje.
    Roku 1978 byl nominován na Nobelovu cenu míru za hájení lidských práv, ve své zemi byl však kritizován jak ze strany vlády, tak ze strany církve. V r. 1979 Romero znovu odjel do Říma, ale nový papež Jan Pavel II. ho příliš nepodpořil. Doporučil mu, aby se držel ''obecných principů'' a na dokumentaci zločinu, kterou sebou Romero přivezl, se ani nepodíval. Zklamaný Romero se vrátil do Salvadoru, kde se situace zhoršovala a hrozila občanská válka. Heslo ''Buď patriot! Zabij kněze!'' bylo čím dál populárnější. Během prosince 1979 bylo zavražděno 281 lidí. Také Romero byl v neustálém ohrožení. Krátce před smrtí mu jeden důstojník nabídl neprůstřelné auto, ale on ho odmítl: ''Dokud nebudete chránit můj lid, nemohu od vás přijmout ochranu.'' A od té doby raději nezaměstnával ani řidiče.
    24.3.1980 Romero sloužil jako obvykle odpolední mši v nemocniční kapli a najednou se ozvala rána, která ho zasáhla přímo do srdce. Jeho smrt, stejně jako smrt tisíce dalších, nikdo nevyšetřoval, nikdo se nad ní ne-pozastavil. Jen jeden jezuitský teolog, který byl zavražděn o několik dnů později, rovněž při mši, poznamenal: ''S arcibiskupem Romerem Bůh navštívil Salvador.''
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Oscar Romero:    | vložit příspěvek |