ročník 42/2001:
                   
018Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Zastavení
Největší je láska aneb všechno špatně, zpátky na stromy
Potřebujete kolem sebe lidi podobných názorů a zaměření?
Bratry sestry potkávám
Pečovat a být opečováván
Křest
Nechte dítek jíti ke mně
Dietrich Bonhoeffer
Grafiti rules
Terorismus
Rodný dům
Čechomor a další...
Kurzy běží dál
Bílá vdova
Kde budeme spát?
Reklamní sebereflexe
Co prej bude s mojí duší
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
  Diakonie
logo diakonie Co to k čertu je
ta Diakonie
  Hana Prchalová - sociální pracovnice v Brně
 
Pečovat a být opečováván
 
 
Každý člověk je ''svým pečovatelem'' - stará se sám o sebe. A když nemůže nebo na to nestačí, žádá o pomoc ostatní, ale pouze do té míry a po tu dobu, kdy péči o sebe nemůže zvládnout. Vždy je důležité, aby pečovatel nechával pečovanému místo. Místo, aby se mohl projevit, zda je spokojen či nikoliv. Každý chce být vždy, alespoň pokud má postačující sílu soběstačným. Je jen velmi málo lidí, kteří se okamžitě dokáží sžít s myšlenkou, že jsou odkázáni na péči druhých. Je nutno ponechat možnost volby. Co zvládnu a co nikoliv. Ponechat možnost vykonávat určité činnosti i za cenu, že výsledek není dokonalý. Pečovatel se má stát ''podpěrou'' a je-li to možné, tak berlí, kterou je možné na čas odložit, nechat někde stát a stále nepřipomínat. Nepřipomínat: to už nemůžeš, nezvládneš, nedokážeš. Pečovat o někoho znamená pomáhat mu kvalitně žít.
    Lidé, kteří se na nás obracejí, se dostali do nějaké tísně, problémů. Onemocněli oni sami, onemocněli nebo jim odešli blízcí, zůstali sami. Potřebují pomoc někoho jiné-ho. Rodina má své povinnosti a přes den není možné, aby někdo babičce připravil oběd, došel na nákup nebo ji doprovodil k lékaři.
    Proto tu jsou naše pečovatelky, denně se setkávají se seniory, kteří potřebují jejich péči. Pomáhají s údržbou domácnosti, zajistí nákup, pomůžou s přípravou oběda, nebo třeba vezmou noviny, na chvilku si s babičkou sednou a povídají si. Mají chvilku jenom pro ni. Nikam nemusejí spěchat, nemusí do ''práce''.
    Mnohdy není pro seniora ani tak důležité vědět, že bude mít v poledne teplé jídlo. Mnohem důležitější bývá to, že se kolem poledne u nich zastaví Maruška, ''jejich sestřička'', která jim, mezi tím než ohřeje oběd, řekne, jak je venku, co dělají její děti, zeptá se jich, jestli je něco nebolí, jak se vyspali. Chvilku je zde někdo jenom pro ně a oni se mají komu vypovídat a s kým promluvit.
    V mnoha případech je právě pečovatelka jediným člověkem, který k nim během dne přijde. A samota není dobrá pro nikoho z nás. Ani ten největší mrzout, který nemá rád lidi, není spokojen, když je stále sám.
    Komunikace je důležitá v každém věku. A staří lidé potřebují právě vidět lidi a dění kolem sebe. Právě tím, že zůstanou doma sami, začnou přemýšlet o problémech, nemocích a přepadají je chmurné myšlenky.
    Když vědí, že za nimi někdo přijde, usměje se na ně a bude zde kvůli nim, tak ani oni nezůstanou celý den v pyžamu, i když by to pro ně bylo pohodlnější.
    Každý občas potřebuje být opečováván. Je důležité pečovat o dítě, mladého člověka, seniora. Každý vyžaduje péči jinou, ale důležité je vědět, že tu vždy je někdo, kdo nám v dané chvíli pomůže.
    Stáří je spojeno s problémy týkajícími se zdraví a nemocí. Zdravý senior se stává výjimkou. Je nutné si však uvědomit jednu ze základních věcí: stáří není nemoc.
    Nikdo z nás nevíme, jací budeme právě my, až zestárneme. Každý by si přál, aby prožil krásné stáří, užíval si penze, mohl se těšit z vnoučat, jezdit na výlety, navštěvovat přátele. Nikdo ovšem nemáme zaručené, že právě nám se vyhnou nemoci spojené se stářím. Že nezjistíme, jak těžké je se rozcvičovat po cévní mozkové příhodě, že právě my nepoznáme, jak nepříjemné se může stát zapomínání, dezorientace, že my nepoznáme, co to je být sám.
    Péče o seniora je náročná. Není dobré, když se péče o seniory přirovnává k péči o dítě. U dítěte je vidět posun vpřed. U paní, které se blíží 85 let, která prodělala druhou mrtvičku, je upoutána na lůžko a nepozná, jestli přišla dcera nebo pečovatelka, nemůžeme spoléhat na zázrak. Lásku a něhu jí ovšem věnovat můžeme. I ona nám bude vděčná, když si k ní sedneme, chyt-neme ji za ruku a budeme poslouchat její vyprávění, i když to nebude třeba dávat smysl. Pro ní to v daném okamžiku smysl má. Někdo tu s ní je a drží ji za ruku.
 
    Pečovatelské a ošetřovatelské službě se v Diakonii ČCE ve větší míře věnují střediska: v Brně, Dvoře Králové, Libici, Ostravě, Písku, Příboře, Rýmařově, Valašském Meziříčí a některá další střediska při své hlavní činnosti.
   
 
 
 
Diskusní fórum k článku Pečovat a být opečováván:    | vložit příspěvek |