ročník 42/2001:
                   
018Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Zastavení
Největší je láska aneb všechno špatně, zpátky na stromy
Potřebujete kolem sebe lidi podobných názorů a zaměření?
Bratry sestry potkávám
Pečovat a být opečováván
Křest
Nechte dítek jíti ke mně
Dietrich Bonhoeffer
Grafiti rules
Terorismus
Rodný dům
Čechomor a další...
Kurzy běží dál
Bílá vdova
Kde budeme spát?
Reklamní sebereflexe
Co prej bude s mojí duší
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
  Katechismus?
Bratry
sestry
potkávám
 
  Samuel Titěra
 
Není to jednoduché, míti ve vyznání víry pěkně po kralicku napsáno věřím v svatých obcování. ''Tak vy taky věříte na svatý? A to jako že spolu spěj? Ha ha ha!''
    Když se nám po menších peripetiích podaří dokázat, že podle kralických není obcování jenom záležitost pohlavních pudů (Kdož by pak obcoval s hovadem, smrtí umře, a hovado zabijete. Leviticus 20,15), ale také a hlavně communio, společenství, obecenství, zbudou nám nesrozumitelní jen ti svatí. A co s nimi?
    Když přijede, dejme tomu na biblický kurz, někdo zvenčí, dříve nebo později si postěžuje: vždyť vy jste všichni nějak příbuzní! Jak já tomu mám rozumět, jak se mám zapojit, když se pořád spiklenecky bavíte o tom, kdo je čí bratranec, kdo s kým kde byl, kdo koho zná od malička, čí dědečkové byli nejlepší kamarádi, vzpomínáte na dětství, předchozí kurzy a vů-bec. Jak se já, ubohý ''newborn'', netradiční evangelík, mám stát vaším bratrem, vaší sestrou? Jak mám s vámi obcovat, když neznám vaše písně?
    Tak bychom si měli pomalu začít říkat: kdo s kým tady vlastně obcuje? Jak je to s těmi vtipy o křesťanském incestu? Je to všechno jeden rodinný podnik? To by bylo dost trapné. Ne-patříš k nám, nejsi náš bratr, sestra, bratranec z třetího kolene, prastrýc z matčiny strany? Přižeň se, přivdej, a bude to! Získáš mohutné tradiční kořeny, získáš téma k hovoru, a hned ti bude lépe.
    Ještě štěstí, že takhle to není. Jak tedy?
    Aha, co takhle: ''společenství svatoušků''. Křesťané by přeci měli být svědomím své doby! Takovou tou morální autoritou. Jo tak ty kouříš a piješ? A to nejste svoji, když spolu takhle bydlíte?! Hele promiň, ale to nejsi křesťan, když se takhle chováš. Sorry, ale hřích je nakažlivý, víš, já bych to nerad chytil. Tak se měj.
    Naštěstí je tahle představa pro nás (doufám) ještě ujetější než ta rodinná. Takže do třetice.
    V jednom pražském sdružení (či na mládeži) se sešli lidé různých zaměření: bohoslovci, ovšem, ale i filologové, technici, pracující, umělci. Lidé z různých koutů Čech i Moravy, z různých tradic, příbuzní i nepříbuzní. Dohromady je sehnaly školy a práce. Lidé někdy docela dost odlišných názorů, hlavně co se tatranek a fialové barvy týče (to je pokus o vtip). A do-cela spontánně se jednou z nejoblíbenějších písní (která byla posléze kvůli ohranosti nucena ustoupit do pozadí) stala 199 ze Svítá, Jedno jsme v Duchu svatém. Ne, nejen proto, že zní úžasně za doprovodu basy.
    Co jsem chtěl říct: že věřím, že to, co nás dává dohromady, na čem je postaveno naše obecenství, je společná autorita. Jedinečná autorita našich životů. Ale nikoli přísná autorita morálních představ našich předků. Ani autorita našich církevních a jiných představených. Ale autorita tkvící přímo u kořene slova, autorita autorská. Věříme autorovi celého nádherného stvoření, autorovi první i druhé smlouvy milosti a spasení. Směrujeme své kroky ve světle autority, která nenadiktovala svatému Prorokovi, Moonovi či Josephu Smithovi, co bylo třeba a dost, ale takové autority, která se nebojí neustále znova a znova aktivně inspirovat všelijaká pestrá a rozdílná svědectví lidských životů.
    A proto se nebojím vyjíždět do Křížlic, na Blažkov, do Rakouska či Holandska hledat lidi jiného zaměření, jiné kultury, jiných názorů. Stejnak už mi v tom mém útulném pelíšku bylo trochu těsno.
    Setkání napříč věkem, Evropou, i profesemi je jedním z nejkrásnějších plodů skutečné svaté církve obecné.
 
    A na závěr bych si přál jediné: aby nám Duch dodal tolik odvahy, že se jednou odvážíme vydat se na cestu mezi bratry a sestry ostatních křesťanských denominací, s touhou obje-vovat, že přes všechny vnější rozdíly i tam reálně vládne autorita jediná, autorita svrchovaná, skrze Písmo zjevená. Jak říká apoštol Pavel v epištole Římanům 1,11-12: Toužím vás spatřit, abych se s vámi sdílel o některý duchovní dar, a tak vás posílil, to jest abychom se spolu navzájem povzbudili vírou jak vaší, tak mou.
 
 
 
Co znamená obcování svatých??
    Obcování svatých především znamená, že všickni věřící a každý jednotlivě mají jako údové obecenství s Kristem Pánem a podíl na všech jeho pokladech a darech. Pak, že každý má vě-děti o své povinnosti k ostatním údům, aby jim ochotně a radostně sloužil svými dary k prospěchu a spasení.
Heidelberský katechizmus
 
To je pro mě personifikovaná tradice víry. Svou víru nežiju jako solitér a ve vzducho-prázdnu. Okolo mě jsou sestry a bratři a taky před námi tu byly generace a generace těch, kteří nám víru předali. Apoštol Pavel rád užíval sportovní metafory, já bych to přirovnal ke skupinovému štafetovému běhu napříč věky, mění se okolní krajina, mění se trať, mění se i dresy a vybavení běžců, i ten štafetový kolík doznává během doby všelijakých změn. My ale pořád běžíme, zatímco ti, co nám štafetu předali a už doběhli, nám drží palce a fandí; a my zas běžíme kvůli sobě, ale i pro ně a kvůli nim, že se nadarmo nenamáhali. Vždyť tu štafetu měl v ruce už Abraham a taky Origenes a Jákob a taky Zwingli ...
Ondřej Stehlík, farář v Praze-Libni
 
Společenství blízkých si osob s jednotícím prvkem víry; společné prožívání strastí i radostí a vzájemná podpora ve víře i praktickém životě.
Filip Dušek, student učitelství
 
 
Potřebujete kolem sebe lidi podobných názorů a zaměření?
 
  • Ano.
  •  
  • Je vždycky příjemný mít okolo sebe ''spřízněné duše'',někoho, s kým na-jdeš společnou řeč. Na druhou stranu jsem ráda za lidi, kteří si stojí za svým názorem a umí ho obhájit, přestože jsou třeba v menšině. Myslím, že takoví lidé můžou člověka obohatit.
  •  
  • Určitě, i když jich nemusí být moc - pak je důležité a příjemné mít kamarády názorů i hodně odlišných. (Samozřejmě záleží na tom, jak široce se chápe to zaměření - něco společné-ho asi lidi mít musí, aby se spolu vůbec chtěli bavit...)
  •  
  • Najdou-li se tací, mám z toho radost. Hovořit o ''potřebě'' mi ale trochu zavání stádovostí. Vlastně teprve když se názory a zaměření různí, začíná se něco dít.
  •  
  • No asi jo, lépe sa s nima povídá a aj ma jsou schopni víc pochopit, i když různorodí lidé mají zase čím sa obohatit, prostě si předajú nové ''věci'' ze sebe.
  •  
  • Jistě. Je snad někdo, kdo by je nepotřeboval? Zároveň si ale stále uvědomuju, že vůbec není samozřejmé takové lidi mít, a vážím si toho.
  •  
  • Nejlepší konstelace je - lidi podobného zaměření a rozdílných názorů.
  •  
  • Jednoznačně ano. Bez nich bych se zbláznil buď já a nebo ti okolo.
  •  
     
     
    Diskusní fórum k článku Bratry sestry potkávám:    | vložit příspěvek |