ročník 42/2001:
                   
018Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Zastavení
Největší je láska aneb všechno špatně, zpátky na stromy
Potřebujete kolem sebe lidi podobných názorů a zaměření?
Bratry sestry potkávám
Pečovat a být opečováván
Křest
Nechte dítek jíti ke mně
Dietrich Bonhoeffer
Grafiti rules
Terorismus
Rodný dům
Čechomor a další...
Kurzy běží dál
Bílá vdova
Kde budeme spát?
Reklamní sebereflexe
Co prej bude s mojí duší
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
  Křesťanští mučedníci 20. století
Mučedníci současnosti
  Dráža Havlíčková
 
Dietrich Bonhoeffer
Církev je církví pouze tehdy, je-li tu pro druhé.   
 
Osobní odvaha však může vyrůst jen ze svobodné odpovědnosti svobodného muže. Němci začínají teprve objevovat, co to znamená svobodná odpovědnost. Spočívá na jediném Bohu, který žádá svobodnou odvahu víry k odpovědnému činu a který tomu, jenž přitom zhřeší, slibuje odpuštění a útěchu.''
    Tyto řádky, které jsou svědectvím o duchu, v němž lidé tehdy jednali a pak i trpěli, napsal Dietrich Bonhoeffer na přelomu let 1942- 43, tedy v době, kdy mu již hrozilo zatčení, a věnoval je nejbližším přátelům jako vánoční dárek. Tyto řádky přečkaly domovní prohlídky a bomby mezi střešními taškami a spárami, jejich pisatel však hrůzu a běsnění 2. světové války nepřečkal.
    Narodil se 4. 2. 1906. Již ve třinácti letech se rozhodl stát kazatelem, ač jeho rodina nijak zvlášť k církvi netíhla. Otec byl spíše agnostik a do kostela chodili jen o svátcích.
    Starší bratři Dietrichovi jeho rozhodnutí rozmlouvali. Říkali, že církev je zaostalá a nudná instituce. Dietrich jim prý odpověděl: ''Tak tedy já tu církev zreformuji.''
    Bonhoeffer začal studovat r. 1923 na věhlasné württemberské univerzitě v Tübingen, ale již po roce se vrátil do Berlína, kde byl r. 1927 promován. R. 1928 se stal výpomocným kazatelem v Barceloně.
    Po roce se vrátil opět do Berlína, kde se habilitoval a přijal nabídku k dalšímu studiu v New Yorku. Jeho ''španělská a americká zkušenost'' mu pomohla překonávat vědomí německé nadřazenosti.
    Po návratu z Ameriky začal r. 1931 vyučovat na berlínské fakultě a horlivě se účastnil mírového hnutí a začínal si uvědomovat zhoubnost německého nacionalismu. V té době také prožíval hlubokou vnitřní změnu ''obrat od teologa ke křesťanu''. Teologie pro něho přestala být pouze předmětem akademického zájmu. Stále více se stávala životem víry.
    A právě tato niterná víra byla zdrojem jeho odhodlání a síly pro budoucí zápasy.
    Doba zápasů nastala, když se r.1933 Hitler dostal v Německu k moci a začal ji využívat s bezpříkladnou bezohledností a krutostí. Jedinou Bonhoeffrovou možností byl nekompromisní odpor. Soustředil se především na oblast církve, která z větší části podlehla nacistické nákaze.
    Brzy proti sobě v Německu stálo tzv. hnutí německých křesťanů (neboli říšská církev), tedy většina, která viděla v ''nacionálním socialismu'' obrodu německého národa, a vyznávající církev, tedy menšina, která poli-tiku ''třetí říše'' otevřeně odsuzovala.
    Bonhoeffer, jeden z vůdců vyznávající církve, spolu se švýcarským teologem K. Barthem bojoval zejména proti tzv. árijské propagaci. Udělat v tomto bodu sebe-menší ústupek bylo podle něho ''zradou a zapřením křesťanské víry.'' Byl velmi zklamán, když jiní vůdcové vyznávající církve přistupovali na některé kompromisy i v této otázce. Rozhodl se odejít do Londýna, kde zastával úřad kazatele jedné z německých farností. Snažil se o situaci v Německu správně informovat německé evangelické duchovní v Británii a během svého krátkého pobytu našel mnoho přátel a spojenců.
    Do Německa se vrátil r. 1935 na žádost vedení vyznávající církve, která tehdy zřizovala kazatelské semináře. Bonhoeffer se stal ředitelem jednoho z nich. R. 1937 byl však seminář policejně zavřen a fungování vyznávající církve bylo dál více ohrožováno.
    Ještě r. 1936 vedení vyznávající církve podalo Hitlerovi neveřejné memorandum, které jasně odsuzovalo antisemitskou nenávist a koncentrační tábory. Duchovní vyznávající církve ho přečetli ze svých kazatelen v době berlínské olympiády. To byl velmi odvážný krok, ale Bonhoeffrovi se stále vnucovala otázka, zda to stačí tváří v tvář vládě, která se vysmívá základním hodnotám a pojmy jako spravedlnost a svědomí jí jsou jen pro smích.
    Odpovědí na tuto otázku bylo přesvědčení, že je nutno Hitlera v zájmu národa a státu odstranit. A tak se Bonhoeffer ve chvíli svého zklamání nad selháváním vyznávající církve začal zajímat o protihitlerovské hnutí odporu, k němuž patřili jeho bratři a švagr.
    Ještě v březnu 1939 odjel navštívit svou sestru do Anglie, kde byl také svědkem okupace Československa. Tehdy mu mnozí přátelé nabízeli, aby zůstal v Anglii, ale on k jejich překvapení všechny nabídky odmítl a vrátil se do Německa. V dopise prof. Niebuhrovi své rozhodnutí odůvodnil takto: ''Křesťané v Německu brzo budou stát před strašnou volbou: buď chtít porážku svého národa, aby byla zachráněna křesťanská civilizace, nebo chtít vítězství svého národa a tím zničení této civilizace. Vím, kterou z těchto možností musím zvolit, ale nemohu to učinit v zabezpečeném závětří.''
    Tak v Bonhoeffrovi zřejmě dozrálo rozhodnutí podílet se na tajné protinacistické činnosti. A to je jeho druhý obrat - ''obrat k odpovědně jednajícímu současníku''.
    Jeho spolupráce spočívala v několika cestách do Švýcarska a Švédska, kde informoval zahraniční kruhy o duchovní i politické situaci v Německu; někdy také pomáhal uniknout ohroženým ''neárijcům''.
    Všechny atentáty na Hitlera skončily neúspěchem. Hrůza se stupňovala. Válka se stala peklem. Spravedlnost a svědomí byly umlčeny.
    Po dalším neúspěšném atentátu v dubnu roku 1943 gestapo zatklo mezi jinými i Dietricha Bonhoeffra a Hanse Dohnanyiho a jeho manželku. Tak se Bonhoeffer dostal do vězení. Z útrob vězeňské cely psal krásné a působivé dopisy o tom, že ''moc předivná nás tiše obestírá.''
    Počátkem října 1944 převedlo gestapo Bonhoeffra z poměrné mírné tegelské věznice do tvrdé a přísné izolované vazby. Pár měsíců před koncem války byl s řadou jiných vězňů odvezen do koncentračního tábora v Buchenwaldu, kde se setkal s některými prominentními válečnými zajatci. Když se k Buchenwaldu blížili Američané, byli tito prominentní vězňové
    deportováni dále na jih do koncentračního tábora Flossenburgu nedaleko československých hranic.
    V neděli 8.4. 1945, kterou strávili v jedné vesnici, konal Bonhoeffer na přání spoluvězňů krátkou pobožnost a v pondělí 9.4. 1945 byl na zvláštní Hitlerův rozkaz spolu s dalšími popraven.
    Podle svědectví táborového lékaře šel Bonhoeffer na popraviště po vroucí modlitbě klidně a statečně.
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Dietrich Bonhoeffer:    | vložit příspěvek |