ročník 43/2002:
                   
021Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Bratrstvo pro celé léto Páně 2002
Zastavení
Za správný konec, vlastně za začátek
Co o tom čteme v bibli:
Andělé, lidi a čerti rohatí
Potkal jste někdy anděla?
Jak jsme si to představovali?
Co o tom vyznáváme?
Seraf
Chaim Potok Zebra a jiné povídky
Co si pod tím představujete ???
Neznám žádnou oficiální definici
Jak se dělá sjezd
Zkouška vztahu?
Nechte dítek jíti ke mně
Lucian Tapiedi
Dvě reakce na Stručně a jasně
J.Ch.Kridel Concert - Arien
Baz Lihrman Moulin Rouge
Křesťané a židé
Nový církevní zákon
Výroba ručního papíru
Soutěž
Hora Karmel
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Andělé  
Andělé, lidi a čerti rohatí
Michal Plzák
 
Anděl očima evangelia
Ježíš přijímal existenci andělů tak, jako my běžně počítáme s existencí koček. Jsou zde, netřeba spekulovat. Pravda, andělé nejsou tak vidět, ale proto jsme i ušetřeni reklam na jejich krmení. Škoda, že překladatelé ekumenické bible nedokázali přijímat anděly tak prostě, jako Ježíš Kristus. Ve svém překladu nahradili kde to jen trochu šlo anděla poslem. Dá se tomu kroku rozumět: báli se zřejmě, že by to příliš zavánělo představami barokních opeřených baculáčů, že by to vedlo ke spekulacím o vyšším světě duchovém a tak podobně. Možná je to tak srozumitelnější i církevní otec Augustin jasně říká, že anděl není bytost, nýbrž úkol, ale stejně si raději představím pohádkově nadpozemského pošťáka evangelia v zářivě bílém šatu než messengera, poslíčka, příliš svázaného s lidskou postavou. Anděl je přece víc než posel od Boha.
    Ježíš říká svým učedníkům: Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce. Známe populární dětskou večerní modlitbu Andělíčku, můj strážníčku. To není prosba o vzkaz, ale o ochranu: Ochraňuj mi mou dušičku. Proto žádné Andělíčku, můj poslíčku. Anděl chrání, anděl je přidělený Boží pečovatel, osobní nebeský bodyguard, vyslaná Boží moc.
 
Nemusíme na něj věřit, ale můžeme ho potkat
Není třeba rozvíjet nějaké učení o andělích, není nutné v ně věřit, je ale možné zakusit, že jsou při nás. Nemusíme si je nijak představovat, i když ta tradiční křídla se mi zamlouvají, protože svědčí o jejich domovském přebývání, nadhledu i rychlém pohybu: musí toho stihnout opravdu hodně. Hlavně z nich naše smysly zachytí sotva víc než jen téměř neslyšitelné zašustění křídel.
    Je blahodárné si uvědomit, že se v životě nepotýkáme jen se zástupy ďasíků, blbů, s armádou ďáblovou. Jsme obklopeni i mocí, která je dobrá a přeje nám. Mocí, která nám otvírá srdce pro Boha, která umí varovat i těšit to jsou andělé. Anděl něco činí při mně to vím, mám svého anděla (ale možná se ve službě střídají, nevím, jak to mají organizované). Myslím si dokonce, že malé děti opravdu vidí anděly jako viditelné bytosti, to když je jim sotva pár měsíců. My už pro ně ztratili smysl. Ještě že oni pro nás smysl mají a otvírají ho.
 
Anděl vrátný
Třeba takový populární a mocný prorok Bileám, on anděla neviděl. Šel pevně za tím, co si usmyslel učinit. Vydal se cestou, kterou měl za důležitou. Ale začne se mu nedařit. Cesta je zablokovaná. Zákaz vjezdu. Měli bychom se s velkým prorokem ptát, zda se nám do cesty nepostavil anděl Páně, aby nás varoval Nech toho. Místo toho mlátíme ubohou oslici. Jenže ona anděla vidí. Anděl nás chrání před špatnou cestou, i když jej nevidíme, prosazujeme svou a divíme se, že to nejde. Jakoby měla být pro nás každá cesta možná a schůdná. Určitě vděčím svému andělu za to, že mě nepustil na mnohé cesty, do různých mých podniků. Ale nepátrám po tom, které to byly. Jindy zase se zdá, že nebe je zatažené, že svět Boží se scvrkl a stěny našich bytů a bytování se povážlivě zužují. Utíkáme před Bohem jako Jákob, proto se nám svět zmenšuje. Ale může se stát, že právě tam, kde jsme vnitřně v koncích, kde už nemůžeme dál, otevře anděl nebesa a učiní náš život opět průhledným směrem k Bohu. To jsou ti andělé na žebříku z Jákobova snu. Kmitají nahoru a dolů a když se štvanec probudí, ví, že to nebyl jenom sen. Protože teď ví, že všechno dobře dopadne. Dostal v noci andělskou zprávu asi proto tam máme v ekumenickém překladu zase ty posly.
    Snad vždy až s časovým odstupem zjišťujeme, že spousta překážek, o které jsme klopýtali, o které jsme se přímo přeráželi, na které jsme nadávali a brečeli nad nimi, se nám proměnila v místa požehnání. Když přes ně padáme, to si jen stěžujeme a vidíme nebe zavřené. Ale může se stát, že poznáme, že právě v tomto klopýtnutí, právě zde se v nás zrodilo něco nového, že právě tady k nám dolehl hlas shůry a začali jsme zrát. Příběh prchajícího Jákoba mluví o tom, že náš anděl je při nás i ve chvíli, kdy zakopáváme a padáme a že právě v tu chvíli se nad námi odemykají nebesa, aby nás naplnila Božím požehnáním.
    Moje prateta říkávala, že kdyby byli démoni viditelní, nebylo by přes ně vidět slunce. Ale mně se zdá, že andělé by v nich světelné průduchy úspěšně prosekávali.
(mezititulky redakce)
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Andělé, lidi a čerti rohatí:    | vložit příspěvek |