ročník 43/2002:
                   
021Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Bratrstvo pro celé léto Páně 2002
Zastavení
Za správný konec, vlastně za začátek
Co o tom čteme v bibli:
Andělé, lidi a čerti rohatí
Potkal jste někdy anděla?
Jak jsme si to představovali?
Co o tom vyznáváme?
Seraf
Chaim Potok Zebra a jiné povídky
Co si pod tím představujete ???
Neznám žádnou oficiální definici
Jak se dělá sjezd
Zkouška vztahu?
Nechte dítek jíti ke mně
Lucian Tapiedi
Dvě reakce na Stručně a jasně
J.Ch.Kridel Concert - Arien
Baz Lihrman Moulin Rouge
Křesťané a židé
Nový církevní zákon
Výroba ručního papíru
Soutěž
Hora Karmel
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Ach ta láska... Marta Kovarova
Zkouška vztahu?
Existuje podle Vás v partnerském životě něco jako zkouška vztahu?
Je dobré si takovou zkoušku i cíleně připravovat?
Marta Kovářová, psycholožka
 
Podle mě jsou v životě věci, s nimiž se experimentovat nedá. Prostě proto, že by to bylo příliš nebezpečné - že by mohl být ohrožen život sám. Mezi takové ''věci'' počítám lidské vztahy, protože ty nedílně k životu patří, bez nich by život ztratil kvalitu a důstojnost hodnou člověka. Při tom ale slýcháme čím dál častěji o tzv. soužití na zkoušku. Tento jev přestává být něčím výjimečným, stává se ''normálním''. Pouze ale ve smyslu normy pojímané statisticky. Důležité ovšem je to, co zaznívá ve druhé položené otázce, totiž zda je to ''dobré'', tj. normální podle normy v jejím vlastním slova smyslu, tedy tak, jak by to mělo být. Podle mě to v tomto slova smyslu normální a tedy dobré není.
    Soužitím na zkoušku vyjadřujeme svoji nejistotu stran trvalosti či odolnosti vztahu. Tato nejistota se pak projevuje naši neochotou říci k němu jednoznačné ''ano'' a volíme proto obojaké řešení z říše pohádek (viz Chytrá horákyně).
    Z čeho může ona nejistota pramenit? Společným jmenovatelem často bývá úzkost, tedy nedostatek pocitu bezpečí ve vztahu, konkrétnějšími obavami pak např.: - strach z vlastního selhání (co když to nezvládnu a nebudu dobrou manželkou /manželem, co když později potkám někoho, kdo se mi bude líbit ještě víc ?...) - strach ze zranění ( kdyby došlo k rozvodu - často jako následek bolestných prožitků z rozvodu rodičů nebo jiných blízkých osob nebo kdyby došlo k odmítnutí po té, co se druhému vnitřně otevřeme a vydáme - sebeodhalení je aspektem komunikace) - strach z nesplnění nadměrných očekávání a požadavků (podle Karen Horneyové jsou projevem ''neurotické pýchy'') - nárok absolutní jistoty stran volby partnera, stran dokonalosti vztahu apod.
    Všechny vyjmenované překážky jsou vlastně projevem nedostatku důvěry - v sebe, v partnera či vztah - s různým podílem. Důvěra je ale základem všech vztahů a jednou z podmínek zdravého života vůbec. Je-li soužití na zkoušku motivováno uvedenými pohnutkami, pak je těžko zkouška sama změní a bylo by účinnější vyhledat pomoc u člověka k tomu povolaného.
    Psychologickou pastí je totiž právě ona nedůvěra, která jako by předem kalkulovala se špatným koncem vztahu. Ta může vyvolat efekt tzv. sebenaplňujícího se proroctví, vyjadřovaného pak slovy: já jsem to říkal/a (čekal/a, věděl/a...)
    Když jde o člověka a lidské věci, nikdy nic není na 100% - tedy dokonalého, absolutního, nemůžeme chtít jistotu, ale smíme věřit a mít důvěru - a ta má převažovat. Jinak bychom do spousty věcí vůbec nešli.
 
    Nedávno mě zaujal jeden příklad: představte si, že byste byli vyzváni ke vstupu do letadla slovy pilota, že se bude snažit, aby vás dopravil tam a tam. Stačila by takto formulovaná výzva vzbudit vaši důvěru? Sotva. Potřebujete ujištění, že letoun letí a doletí tam a tam. Fakticky jde o situaci úplně stejnou, psychologický rozdíl je ale veliký.
    Člověk se sám v ničem v životě zcela zajistit nemůže a není ani v jeho moci takto zajistit někoho z lidí. Tuto skutečnost musí dospělý a zralý člověk nahlédnout, přijmout a snažit se s ní vyrovnat a unést ji. Věřícím je v tom pomocí jejich víra v Boha a v zaslíbení jím daná. Nejde ale jen o zaslíbení, nýbrž i o výzvy na nás. Za jednu z nějtěžších výzev pokládám právě ono ''nebát se'', ale mít odvahu brát na sebe zodpovědnost. Právě za naše vztahy s lidmi. S těmi nejbližšími především. A věřím, že Pán Bůh této naší odvaze k lásce žehná a požehná.
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Zkouška vztahu?:    | vložit příspěvek |