ročník 43/2002:
                   
021Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Bratrstvo pro celé léto Páně 2002
Zastavení
Za správný konec, vlastně za začátek
Co o tom čteme v bibli:
Andělé, lidi a čerti rohatí
Potkal jste někdy anděla?
Jak jsme si to představovali?
Co o tom vyznáváme?
Seraf
Chaim Potok Zebra a jiné povídky
Co si pod tím představujete ???
Neznám žádnou oficiální definici
Jak se dělá sjezd
Zkouška vztahu?
Nechte dítek jíti ke mně
Lucian Tapiedi
Dvě reakce na Stručně a jasně
J.Ch.Kridel Concert - Arien
Baz Lihrman Moulin Rouge
Křesťané a židé
Nový církevní zákon
Výroba ručního papíru
Soutěž
Hora Karmel
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Mimo kostel Jana Kašparová
Neznám žádnou
oficiální definici

Rozhovor s Janou Kašparovou, zástupkyní ředitelky EA Brno
Marie Stolařová
 
Na závěr bohoslužeb zpíváme často píseň, kde je prosba požehnej vycházení, požehnej též i vcházení. Rozumíme tomu tak: Prosíme o požehnání v práci mimo kostel, která je inspirovaná tím, co slyšíme v kostele, a zase nás přiváděj zpět, abychom se nechali posílit.
 
    Jana Kašparová začínala jako paní farářka. Když později byla obdarována dětmi, stala se z ní pouze paní farářová. Ale paní farářová nemůže a nechce být jen ženou v domácnosti podílela se na všem ostatním, co se ve sboru dělalo, jenom neoblékala talár. Měla pro to dobré schopnosti, a tak není divu, že ji práce mimo kostel nakonec zcela zaujala a pohltila.

 
Byla jsi u zrodu Evangelické akademie v Brně. Můžeš trochu popsat to nutkání do něčeho takového se pustit? Byla v tom touha vrátit něco, co dřív bylo, nebo dokázat, že se mladí lidé mohou vzdělávat jiným způsobem, než jak jsi to zažívala sama či u svých dětí, anebo pocit, že na trhu práce chybí absolventi podobných škol?
    Nebyla to touha vrátit něco, co bylo dřív, a už není, nýbrž vytvořit něco nového. Pokud vím, evangelické školy neexistovaly ani za první republiky. Ty staré, toleranční, se staly po roce 1918 státními či obecními. Vzpomínám si, že s několika lidmi, kteří se u nás ve Vanovicích objevovali a kteří před 89 učili, ale nemohli to, co by chtěli a jak by chtěli, jsme za dlouhých zimních večerů vymýšleli soukromou školu. Spíš ale jakýsi elitní gympl než to, co pak v Brně vzniklo. Není se tedy čemu divit, že u zrodu stály osobnosti jako Jana Nechutová, Eva Malířová, Hana Librová. Oficiální verze vzniku školy ovšem zní jinak. Ale zpět k tvé otázce: v evangelickém školství nebylo na co navazovat, všechno vznikalo nově, hodně charismaticky a taky chaoticky. Máš však pravdu v tom, že nám šlo o nový způsob vzdělávání (dát víc na prožitek než sbírat vědomosti), ale i o to, nabídnout nový typ pracovníka tehdy pečovatele a vychovatele pro postižené, ať už dospělé či děti. V této oblasti jsme viděli velké vakuum. Proto se také první obor jmenoval: pečovatelské a sociální práce.
 
Jaká je idea společná všem evangelickým akademiím?
    Neznám žádnou oficiální definici, ale myslím si, že především nabídnout kvalitní vzdělání, pak individuální přístup ke studentům, snaha vést je k samostatnému a kritickému myšlení a odpovědným postojům. Samozřejmě nabídnout jim setkání s křesťanstvím, s církví či církvemi. Žádná škola z EA se nedefinuje jako konfesijní, ale jako ekumenicky otevřená. A to je důležité.
    Studentstvo se od samých začátků alespoň na naší škole dělí na praktikující a horlivé křesťany z různých církví často až v dospělosti uvěřivší na křesťany vlažnější a lidi bez křesťanské víry. Každý očekává od školy trochu něco jiného. Někdo přímo duchovní vedení od učitelů, jiný jen porozumivost, vstřícnost a laskavost kantorů, mírnost ve známkování a omlouvání všech prohřešků.
 
S křesťanskými kantory nevystačíte na dalších školách to bude asi ještě horší jak se vůbec dá udržet to, že je to škola křesťanská?
    Nemám obecně platný návod, je to asi na každé škole jinak (nevím např. jak to dělají katolíci). U nás se o to snažíme po několika liniích: základní učitelský kádr je křesťanský, tito kantoři nedeklarují především svou víru, ale jakési postoje, o nichž jsou schopni diskutovat. Dbáme na to, aby třídní učitelé byli praktikujícími křesťany a to se u nás daří. Pravda, nejsou všichni z ČCE.
 
A kdo to hlídá a jak se to hlídá?
    Žádného hlídacího psa fakt nemáme, takže to nikdo nehlídá, jde to jaksi samo. To je výhoda desetiletého trvání, že už se vytvoří jakési renomé, a tak se o nás ucházejí lidé, kteří už vědí, co jsme zač. A když si my někoho sháníme, tak chceme, aby byl dobrý odborník a pedagog a měl alespoň minimální znalost toho, co to křesťanství je, a měl pro ně pochopení. Obsah výuky: v každém ročníku je zařazen předmět související s křesťanstvím (základy křesťanství a křesťanská etika) kde jsou studenti co možná nejobjektivněji informováni o křesťanství v různých polohách: dějiny, věrouka, etika, u nás především biblistika.
    Život školy je zarámcován církevními svátky, takže tu je zprostředkován i jakýsi prožitek. Zdá se, že z toho má užitek i kantorstvo nekřesťanské, které se těchto věcí účastní docela s chutí. Velké pedagogické porady zahajujeme biblickým slovem a modlitbou a dodnes je to zcela neformální a nosný prvek společného usilování.
 
Je důležité sepětí s církví?
    Pro nás ano. Nevím jak pro církev. Zda si to vůbec nějak uvědomuje a potřebuje.
 
Oslavili jste letos 10 let činnosti jaká je bilance?
    Bilancovali jsme nejenom my, učitelé, ale i absolventi a zdá se, že pozitiva vysoko převyšovala negativa. Většina absolventů pracuje v oboru, někteří pokračovali ve studiu dál nebo se dále specializovali. Na školu vzpomínají rádi. Mrzí nás pouze to, že absolventi původních oborů (rodinné a sociální péče a pečovatelské a sociální práce) nenašli na trhu práce uplatnění tak, jak byli na práci připraveni. Profese zdravotně výchovný pečovatel (jako je např. v Německu) u nás nevznikla a tak nadále smějí s handicapovanými pracovat buď zdravotníci nebo speciální pedagogové. Proto jsme byli v polovině 90. let nuceni změnit studijní obory a to: v nižším cyklu na zdravotnické obory: zdravotní sestra a ošetřovatel/ka a dvouleté pomaturitní studium změnit na vyšší odborné - sociálně právní činnost. S těmito změnami se malinko vytratil tvůrčí duch školy. Museli jsme přijmout předem pevně dané limity a obsah studia. To nás trochu mrzí.
 
Ubírá se dnes vývoj škol jiným směrem?
    My jsme neměli přesnou představu o tom, jak se má škola vyvíjet. Od samého počátku jsme byli otevřeni všem podnětům a nápadům, jak věci změnit k lepšímu. Ve srovnání se stavem před deseti lety je vidět rozdíl, posun. Tehdy bylo cítit na každém kroku, jak se všichni radují z toho, že je možno chodit do takové školy a učit na ní, dnes je to samozřejmé. Studenti jsou mnohem náročnější a spoustu věcí berou zcela samozřejmě. Ubylo možná spontaneity, nadšení, přibylo kritiky, a to je dobře.
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Neznám žádnou oficiální definici:    | vložit příspěvek |