ročník 43/2002:
                   
021Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Bratrstvo pro celé léto Páně 2002
Zastavení
Za správný konec, vlastně za začátek
Co o tom čteme v bibli:
Andělé, lidi a čerti rohatí
Potkal jste někdy anděla?
Jak jsme si to představovali?
Co o tom vyznáváme?
Seraf
Chaim Potok Zebra a jiné povídky
Co si pod tím představujete ???
Neznám žádnou oficiální definici
Jak se dělá sjezd
Zkouška vztahu?
Nechte dítek jíti ke mně
Lucian Tapiedi
Dvě reakce na Stručně a jasně
J.Ch.Kridel Concert - Arien
Baz Lihrman Moulin Rouge
Křesťané a židé
Nový církevní zákon
Výroba ručního papíru
Soutěž
Hora Karmel
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Mučedníci současnosti  
Lucian Tapiedi
Ve věku agrese
Dráža Havlíčková
 
Lucian Tapiedi
Ostrov Nová Guinea, jehož západní část patří politicky k Indonésii a východní část tvoří samostatný stát Papua-Nová Guinea, je třetím největším ostrovem na světě (po Austrálii a Grónsku). Leží mezi rovníkem a 11. rovnoběžkou a tvoří hranici mezi dvěma světy - ze severu a západu sem doléhá asijská kultura, z jihu a východu pak kultura australská. Je to hornatý ostrov s úrodnou půdou a mnoha pralesy.
    Tyto husté tropické pralesy se staly domovem mnoha izolovaných kmenů, které měly s okolním světem pouze minimální kontakt, o čemž svědčí také to, že první misionáři dorazili na ostrov teprve koncem 19. století.
    Aby se omezila soutěživost mezi jednotlivými denominacemi, ostrov byl rozdělen na několik ''sfér vlivu'' - anglikáni působili zejména na severním pobřeží, metodisté na východě a severovýchodě, Londýnská misionářská společnost měla svou základnu v hlavním městě Port Moresby a na jižním pobřeží. Římsko-katolická církev a luteráni působili zejména na západě.
    Zřejmě největší zkouškou pro misionáře a nové konvertity byla 2. světová válka, při níž došlo k obsazení ostrova japonskými vojenskými silami. Více než 300 křesťanů přišlo o život.
    V misionářské stanici v Sangaře stojí řada hrobů: jeden patří Mavis Parkinsonové - australské učitelce, druhý May Haymanové, australské zdravotní sestře a ten třetí Lucianu Tapiedi, papuánskému učiteli a misionáři.
    Lucian Tapiedi Kaimogiee se narodil r. 1921 ve vesnici Taupota na severním pobřeží Papui-Nové Guineji. Jeho otec byl kouzelník či spíše šaman, což bylo v tradiční papuánské společnosti vysoké postavení. Když zemřel, jeho žena vzala své dva syny Luciana a Maclarena a vrátila se ke svým rodičům. Konvertovala ke křesťanství. Když onemocněla a léčila se v misionářské nemocnici, řekla jedné sestře: ''Své dva syny zasvěcuji Bohu. Za to, co jste pro mě učinili, vám je svěřuji do péče.'' Nakonec se uzdravila.
    Lucian začal chodit do školy teprve v r. 1931, to už mu bylo 10 let. R. 1932 nastoupil na Kolej sv. Aidana, kterou založil biskup Sharp. Pojmenoval ji podle anglického svatého, o kterém se traduje, že velmi pečlivě vzdělával 12 anglických chlapců, aby se v budoucnosti mohli stát vůdci jeho lidu. Stejný cíl měla škola, kterou navštěvoval Lucian.
    R. 1941 Tapiedi své vzdělání ukončil a začal pracovat v Sangaře jako učitel a misionář.
    Začátkem prosince 1941 byla však v Pearl Harbor leteckým útokem Japonců zničena většina americké tichomořské válečné flotily a ve stejném měsíci Japonci obsadili Malajsko. Britské síly se stáhly do Singapuru a v únoru 1942 kapitulovaly. V dubnu byli Američané poraženi na Filipínách, poté byli Britové vytlačeni z Burmy a nakonec japonské jednotky obsadily Novou Guineu. Napadly severní provincii a snažily se probít až na jih k hlavnímu městu. V cestě jim však bránilo vysoké pohoří Owena Stanleyho.
    Misionáři sledovali celou situaci se strachem a obavami. Vyvstala otázka, zda zemi co nejrychleji opustit a utéci do bezpečí, či zůstat s ohroženým národem až do konce.
    Biskup Strong, který byl biskupem celého ostrova již 5 let, se touto otázkou donekonečna zaobíral a nakonec došel k rozhodnutí, které ohlásil v lednu v rozhlase:
    ''Myslím, že svou práci musíme vykonávat za jakýchkoli okolností a nezáleží na tom, co to pro nás osobně bude znamenat. Bůh to od nás očekává. Naše církev, která nás sem vyslala, to od nás očekává. Církev obecná to od nás očekává. Misionáři, kteří byli věrni svému úkolu až do smrti, to od nás očekávají. Lidé, kterým sloužíme, to od nás očekávají. Nikdy bychom se jim nemohli podívat znovu do očí, kdybychom zradili Krista pro vlastní bezpečí; kdybychom utekli, ve chvíli kdy na ně dotírají stíny smrti a utrpení. Ne, moji bratři a sestry, spolupracovníci v Kristu, ať se děje cokoliv, my nemůžeme odejít.
    Nemohu vám slíbit, že vše dopadne dobře, že všichni přežijeme, ale jedno vám slíbit mohu, a sice pokud my nezapřeme Krista zde v Papui v jeho těle, v jeho církvi, on nezapře nás.''

    Australská učitelka Mavis Parkinsonová (24 let) a čerstvě zasnoubená zdravotní sestra May Haymanová pracovaly v misionářské stanici v Goně. Jejich rodiče je žádali, aby se vrátily domů, ale ony se rozhodly zůstat, ať se stane cokoliv.
    May Haymanová namítala: ''Co by se stalo s mými pacienty, kdybych opustila nemocnici?'' Mavis Parkinsonová namítala: ''Co by se stalo s mými žáky, kdyby je jejich učitelka opustila?'
 
Koncem července 1942 Japonci začali bombardovat vedlejší vesnici, obě ženy spolu s knězem utekli do buše, kde se skrývali několik týdnů. Nakonec se k nim přidalo 5 australských a 5 amerických vojáků. Někteří z nich byli zastřeleni, ostatní byli vydáni papuánskými zrádci Japoncům. Mavis a May byly zastřeleny na plantáži.
    Dalším misionářem na útěku byl Henry Holland, překladatel bible do jednoho papuánského jazyka a konstruktér několika silnic a mostů v severní Papui. Brzy se k němu přidali další mezi nimi i Lucian Tapiedi. Tito odvážní muži a ženy se sice skrývali v papuánské džungli, ale vždy v neděli vylézali ze svých úkrytů a sloužili ve vesnicích bohoslužby.
    Po nějaké době byli dopadeni Japonci a zastřeleni. Lucian Tapiedi byl však zavražděn domorodcem, příslušníkem kmene Orokaiva. Jeho vrah se jmenoval Hivijapa; později konvertoval ke křesťanství a při křtu přijal Tapiedovo jméno Lucian. Jako projev svého pokání nechal vystavět kostel, který mu zasvětil.
    Anglikánská církev v Papui-Nové Guineji jmenovala Luciana Tapiediho národním světcem. On a ostatní melanéští mučedníci napomohli zničit dávný obraz křesťanství jakožto náboženství bílých lidí, převážně Evropanů.
    Jeho smrt se také stala zdrojem úcty mezi mnoha kmeny a rovněž zdrojem inspirace, jak vyřešit své dávné konflikty, které byly pramenem nepřátelství a násilím mezi lidmi.
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Lucian Tapiedi:    | vložit příspěvek |