ročník 43/2002:
                   
023Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Ono to už nějak dopadne?
Zastavení
Dáváš s ním všanc sám sebe
Co o tom čteme v bibli:
Věřím peklo?
Co je pro vás peklo?
Jak jsme si to představovali?
Co o tom vyznáváme?
Co si pod tím představujete
Variace pomocného dělníka na „Znám křišťálovou studánku“
Paulo Coelho Ďábel a slečna Chantal
Smrdělo to rizikem a dobrodružstvím
Amsterdam ...aneb, co sem turisty táhne
Harry Potter Chris Columbus
Každý máme jinou potřebu milování
Mučedník z Resslovy ulice
Životní styl
Jaké je evangelické pojetí půstu?
Porada delegátů mládeže
Ezauova pomsta
Začalo to rodokmenem
Kontaktník
Výpal bez pece
Soutěž
Víra, naděje a láska
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Odjinud
Amsterdam
...aneb, co sem turisty táhne
Petr Siska, t.č. Student teologie na Vrije Universiteit, Amsterdam
 
Řekne-li se Amsterdam, nevybaví se dnešní mladší generaci ani tak hlavní město Nizozemí ležící na nespočetných kanálech, ale město, kde se může legálně užívat to, čeho je u nás povoleno vlastnit jen menší než malé množství. Těm starším se možná vybaví ještě něco - místní čtvrť ''s červenými lampičkami'', kde ...no však víte. Obě, jak tzv. coffeeshopy, kde si je možno zakoupit jointa (marihuanovou cigaretu), tak čtvrť pracovnic nejstaršího řemesla, dosáhlo takové proslulosti, že se téměř zapomíná na to, že je zde i slavné Říšské muzeum, kde si lze prohlédnout sbírku holandských mistrů se slavným Rembrandtem a jeho Noční hlídkou v čele, jakož i spoustu dalších zajímavostí. Dle věku padne otázka ''kdy půjdeme do coffeeshopu / čtvrti s červenými lampičkami'' rozhodně mnohem dříve, než např. ''dá se po kanálech jezdit na loďkách?'' Prostě jiná doba a jiné požadavky. Ale také jiné mýty. Některé o Amsterdamu jsou asi tak stejně ''dokonale zázračné'', jako onen, který o patolozích tvrdí, že fasují alkohol na hlavu. A ani když vám dosvědčí, že ne, je přesto atraktivnější věřit tomu, že před řezem nějaký ten ''veselý kalíšek''do sebe obrátí. A s tím, co se o Amsterdamu povídá, je to zrovna tak.
 
Mýtus č.1:          
Drogy jsou povoleny, Nizozemec si užívá.
 
Nejprve se vypravíme na obhlídku coffee-shopu, kterýž pro mnohé české teenagery zove ''Země zaslíbená.'' V jejich představách nejenže se polovina obyvatel Amsterdamu pohybuje po ulicích v až neuvěřitelně dobré náladě, což dle jejich mínění může mít jediný důvod, ale v oněch zmíněných coffeeshopech je čeká něco... něco nepopsatelného. Přesně dle onoho biblického ''co ani na mysl nepřišlo''. Nebo alespoň obsluhou, která ví, ''co mají mazlíčci rádi.'' Vstoupíte tedy v tichém očekávání ...a ono nic. Uvnitř pár stolů, na zdi nápisy v řeči, které nerozumíte, za barem osoba, která ze všeho nejméně připomíná dealera drog ve velkém. A i nabídka je jako kdekoliv jinde čaj, káva, pivo, něco ostřejšího, cukrovinky, chipsy, mandle, cigarety (normální). Aha, tak asi jinde, řekne si neznalý milovník zeleného listu. A odejde v naději vedle. Ale co to, stejný sortiment, stejná obsluha, návštěvníci jako kdekoliv jinde. Jen hudba je jiná, tentokrát třeba reggae. Celý vtip je v tom, že barman vám sám nic nenabízí, natož vnucuje. Když chcete, řeknete si. Skladba návštěvníků těchto kavárniček je následující - turisté z celého světa mimo Nizozemců. Pro ně je legalizovaná ''tráva'' asi stejně tak atraktivní jako pro vegetariána 10 dkg bůčku. Paradoxem legalizace u nich vzniká skutečnost, že ve věkovém rozmezí 14-18 let má zkušenost s drogou méně mladých, než je tomu u nás. Možná má český živel větší potřebu experimentovat či se devastovat. Nazvěte si to dle vašich preferencí. Pravda, jsou zde specializované obchody, kde si zájemce může zakoupit nějaký ten halucinogen v podobě houby (ne na smažení!), ale dostane se mu k tomu i tabletka pro neutralizaci případných vedlejších účinků spolu s návodem. Jsou to tedy spíš jakési řízené experimenty se svým vědomím. A kdyby ani tabletky nepomohly, čekají na vás pracovníci záchytek, jichž je tu hnedle několik. Jistě nebudete prvními, ani posledními. Pokud sem nutně musíte vyrazit za tímto účelem - a Rembrandt s celou holandskou školou vás k vaší škodě vůbec nezajímá - doporučuje se raději zkonzumovat vše tady. V Čechách se totiž ono ''menší než malé množství'' dosud závazně vymezit nepodařilo.
 
Mýtus č.2:          
Celé Nizozemí je mravně uvolněné, když tam mají legalizováno kde co.
 
Jestliže vám již bylo osmnáct, můžeme vyrazit i jinam. Stejně chcete vědět, jak to tam vypadá... Milovníku Shakespearových Sonetů se však vstup nedoporučuje. Ale ty už dnes stejně nikdo nečte... Již z dáli vidno, že v této čtvrti končí mnohá výprava zahraničních zájezdů. Tu jsou k vidění ''upejpaví'' Japonci - páni v oblecích a s tmavými vlasy na pěšinku, dámy v kostýmech - tam zase hluční Italové - všichni v černém jako vrány. Nejvíce je však slyšet angličtinu nebo němčinu. Pohled na některé návštěvníky čtvrti vskutku překvapí - třeba na manželský pár ve středních letech, který se zvídavě rozhlíží jako na výstavě. Co je tedy k vidění? No, to, co byste čekali, ale i to, co by vás nikdy nenapadlo. Čekali byste soulož-live? I ta je k vidění, pokud si zaplatíte 50 EUR. ''Za deset minut začínáme, pane. Jedinečná příležitost,'' vyvolává livrejovaný muž s cylindrem, který být na jiném místě, mohl by klidně být vaším sousedem či strýcem. Výlohy sexshopu za jeho zády červeně světélkují a vztyčené vibrátory všech barev, délek a velikostí halasně vykřikují, že žádný muž není dokonalý. Hned vedle visí černé latexové oblečky, kožené řemeny, kukly a bičíky pro zvláště náruživé. Inu, kdo by odolal... A co nějaký film? Měkký? Tvrdý? Co nejtvrdší? Dva? Tři? Pět partnerů? Pokud vás tohle někdy napadlo, byť jste to ihned potlačili do nejtemnějšího záhybu šedé kůry mozkové, zajisté jste nebyli prvními. Bezpochyby to již dříve někoho napadlo také a poněvadž měl obchodnického ducha, zaznamenal to na celuloidovou cívku. Určitě si vyberete. Nebo snad chcete vlastnit kolekci hracích karet mapující do nejmenších detailů pohlavní anatomické rozdíly mužského a ženského těla? I ta je k mání, ostych stranou! Přemíra neživých stimulů však časem začne působit nudně a ani jakkoliv atraktivně podané nechutně-přitažlivé balení nevydrží na celý večer. Časem si začnete připadat asi stejně rozdováděni jako v domácích potřebách. Je čas zvednout kotvy a obhlídnout údernice noci.
    Amsterdam je znám explicitou - dámy dávají své půvaby na odiv sedě či stoje ve spodním prádle v jakési výloze, za níž je pokojík, v němž si každý muž může užít svých pět minut slávy. Jinak se však neprojevují. Občas se některá na potenciálního zákazníka usměje způsobem, který říká něco ve smyslu ''jsem tu jen pro tebe.'' Většina lidí však jen chodí kolem a hltá nahotu, která je téměř na dosah. Červené lampičky, které se s přicházejícím šerem automaticky rozsvěcují nad výlohami, pomrkávají jako oči dámy, která už toho hodně viděla. Sem tam některá z dam zmizí a po chvíli se vrátí v ještě atraktivnějším balení. Jdouce, napadne vás časem, proč se tady zahazují, když jsou mnohé natolik krásné a fyzicky souměrné, že by se jistě mohly živit jako modelky. Rozhodně to ve valné většině případů nejsou zjevy z pražské Perlovky. Sentimentu však není radno propadat, natož spasitelským náladám. Ostatně, jsou tu dobrovolně a komůrky si pronajímají. I tato oblast, která se více než jiné řídí poptávkou a nabídkou, je zde legalizována. Odvádějí daně, chodí zdarma na lékařské prohlídky. Nemusí tu být... a přesto jsou.     Zajímavé je sledovat ''lovce.'' Někteří jdou najisto, jiní dlouze krouží, zastavují se a znovu vracejí, snad se utvrzují v tom nebo onom. Poslední zavrávorání, pozvednutá ruka v gestu, které již nelze vrátit. Pomenší chlapík s prořídlým ježkem na hlavě a v béžovém baloňáku se pátravě rozhlédne a vstoupí. Tmavý závěs se za ním zatáhne... Co asi řekl na pozdrav? Dobrý den? Jeho pět minut slávy právě začalo. Naproti vítězoslavně vychází individuum, jemuž minulý týden v pátek začaly růst vousy pod nosem. Jeho vyčkávající kamarádi se na něj vrhají a halasně - halasněji, než by bylo přirozené - vykřikují něco o úspěchu a prvním ''zářezu na pažbě.''
    Dámy z ''dnešní směny'' s přibývající hodinou již ani nepředstírají zájem. Některá jen tak apaticky sedí, jiná z dlouhé chvíle čte, a opět jiná někomu telefonuje a temperamentně při tom rozhazuje rukama. Kolem půlnoci zevlounů znatelně ubývá. Jedna červená bludička za druhou zhasíná. Po chvíli dámy zamykají své pracovny a v tom nejcudnějším (a nejnudnějším) oblečení, které si jen dokážete představit, odcházejí. Za přítelem? Za rodinou? Za rozestlanou postelí?
 
Mýtus č.3:          
Já si tu užívám a vám to problematizuju.
 
Nevěřili byste tomu, ale největší vzrušení prožívám před regály plnými knih v místních knihovnách. Jsem tam každý den k vidění při činnostech povolených, cudných a společensky prospěšných. Ale kdo mi to po tom všem, co jsem napsal, uvěří? Stejně jako patologům čistou hlavu...
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Amsterdam ...aneb, co sem turisty táhne:    | vložit příspěvek |