ročník 43/2002:
                   
024Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Ono to už nějak dopadne?
Zastavení
Den za dnem
Co o tom čteme v bibli:
Spasení není jen vize
Cítíte potřebu spasení?
Jak jsme si to představovali?
Co o tom vyznáváme?
Co pro tebe zamená spasení
Toni Morrisonová Ráj
Já tam vlastně dotankuju
Noční optika
Nezávislost nezávislých kandidátů
S nevěřícím klukem?
Za nepřátelskými Liniemi
Zkouška Vztahu?
Klient v programu methadonové léčby
Potštejnský radiozočinec
Spěte ve třídách
Nemilovaná Arnošt Lustig
Ručni vazba (1. díl)
Soutěž
Špatně to nedopadne
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Spasení  
Spasení není jen vize
Ester Čašková
 
Musím se přiznat, že slovo ''spasení'' skoro neužívám. Ani v řeči, ani ve svých představách. Souvisí pro mě - a myslím, že i pro běžné ''nekostelní'' lidi - spíš s před-stavou trávy a stáda ovcí, které se má postarat o její spasení...
    Co se budoucnosti člověka týče, je mi bližší představa nebe jako prostoru, kde budou shromážděni všichni věrní. Ale je fakt, že spasení není jen vize. ''Milostí spaseni jste,'' napsal apoštol. Spíš bych tedy spasení popsala jako nadějnou existenci křesťana. Jako východisko i cíl. Ně-co, co už prožívám, a zároveň se na to teprve těším. Asi bych řekla, že spasení je Boží náklonnost k člověku, Boží záměr s člověkem. Ten vztah, který má Kristus ke mně a který projevil svou láskou, co ho stála život. A proto mám jistotu spasení a neošívám se, když se mě na to někdo zeptá. Hrdě pak poukazuju na cizí (tedy Kristovy) zásluhy. Spasení lidstva je Boží akce.
    Na mně je, abych tuhle nabídku přijala. Člověk na to hotové, z Boží strany při-pravené spasení odpovídá vírou. Věřím, že platí i pro mě, i když si ho nezasloužím. (Ale o moje zásluhy tu přece nejde!) A nejlepší na spasení je, že se o ně nemusím bát, že mi ho nikdo nezcizí, nevyfoukne ani mně v tom důležitém okamžiku nepředběhne. Můžu dokonce počítat s tím, že platnost spasení nepomíjí ani tehdy, když já znovu selhávám, od Boha se odvracím a žiju si po svém a pro sebe. To selhává totiž jen ta moje půlka vztahu, moje důvěra a poslušnost. Ta Boží půlka platí dál.
    A ještě jedna věc je podstatná: spasení není soukromá věc. Když je člověk pokřtěn - označen za Kristův majetek a tím dostává ''pečeť spasení'' - stává se taky zároveň členem církve. Patří do konkrétního viditelného společenství lidí. A tady leckdy nastávají problémy. Lidi dnes mají nechuť k institucím a nechtějí být žádným členstvím ve straně nebo v církvi vázaní.
    Přesto si myslím, že spasení a církev k sobě patří. Ne že by snad Pán Bůh nemohl spasit ty, kteří nejsou zapsaní v žádném seznamu členů. Nebo ty, kdo neplatí salár. To jistě může. Ale jde o to, že o Bohu se člověk musí od někoho dozvědět. Poznání Ježíše Krista jako Spasitele většinou člověka nepřepadne jen tak zničeho nic třeba na fotbalovém zápase. Přichází se svědectvím lidí, ať už těch žijících kolem mě, nebo svědků dávných - třeba autorů bible. Tím, že člověk uvěří, se zapojuje do určité do tradice. Přijímá to, co mu druzí zachovali a předali a přebírá ten štafetový kolík zase pro ty další.
    To je úkol církve, aby se povědomost o Kristu a o možnosti spasení dostala mezi co nejvíc lidí (pokud možno mezi všechny!). Jinak by celá Ježíšova akce záchrany lidstva skončila s tou první spasenou generací. A myslím, že přijmout víru a spasení jako úkol je fér. Když člověk něco hezkého zadarmo dostane a ví, že ten Dárce toho má ještě ''hafo'' - tedy ne-přeberné zásoby, je fér o tom říct dalším, ne? Aby si taky mohli přijít. A proto, aby měli kam přijít, proto je tu církev se svými kostely, faráři a pravidelnými bohoslužbami.
    V poslední době se mi zdá, že přibývá lidí, kteří chtějí jen přijímat, ale sami se do toho řetězu tradice nechtějí zapojit. Přijdou, poslechnou si - ale nechtějí být členy církve, nechtějí žádné závazky. Ale my nejsme na světě jen proto, abychom byli sami spaseni. Jsme tu i kvůli spasení druhých. V tom nebi totiž nebudou jednotlivci v nějakých oddělených kupé, ale Boží lid shromážděný kolem svého Beránka. A já se na ty lidi, kteří tam budou se mnou, už moc těším. Někteří už mě předběhli a možná se těší na mě.
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Spasení není jen vize:    | vložit příspěvek |