ročník 43/2002:
                   
027Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Zas konec léta a čistý vítr zpívá
Zastavení
Noční návštěva
Co o tom čteme v bibli:
Nejen až zaklepeme bačkorama
Má pro vás vyznání o vzkříšení těla nějaký význam už zaživa?
Jak jsme si to představovali?
Co o tom vyznáváme?
Jaký význam pro vás má vzkříšení těla?
Média je hlavně třeba brát s nadhledem
...i jeho rodinu?
Svět - rok po 11. září...
Modrý smutek Judith Hermanové
Nové logo
Finsky jsem uměla říct jen Hyvaa paivaa...
První návštěva
Zebedeovic rybářskej koláč
Čistá duše
3. romská křesťanská konference
Kontaktník
Josefovo roucho
Soutěž
Nebuď bloud
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Odjinud  
Finsky jsem uměla říct jen Hyvaa paivaa...
Kateřina Ettlerová, studentka politologie FF UK
 
 
Foto: Kateřina Ettlerová
 
Do Helsinek jsem přiletěla 4.1.2000, země byla pokrytá sněhem a foukal vítr. Malou letištní halu vyplňovaly dřevěné plastiky, nebylo pochyb, že jsem ve Finsku. Za hodinu mi jel autobus do Tampere, které leží asi 200 kilometrů na sever od Helsinek. Studovala jsem tehdy historii a politologii na FF UK a na podzim r.1999 jsem dostala na oboru historie stipendium EU Erasmus. Přiznám se, že jsem o Finsku nevěděla mnoho: žije zde 5 milionů obyvatel, 16 osob na km2, úředními jazyky jsou finština a švédština, země tisíců jezer (asi 200 tisíc) a lesů; viděla jsem několik finských filmů z dílny Aki Kaurismäkiho, finsky jsem uměla říct Hyvää päivää (Dobrý den), puhelin (telefon) a chci jíst, pít a spát.
    Moje největší překvapení bylo, že jsem přijela studovat historii do země ''bez dějin''.
 
Důležité momenty finských dějin          
    První národní finský stát v historii byl vyhlášen teprve 6.12.1917. Geografická poloha před-určila úlohu Finska coby ''nárazníkové zóny'' mezi Švédy a Rusy (popřípadě Němci), kteří se snažili vždy ovládnout přístup k moři - jak k Baltskému tak k Černému, ze strategických i ekonomických důvodů. Od 12. století patřilo Finsko švédskému království. Tylžský mír r. 1807, kdy si Evropu rozdělili Napoleon I. a Alexander I., pak byl štěstím v neštěstí, neboť Finsko spadlo do ruské sféry vlivu. Rusové také o ně se Švédy tvrdě bojovali, od r. 1809 pak spravovala Finsko ruská administrativa. I přes různé peripetie ruská vláda přinesla Finům veliké osvobození od švédské šlechty (vlastníci půdy), kléru a bohaté švédské a německé buržoazie, liberální atmosféra druhé poloviny 19. století dala vznik finskému národnímu emancipačnímu hnutí, které vedlo r. 1917 a opětně (po občanské válce rudých a bílých) r. 1918 k založení vlastní státnosti.
    Nám může být finské národní hnutí sympatické tím, že bylo velmi podobné tomu českému. Dokonce ve Finsku vznikly obdobné strany jako v Čechách - starofini (Fennoman Party) a mladofini, v r. 1906 pak vznikla Švéd-ská lidová strana a r. 1907 Sociálně demokratická strana.
    Svou národní hrdost odvozují Finové především z úspěšné resistence vůči ''medvědu'' v Zimní válce. 30. listopadu 1939 napadl Finsko Sovětský svaz; bez potřebné výstroje a výzbroje, s 50 tanky a 100 letadly dokázali Finové po dva měsíce čelit obrovské přesile. Jejich zbraněmi byly mráz, hluboký sníh, husté lesy a především vynalézavost a důvtip. V malých jednotkách s nezávislým velením přepadali Rusy ve tmě ze zálohy, v dlouhých bílých pláštích, na lyžích, vypadali jako duchové. Houževnatý odpor Finů si získal sympatie světového tisku, do Finska proudila materiální a vojenská pomoc, do bojů se přihlásilo 11 tisíc dobrovolníků z cizích zemí (sedm tisíc Švédů); ačkoliv neutrální Švédsko jako stát vojenskou pomoc Finsku odmítlo. Zimní válka trvala 105 dní, v březnu 1940 byla zahájena politická jednání, zakončená 13. března 1940 mírovou smlouvou (byla znovu potvrzena v říjnu 1944). Cena za svobodu národa bez přímého sovětského vlivu byla veliká, Finové byli donuceni odstoupit dohromady 12% svého území: Karélii (odkud bylo nutné evakuovat do vnitrozemí 450 000 lidí), Petsamo - niklové doly na severu země, ostrovy ve Finském zálivu, poloostrov Porkkala, který se měl stát ruskou vojenskou základnou na 50 let, zaplatit 600 milionů dolarů válečné náhrady atd. Zimní válka ovšem přinesla jedno pozitivum, a to úžasnou národní solidaritu, poprvé se podařilo překlenout řevnivost bílých a rudých rodin trvající od občanské války r. 1918. Také švédská menšina se ztotožnila s osudem země a integrovala se do finské společnosti.
 
 
Foto: Kateřina Ettlerová
 
Tamperská univerzita a vše co k ní patří          
    Tampere je, dá se říct, univerzitní město; kromě University of Tampere je tady taky polytech-nika (the Tampere University of Technology), obě školy dohromady mají asi 30 tisíc studentů, což představuje 20% obyvatel města. Univerzita v Tampere se vyznačuje dokonalou organizací, to se projevovalo hned od začátku, protože jsem byla ještě v Praze, když mě kontaktovala moje tutorka, dobrovolnice-studentka, která se pak o mě starala i v Tampere, aby mi pomohla se zorientovat v novém prostředí a hlavně vyřídit všechny formality. Bylo totiž potřeba se zaregistrovat na univerzitě, v ubytovací kanceláři, na autobusáku, v univerzitní a městské knihovně, dokonce i na poště, v jídelně, u správce počítačové sítě, a založit konto v bance a zaplatit povinný příspěvek studentským odborům (TAMY).
    Atmosféra na univerzitě byla báječná, velmi příjemná a neformální, ve Finsku si učitelé a studenti tykají, což vede k vzájemnému respektu a vždy otevírá prostor pro přátelskou diskusi. Žádného učitele by třeba nenapadlo předbíhat ve frontě na oběd, proč by to taky dělal. Konzultační hodiny probíhaly výhradně po emailu, takže byli vyučující skoro vždycky k zastižení. University of Tampere patří k největším v zemi, studuje zde asi 16 000 studentů, z toho 300 z různých zemí, jen v naší grupě, která hrála hokej, jezdila na výlety a chodila na pivo a do sauny, se sešlo 12 národností (Američanky, Australanka, Belgičan, Češi, Italové, Litevky, Němci, Poláci, Slováci, Švédka, Ukrajinka a jeden kluk z Jihoafrické Republiky). Finští učitelé i studenti ovládají samozřejmě několik jazyků. Od třetí třídy základní školy se všichni povinně učí angličtinu, ve vyšších ročnících pak přibírají rovněž povinnou švédštinu, další jazyky si vybírají libovolně. Od švédštiny je to k němčině jen krůček a studium ruštiny má ve Finsku přirozeně také svou tradici. Lingvisté pak ze zájmu studují jazyky příbuzné finštině - estonštinu či maďarštinu. Takže pak není pro učitele problém odpřednášet třetinu přednášek a kurzů v angličtině, zúčastnit se jich mohou všichni; jak Finové tak studenti mezinárodních programů.
    Stejně jako v Praze organizuje v Tampere bydlení studentů ubytovací kancelář (TOAS), ovšem nejde o žádné koleje, ale normální dvou, tří až čtyřpokojové byty v panelácích nebo v řadovkách, každý student má svůj samostatný pokoj! Když jsme přišli do bytu, byla tam jen kuchyňská linka, jídelní kout, psací stoly a police na knihy. Bylo nutné kontaktovat odbory a všechno sehnat: židle, postele, lůžkoviny, nádobí atd. Když mi příslušný pracovník otevřel sklad plný rozbitého nábytku, ze kterého jsem si měla vybrat vybavení do svého pokoje, neubránila jsem se smíchu a rozpomněla se na staré časy, slabina socialismu je prostě nasnadě - všechno je všech a nikdo za nic nezodpovídá, ani odpovědní pracovníci. Součástí studentské zábavy pak byla, podle toho, jak kdo přijížděl a odjížděl, směna lampiček, kazeťáků a rádií apod. Taky jsme se různě vzájemně navštěvovali, abychom si ukrátili dlouhé temné zimní večery (slunce/světlo vycházelo asi v 9,30 a zapadalo v 15,30).      (pokračování příště)
 
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Finsky jsem uměla říct jen Hyvaa paivaa...:    | vložit příspěvek |