ročník 43/2002:
                   
029Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Jen mýtus?
Zastavení
Aby život nebyl jen náhražkou, nýbrž doopravdy
Co o tom čteme v bibli:
Pomalu sám se ďáblem stáváš...
Vidíte za něčím ďábla?
Jak jsme si to představovali?
Co o tom vyznáváme?
Vidíte za něčím ďábla?
Na partnerovi mne štvou nepodstatné věci
Proč nebýt profíci?
Sjezd mládeže v Mladé Boleslavi
Autorita
Několik dat
Anketa o autoritě
Dušičky
Biskup, který se dvakrát narodil
Týden s mladými historiky ve Velké Lhotě
Kontaktník
Ostrovní zprávy
Ptačí svět
Tvoření stvoření
Soutěž
Ve dnech úzkosti (Ž 56)
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Mládež  
Anketa o autoritě
 
V každém státě má církev jiné postavení. Dokázali byste přesto říct svůj názor na to, zda má církev ve světě autoritu?
Petr Chlápek: Myslím si, že na první pohled nemá. Až v momentě, kdy je nějaká vyhrocená situace, kdy je potřeba říct nějaké hlubší slovo, najít jiné než jen silové řešení.
Radim Žárský: Ve třetím světe úplně neuvěřitelnou, v postkomunistickém bloku jak kde, třeba tam, kde je pravoslavná církev. A v prvním světě se na církev dívají jako na něco shnilého. Až na výjimky jako je třeba Norsko.
Marek Zikmund: Přesto, že je církev v naší zemi docela malá a její vliv je téměř zanedbatelný, tak si myslím, že autoritu v některých otázkách má. Záleží samozřejmě na tom, jestli nehledá a neřeší jenom vlastní problémy, ale jestli také dokáže vycítit duch času.
Jan Keřkovský: Nemá. Ale je atmosféra taková, aby si ji mohla konec konců získávat.
Miloš Rejchrt: Čím dál tím menší, ale jednotliví křesťané ji mají pořád.
Filip Keler: Myslím, že ne. Autorita závisí vždycky na vztahu.
Štěpán Janča: Myslím si, že autorita církve hodně závisí na autoritě jednotlivých lidí v církvi. Znám lidi, kteří mi řekli, že nikdy nevěřili církvi, až když se potkali s farářem zblízka, ale i naopak, že ztratili důvěru.
Jaromír Strádal: Jednu má, kterou má od Pána a tu měla, má a bude mít přes všechny kotrmelce, které kdy udělala. To je autorita, která se objeví, když je ouvej... Druhá je ta konkrétní, za kterou se občas člověk musí stydět. A to je v zemích, kde si církev udržela svoji hierarchii a světskou moc. U nás to známe v podobě, že se lidé hodně bojí klerikalismu v politice.
Martin Balcar: Myslím, že jí má tolik, kolik si zaslouží, i když jsou síly, které to mohou posunout.
Jarmila Čierná: Spíš bych asi mluvila o poslání nebo o smyslu, který má církev pro dnešní svět. A to je nesporné. Protože církev dává naději, nabádá a vychovává. A hlavně vede, ale ne sama o sobě, ale tou zvěstí, kterou sama představuje.
 
Mají faráři a presbyteři autoritu v církvi, ve svých sborech?
Petr Chlápek: Ve sborech stejně jako všude jinde má autoritu ten, kdo se o ni stará.
Marek Zikmund: Poznal jsem dost farářů a presbyterů, kteří ji měli. Třeba ve Slezsku je kolikrát autorita ještě někdejší.
Jan Keřkovský: Myslím, že mají někdy až moc velkou.
Miloš Rejchrt: Myslím, že poměrně mají. Mít autoritu je jednoznačně dobře. Co je nebezpečné, je slovo moc.
Filip Keller: Určitou autoritu mají. Zvláště vůči farářům je projevovaná až přehnaným pocitem úcty. Faráři by si měli být vědomi, že někdy ta autorita, kterou mají, může vylekat a vyplašit názory ostatní.
Štěpán Janča: Církev je programově antiautoritární. Ale to je dobře. I podle písma autorita nemá vycházet z funkce, ale z osobnosti.
Jaromír Strádal: Jestli vnímají sami v sobě, že jim byla svěřena. Což znamená jistou odpovědnost, že to nedělám jen ze sebe a za sebe. Zejména u mládeže bych toužil, aby se rozvíjela a to nejen tím, co mám a umím, ale prožít i to, že jsem k něčemu pověřen něčím, co je nade mnou. Toužím, abychom vyhlíželi v církvi obdarování.
Jarmila Čierná: Faráři mají velkou autoritu, která je dokonce může i převálcovávat, protože dosah jejich slov bývá dalekosáhlý. U staršovstva záleží na tom, jak staršovstvo komunikuje s lidmi ze sboru.
Martin Balcar: Podmínky jsou nastavený tak, že to vytváří neautoritativní prostředí. V malých sborech jsou ve staršovstvu všichni. Jinak si nemyslím, že bych bral člověka nějak víc jako autoritu, protože je ve staršovstvu. U farářů je to jinak, tam ty podmínky jsou. Ale musejí otevírat své soukromí a víme o nich všechno dobrý i špatný. Vidím ten vztah příliš osobní. Zdá se mi, že by byl lepší, kdyby byl víc pracovnější.
Tomáš Trusina: Je to rozmanité. Někde ještě dojíždí model tradiční autority, někde je to přátelský vztah. O to pak je cennější, že v určitých životních situacích se farář či presbyter tou autoritou může stát. Naše církevní instituce jsou, myslím, v krizi.
 
Sručně a jasně Aleš Mostecký
Dušičky
Aleš Mostecký,
farář
 
V kalendáři čtu: ''2.11. Památka zesnulých''. Lidově ''dušičky''. V praxi to znamená, že se část národa za podzimních plískanic vydává upravit a ozdobit rovy předků, mnohdy vzdálené i víc než desítky kilometrů. Proč? Je to snad vzdor vší křesťanské ''osvětě'' pozůstatek pohanského náboženství Slovanů? Jde o kult předků? O udobřování si duší zesnulých, aby nechodily strašit a neškodily? To není k smíchu, tohle mnohde ve světě v tzv. primitivních náboženstvích stále funguje. A možná bychom se divili, v kolika myslích našich sousedů z paneláku! K tomu musím říct stručně a jasně: ''Ne!'' Vždyť vzkříšený Pán vládne nad všemi silami a mocnostmi atd. (Ef 1,20-23; Žd 2,8) Proč já bych jim měl jakkoli posluhovat?
    Při podrobnějším zkoumání zjistíme, že ''památka zesnulých'' je zesvětštělým odvarem ''Vzpomínky na všechny věrné zemřelé''. Aha, to je něco jiného! Připomínka, že tu nejsem první se svou vírou, že stojím a zápasím v předlouhé řadě, z níž mnozí již nežijí. Vzpomínka na věřící odvolané z této časnosti. Tomu bych rozuměl, pokud nemají naše vzpomínky přerůst do modliteb za duše v očistci. (Kdo chceš vědět víc viz. Mikuláš z Pelhřimova: Vyznání a obrana táborů, čl. 16-19 a pak 33-39.) Již ne tak stručné, leč stále ještě: ''Ne!''
    Co mi tedy jako evangelíkovi zbývá? 2.11. zůstat v klidu. A je-li mi vzpomínka a taky vděčnost k tradentům víry sympatická, využít své tradice: Poslední neděle církevního roku - neděle ''Smrtné''. Letos 24.11. Můžeme poděkovat Bohu za ty, kdo víru předávali a nesli až k nám.
 
 
 
Diskusní fórum k článku Anketa o autoritě:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku Dušičky:    | vložit příspěvek |