ročník 44/2003:
                   
031Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Ahoj, bratři a sestry,
Zastavení
Blahoslavení chudí duchem
Neřesti a ctnosti
Upřímně o upřímnosti
Co o tom čteme v bibli:
Jak jsme si to představovali
Je upřímnost někdy na škodu?
Upřímnost nade vše?
Jabok
Věkový rozdíl
Elie Wiesel: Pátý syn
Konzum
Odevzdat se Božímu milosrdenství
Stříž
Nekonečně nepravděpodobné
Úplně normální Smradi
Co bylo
Co bude
Ono se to vrací jiným způsobem
Heidelberský katechismus v 21. století
Adopce na dálku
Svíčky po domácku
Hastrmánek Žouželka
Evangelický romantický film
Přijď již, přijď Duchu Stvořiteli
Otče náš, všemohoucí Pane
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Rozhovor Jan Jirků
Ono se to vrací
jiným způsobem

Rozhovor s Janem Jirků, režisérem a scénáristou
Filip Dušek
 
Zajdete-li do pražského divadla Minor, můžete natrefit na inscenaci Janka Jirků, mladého režiséra a scénáristy plného elánu a chuti dávat něco ze sebe druhým. Mimo tuto loutkovou scénu, kterou umělecky vede, se občas zjeví na Vysočině v blízkosti Jimramova či příležitostně v nějakém jiném divadelním kusu.
 
Mladý umělec-bohém, platí to i o tobě?
     Ne, já jsem slušně vychovaný... Chovám se normálně, přirozeně, a ty lidi tady v divadle jsou jen takoví upřímní. Možná to někdy vypadá, že to je bohémský. Ale je pravda, že když se zkouší, ve škole nebo v divadle, je to docela náročné, protože začínáš v osm ráno a končíš v deset večer. Pak to je jako po volejbale, taky si člověk zajde na pivo.
 
Projevuje se u tebe tvůj víceméně venkovský původ a zázemí farářské rodiny?
     Moc. Jezdím rád na venkov, na Vysočině mám hluboké kořeny, a to že má člověk rodiče, to má na celý život. Velkoměsto mě štve teď tím, že jsem se za poslední tři měsíce dostal jenom dvakrát ven. A je trochu otrava chodit jenom po kamenech a po asfaltu. Jinak jsem Praze vděčný za práci, kterou tu můžu dělat.
 
Jak tedy byla „trnitá“ tvá cesta k umění (v Praze)?
     No nevím, trnitá? Na gymplu jsem dělal dramaťák, chtěl jsem dělat faráře a ve třeťáku mě napadlo, že by to chtělo i jinou možnost. Na DAMU jsem to šel víceméně zkusit a oni mě vzali, což jsem nečekal. A pak už to nějak šlo a veskrze to trnitý nebylo. To nebyla cesta, to je cesta, ale není k umění. To je cesta k sebevyjádření a ještě pro jiný lidi. A je to na furt. U divadla je příjemná jedna věc: ono je pořád živé. Vždycky se pozná, jestli je to blbý nebo fajn, protože se buďto nudíš, nebo tě to baví. A když vidíš, že za tebou lidi choděj a říkaj, „je to super“ nebo „to mě to tak strašně rozzlobilo“, tak je to krása. Ještě jedna věc na divadle je pěkná: Je ekologické. Zahraje se, a nic po něm nezbude, akorát pocit nebo vzpomínka.
     Ve své hře Vánoce aneb příběh o narození oživuješ vánoční tradici a kristovskou legendu. Je vůbec možné v dnešní době budovat umění na tradicích?
     Já myslím, že je možné všechno. Ty představení, co dělám, vycházejí z toho, co žiju, a jak to srovnávám s minulostí, s tradicí. A pak přemýšlím, jak to udělat nově - zajímavě. Co se týče Vánoc, já jsem znal ty farářské věci, ty biblické věci, co se hrajou v evangelickém kostele každý rok - v Jimramově jsem to dělal často - a chtěl jsem udělat představení, kterým bych to pro sebe uzavřel a zhodnotil.Druhým zdrojem byly lidové hry, ke kterým jsem se dostal na DAMU, dějiny divadla a česká historie vůbec. Vánoční téma - příběh, je v dnešní roztěkané době něčím, co spojuje a něčím, co je v širším povědomí, ať křesťanském nebo světském. (Je to jak ve starém Řecku, kdy se hrála představení na témata náboženských mýtů, které všichni znali, a tak byli zvědaví na dramatika, na chytráka, co s tím asi udělá.) Mě zajímalo, jak se nad tím příběhem budou dojímat lidi teď. Nechtěl jsem dělat žádný skanzen, lidové tance. A jsou na naše zpracování dvojí reakce: Zvláštní, že většinou bývají naštvaní lidi z nekřesťanského prostředí (?).
     Jsme dětské divadlo. Děckám samozřejmě nedojde, že některé věci jsou v tom vánočním příběhu pozměněný nebo posunutý, ale když se nakonec zabíjí Herodes a Brouček se ptá maminky, proč se to všecko děje, tak jim to v hlavičkách přece trošičku zapaluje. Tohle představení je pro rodiče s dětmi, aby si z toho vzali něco i ti dospělí.
 
Je tedy tvorba pro děti náročnější než tvorba pro dospělé?
     Pokaždý je to těžké udělat dobré představení, a pro děti je to strašný porod. Těžší o to, že člověk musí najít nějakou míru, výrazový prostředky a formu, jak to děckám zajímavě podat a vůbec najít pro ně samotný příběh nebo téma.
     Zároveň se nedá hrát jenom pro děti, potřebuješ dospělého diváka, abys nezblbnul a na věky nešišlal. Proto chystáme představení i pro dospělé, které by však mělo vycházet právě ze zkušenosti výtvarného divadla pro děti.
 
Píšeš si i scénáře, jsi víc scénárista, nebo režisér?
     Myslím, že obojí. Mě baví dělat to takhle dohromady. Časem chci režírovat i nějaké vážnější a pevnější kusy, ale zatím mě v takovém naivním pololidovém druhu divadla baví i ty věci psát.
 
Dokáže umění - divadlo, režie, scénáristika - mladého člověka uživit?
     V mým případě je to úplně v pohodě. Když k tomu dělám ještě kostelničení v Klimentě, což dělá teda hlavně moje žena, pak už to vlastně jde: je na chleba i na další věci. Ale pro mé spolužáky to není tak jednoduchý, a musí si shánět další výdělky jako pinglování po kavárnách nebo reklamy - mě trochu mrzí, že se tady na to kouká skrz prsty - oni se snaží jenom uživit, aby mohli dělat práci, která je naplňuje. Na druhou stranu divadlo přináší velkou svobodu. A to je k nezaplacení. Spousta lidí oželí víc peněz, jenom když můžou dělat takovouto práci. Ono se to vrací jiným způsobem, je třeba počítat i potlesk.
 
Díky.
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Ono se to vrací jiným způsobem:    | vložit příspěvek |