ročník 44/2003:
                   
034Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Hurá,
Zastavení
Spravedlnost!
Pýcha je sladká
Co o tom čteme v bibli:
Jaký je rozdíl mezi zdravým sebevědomím a pýchou?
Jsem pyšný! (a jsem na to hrdý)
Ve výtvarném umění
Sebevědomí, nebo pýcha?
Pýcha nebo sebevědomí
Evangelikální teologický seminář
Žádná selanka to není
Stařec s dětskýma očima
Bohuslav Reynek Ostny v závoji
Co bylo
Co bude
Rozpad rodiny
Podkovaná blecha
Katastrofy
Co je Večernice?
Děvčátko
Edikt nantský
Píšťalka
Vážený pane Mikule
Davidova píseň
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Dělníci víry Jan Trusina
Žádná selanka
to není

Jan Trusina - Setkání střední generace
Ptala se Marie Stolařová
 
Setkání střední generace, co to vlastně je?
     Setkání střední generace je název programu, který probíhá na půdě naší církve od září 1989. Je určen pro lidi ve věku 25 až 45 let, kteří nemají žádný partnerský vztah, jsou tedy buď svobodní nebo rozvedení a nemají ani blízkého přítele či přítelkyni.
 
Co je cílem těchto setkání?
     Program setkání má účastníkům umožnit, aby v lidských vztazích pronikli do větší hloubky; aby se navzájem seznámili a hlavně aby lépe poznali sebe sama: své přednosti, ale i své zábrany či bariéry ve vztahu k druhým; jak svým vystupováním na druhé působí, čím třeba odrazují apod. O všem se mluví zcela otevřeně. Každý účastník se svým způsobem dává k dispozici ostatním.
 
Není to pro účastníky příliš náročné nebo dokonce tvrdé?
     No, žádná selanka to není. Je pravda, že to většině účastníků nějaký čas trvá, než se vzpamatují z prvního náporu, kdy jsou např. vystaveni úsudku druhých, kteří jsou povinni jim sdělit, jak na druhé působí, jaký je jejich první dojem, a to bez velkých ohledů; a také není nic příjemného, když tě psycholog „rozebere“, když ti profesionál bez obalu řekne, co děláš špatně, v čem uhýbáš, kde jsi na čem závislý, v čem klameš sebe sama apod.
 
Co ty na to jako farář?
     Přiznám se, že jsem byl ze začátku nakloněn, abych se „postižených“ ujímal, vysvětloval, hájil. Ale pak jsem si uvědomil, že je to jen užitečné, slyší-li člověk o sobě i takovéto méně příjemné zprávy. Ostatně, při závěrečném hodnocení se zpravidla ukázalo, že účastníkům právě takovéto chvíle nakonec pomohly, a byli za ně vděčni.
 
Jak často se scházíte?
     Ustálila se forma prodloužených víkendů (od čtvrtečního večera do nedělního poledne), během jednoho cyklu, který trvá dva roky, se sejdeme čtyřikrát, obvykle v Herlíkovicích a v Janských Lázních. Mezitím si ovšem účastníci mohou psát, navštívit se, zorganizovat vlastní program apod. Jakákoliv jejich iniciativa je k prospěchu věci.
 
To se po dva roky scházejí stále titíž?
     Složení skupiny se mění. Někteří zůstanou po celou dobu. Jiní zjistí, že je to jiné, než si představovali, a už nepřijedou. Ale přijdou zase jiní. Optimální počet je dvacet. Žen bývá zpravidla víc než mužů.
 
Jak setkání probíhá?
     Vše se děje společně, ve skupině. Někdy ve formě hry, jindy je program určen příběhem, který vyslechneme, a pak v rozhovoru vyjadřujeme svůj názor na jednání jednotlivých osob, jindy máme za úkol před-vést konkrétní scénky z rodinného života, definovat prostředí, kde jsme vyrůstali; při-tom se rozhovor často dostane i na velmi osobní rovinu. Kromě toho dost podnětů přijde z biblické práce.
 
To tedy znamená, že na řadu přijdou i věci náboženské.
     Jistě. Celé setkání má podobný ráz jako kurzy pro mládež: od společného zahájení jídla, přes zpěv písní ze Svítáku až po večerní pobožnost, ve které se jeden z přítomných farářů pokouší shrnout přínos každého dne z biblického hlediska. Kromě toho první polovina dopoledního programu je pravidelně věnována práci s Biblí. Pod vedením faráře hledáme biblický pohled na témata související s naší problematikou (člověk, muž a žena, manželství, osamělost, duchovní dary, povolání apod.).
 
Kdo tam vlastně jezdí? Samí evangelíci?
     Když jsme začátkem roku 1989 začali z podnětu náměstka synodního seniora Pavla Smetany tuto práci připravovat, měli jsme zadání, abychom členům naší církve, kterým pomalu přibývá let a zůstávají stále sami, vytvořili příležitost, kde by mohli najít životního partnera. Na začátku jsme tedy skutečně měli na mysli evangelíky, i když přirozeně nebyli odmítáni ani lidé z jiných církví. Brzo však došlo ke dvěma důležitým změnám.
 
Ke kterým?
     Bylo jasné, že na něco takového nestačí farář, ale že bude nutná spolupráce odborníků. Proto hned od začátku do našeho týmu patřily socioložky Hana Janečková a Jindra Schwarzová (nyní Seethalerová) a dvě psycholožky: Bohumila Tichá (nyní Baštecká) a nezapomenutelná Jiřina Hanušová, redaktorka z Mladého světa. Právě ona nás přivedla k tomu, abychom překročili hranici církve a otevřeli svá setkání všem. A pak naše setkání v Mlaďáku také zveřejnila.
 
Mělo to ohlas?
     Veliký. Ukázalo se, že pro mnoho lidí je akce konaná na půdě církve zárukou solidnosti. Přihlásilo se tolik, že některé bylo nutno odkázat na pozdější dobu. Pro nás, zejména pro faráře, ale snad i pro ostatní účastníky, to bylo jednoznačným přínosem. Naslouchat druhým, brát vážně všecky ná-zory, otázky, pochybnosti i odmítavá stanoviska, věcně reagovat a přitom vycházet z evangelia... Byla a je to dobrá škola.
 
Kdo ještě patří k vašemu týmu?
     Kromě těch, které jsem už zmínil, ještě dva lidé. Předně nestárnoucí Marta Kačerová, která má během setkání na starosti věci administrativní. Už od začátku jsme všude inzerovali také její jméno, protože právě ono je v naší církvi zárukou dobré jakosti. A pak ovšem Bob Baštecký, nyní farář v Hodoníně, který se k nám doslova přiženil a koná tu výbornou farářsko-pastorační práci.
 
Říkal jsi, že došlo ke dvěma změnám. Která byla ta druhá?
     Postupem doby nám došlo, že vlastně hlavním účelem těchto setkání není, aby zde příchozí našel životního druha, nýbrž aby se nejprve sám dokázal ve svém životě orientovat. Aby poznal sebe sama. Aby si osvojil potřebné, odpovídající jednání. Aby si byl více jist sám sebou, aby se dokázal oprostit od toho, co ho svazuje.
 
Ale několik manželství z vašich setkání přece vyrostlo.
     To ano. A bylo jich více. Dokonce i jedno manželství farářské a jedno kurátorské. Přirozeně nás těší každé svatební oznámení, které od přátel ze střední generace dostáváme, i když uzavřou manželství s někým docela jiným. Nemyslím, že by to bylo díky tomu, že absolvovali naše setkání, ale bez významu to pro ně snad také nebylo.
 
Jste s nimi i nadále v kontaktu?
     S mnohými ano. Ostatně, pravidelně na podzim se koná v Herlíkovicích „Sjezd absolventů setkání střední generace,“ letos v září se takto sejdeme už po šesté. Kromě toho se mnozí scházejí i sami, bez našeho organizování. To je důležité i pro ty, kteří zatím zůstávají sami: rozšířil se jim okruh přátel, a většinou dobrých přátel.
 
Jak tuto svoji činnost zveřejňujete?
     Před začátkem každého cyklu přichází zpráva o setkání do všech sborů naší církve. Kromě toho je akce oznámena v církevním, a to nejen evangelickém, tisku. Současný běh končí teď začátkem května. Na podzim by měl začít cyklus nový. Bob Baštecký se o tom zmínil i ve svém rozhlasovém vysílání.
 
Jak to vidíš do budoucnosti?
     Po čtrnácti letech této práce soudím, že by se této věci, má-li dobře a svižně pokračovat, měl ujmout už někdo jiný. Mluvím ovšem za sebe. Jsem přesvědčen, že by bylo dobré, abych už vedení těchto setkání předal nějakému nástupci. Přesně řečeno, aby tím milá synodní rada někoho pověřila. Jsem si jist, že je to práce užitečná a důležitá. Ale už je na čase pokročit i tady o kousek dál.
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Žádná selanka to není:    | vložit příspěvek |