ročník 44/2003:
                   
039Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Kristovo vtělení a VŘSR
Zastavení
Prastaré versus... Kdo proti komu a proč?
Co o tom čteme v Bibli
O lískovém keři a štědrosti
Lze skloubit štědrost a šetrnost?
Ve výtvarném umění
V čem jsme štědří?
Caritas
Věda o domově
Jimramov - Otevřeno 2003
Krása
Láska silná jako smrt?
Co bylo
Co bude
Homo christianus
Anketa - Přednášející:
Úplně nejradši poslouchám les
Anketa - Účastníci:
Slavnost
Žádné spory
Lochtačka
Stephan Daldry - pozoruhodný, nebo podivný?
Soustředění mladých historiků
Lucerničky
Ty nám dáváš dary
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Festival  
Jimramov - Otevřeno 2003
Věra Škubalová
 
Už je to tu zase, řidiči autobusů stojících v Poličce před ČD se nestačí divit, kam ty davy lidiček silně připomínajících velbloudy míří. Ochotně ovšem prodávají jízdenky a k mému údivu se pak naplněný autobus opravdu dá do pohybu a udělá nám okružní jízdu nádhernou Vysočinou. Za notnou chvíli strávenou debatou a pozorováním ostatních pasažérů se před námi objevuje idylické městečko, Jimramov jak na dlani. A to už se strkáme a dáváme přednost při snaze o co nejkorigovanější výstup. Autobus odjíždí, řidič notně uklidněn, etapu č. 1 – příjezd – jsme úspěšně zvládli. Co bude dál?
     Následuje přímý atak vchodu parku Budník (nebo Bludník – zabloudit při noční cestě na záchod se mi podařilo) a úsměv se rozprostřel na tvářích spokojených pořadatelů. A hned na úvod – malý dáreček, barevný pásek pro platiče. Dokonce i možnost výběru – červený, oranžový nebo zelený, jak je komu libo. I toto praktické „kroužkování holubů“ jsme překonali a začalo hledání místa pro naše nocležiště – stan. Bludník je vlastně maličký, ale i tak se ke mně začla hlásit kupa přátel a já se jen zmohla na klasickou větu: „Co ty tady děláš?” Otázka spíše měla znít, co já tady dělám – a odpověď: chtěla jsem se zúčastnit festivalu, vychvalovaného i zatracovaného, chtěla jsem na vlastní kůži zažít onu „pohodovou atmosféru“ a pokecat s přáteli nad hrnkem voňavé irské kávy v pauze mezi jednotlivými kapelami.
     Jimramov to ovšem není samozřejmě jen hudba. I milovníci divadla a filmu si zde letos přišli na své – promítaly se 2 filmy: Intimita a Přízračný svět. Oba měly hodně do sebe.
     A pak už to hlavní – HUDBA. Na pódiu, které mi silně připomínalo letní kino v zapadlé vísce, se vystřídal nespočet kapel různých stylů, kvality, hlasitosti a oblíbenosti. Kdo chce jejich seznam – ať si od někoho, kdo tam byl, sežene festivalové noviny či program, kde je celý i s krátkou přiléhavou charakteristikou. Vrcholem pátečního večera byl bezesporu koncert “sjezďákům” známé kapely Traband. Krev se rozproudila v žilách, těla se začla do rytmu kývat a za chvíli nebylo na place před tribunou volného místa.
     A tak to nebylo jen u Trabandu, na parketu se stále tužilo pár nadšenců, kteří kapele dodávali chuť hrát. Hudba hrála až do tří do rána a v tuto brzkou hodinu jsem pak v pátek i v sobotu padla do spacáku; a to se to spalo, jak u Broučků.
     Ty dva dny uplynuly jako voda v řece, která byla mimochodem velmi studená – jen pro otužilce. Na nedělní bohoslužby dorazilo včas pouze pár lidiček, ostatní ještě dobíjeli energii zdravým spánkem a do kostela přišli přesně včas na kázání.
     Zážitků mnoho, mám zas na co vzpomínat, a díky všem pořadatelům, kteří s tím měli plné ruce práce.
     Podívejte es na: http://www.klubslunicko.cz
 
Okénko Jan Skála
Krása
Jan
Skála
 
Odjel jsem za hranice kvůli kráse. Samozřejmě kvůli kráse domova, ne zahraničí. Ale domovem může být celý svět, nehledě na nějakou čáru (hranici) nebo moře. To se pak člověk cítí krásně ekumenicky (všeobecně, katolicky).
     Potkávám krásné lidi v irské církvi, která je anglikánská, i v katolické, která je irská. Potkávám je i v hypermarketu, v bazénu (největším v Irsku) i u řeky (nejdelší v Irsku), taky krásné řidiče jsem potkal, i když jezdí vlevo.
     Jak ale vzpomínám na svou vlast a církev, vím, že se jim nic v kráse nevyrovná. Třeba Brno, město balkánsky poklidné i živé, či Praha se svým národním muzeem a prstencem výstavných předměstí nebo svaté město Olomouc nebo Plzeň s věží daleko vyšší než nejvyšší kostelní věz Irska, na kterou se koukám, když jdu spát i když vstávám. Či Kralický Sněžník se svými polomy a pasekami, který ale už není úplně jen náš. A na Vysočině, když jdu na vlak, nestopuju, často mi sám někdo zastaví. Naposledy to byl kluk, který si mne spletl se svým kolegou ze ždírecké pily. Krása.
     A naše církev, ta je vskutku jedinečná. Je totiž českobratrská – jak milé je toto slůvko, škobrtající jak nevinné nemluvně – a ještě ke všemu evangelická. Jak to krásně zní, vyslovte to spolu se mnou ještě jednou: evangelická. Krása. Well done.
 
 
 
Diskusní fórum k článku Jimramov - Otevřeno 2003:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku Krása:    | vložit příspěvek |