ročník 44/2003:
                   
0310Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Jsme free
Zastavení
Není jednoduché slyšet...
Co o tom čteme v Bibli
Chvála lehkomyslnosti
Lehkovážná bezstarostnost
Co berete na lehkou váhu?
Ve výtvarném umění
Žiješ bezstarostně? Lehkomyslnost mládí?
Proč studovat církevní školu
X-man
Kosmos
Evangnet - teologie internetu?
Samcologie
Podobenství naostro
Co bylo
Co bude
Nová synodní rada
Rodiče se rozvádějí
Polní výzkum ukrajinského sexu
Barevný linorit
Žalm 142
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Kniha  
Polní výzkum ukrajinského sexu
Věra Nečasová
 
Útlá knížka s provokativním názvem (není těžké si domyslet, že byl zvolen s cílem knihu co nejlépe prodat) poprvé vyšla v roce 1996 na Ukrajině a vzbudila zde obrovský ohlas. Její autorka se záhy stala nejpopulárnější současnou ukrajinskou spisovatelkou. Česky vyšla roku 2001 v překladu Rity Kindlerové jako první překlad díla současné ukrajinské literatury po dvanácti letech.
     Do značné míry autobiografická próza Oksany Zabužko působí jako spontánně napsaná zpověď, vzniklá z naléhavé potřeby „vypsat se“ z čerstvých bolestných prožitků. Vzpomínky na dávnou i nedávnou minulost přecházejí ve filozofující esej, prozaický text občas prokládá báseň. Napoprvé není snadné se čtenářsky orientovat v neustále se střídajících časových rovinách, v asociativních přechodech od jednoho tématu k druhému. Ani faulknerovských závorek ohraničujících celé odstavce nás autorka neušetří. Mění se i gramatické osoby vyprávění – stále však odkazují k stejné bezejmenné hrdince – ukrajinské básnířce toho času pobývající v USA.
     Výchozím bodem jejího neuspořádaného vyprávění je nedávné ztroskotání bouřlivého (mad love) vztahu s ukrajinským malířem Mykolou. Stáváme se svědky jeho počátku i nezadržitelného spění ke katastrofě. To je však jen jedna tematická vrstva textu. Velmi otevřeně podaný intimní příběh je neoddělitelně spjat s básnířčiným UKRAJINSTVÍM („…v životě sledované to byl první ukrajinský chlap“) – a právě těžký osud ukrajinské kultury a jazyka a (oprávněné) obavy o jeho budoucnost tvoří další tematický okruh prózy. Vypravěččina ukrajinská identita, její vědomí rodu, zděděné „historické trápení“, vlastní těžké dětství pod dohledem KGB, otec, který prošel GULAGem, – to vše se za jejího pobytu v USA střetává s americkou realitou „země s kodexem vynuceného štěstí“ s neznalostí a nepochopením, ba přímo s nemožností být pochopena: „vy neznáte závislost na neochvějném, metafyzickém zlu, kdy na vás vůbec nezáleží – když vyrůstáš v bytě, který je permanentně odposloucháván…“
     V textu-zpovědi je tedy (mimo jiné!) obsažen jak popis sexuálního života jedné ukrajinské básnířky, tak vyznání jejího vztahu k rodné zemi a jejímu jazyku – vyznání nesentimentální, hořké a bolestné – všemu navzdory („nemáš na vybranou… pro to, co je v tobě zakleté – věrna mrtvým, všem těm, kteří klidně mohli psát – rusky, polsky, někteří i německy – a žít úplně jiný život, místo aby se vrhali jak dříví do uhasínajícího ohně ukrajinštiny…“), ale i úvahy o smyslu umělecké tvorby vůbec a o odpovědnosti člověka za vlastní život.
     Oksana Zabužko dosáhla svým dílkem takové obliby nejspíš proto, že se v něm dotkla řady ve své zemi dosud tabuizovaných témat. Odvážila se nahlas vyslovit pocity své generace ukrajinských intelektuálů a umělců – ovšem těch „praktikujících“ Ukrajinců, řečeno slovy jedné mé známé. Nejobecnější téma – co znamená být ženou – se prolíná s tím, co znamená být ženou na Ukrajině, a navíc básnířkou, která CHCE psát ukrajinsky na konci 20. století – a k tomu se ještě ocitne v USA.
     Doporučuji všem starším 18 let, kteří by chtěli aspoň trochu porozumět národu nám zeměpisně blízkému, a přitom stále tak málo známému (Ukrajinci nejsou jen stavební dělníci!).
 
Zabužko, Oksana: Polní výzkum ukrajinského sexu. Přeložila Rita Kindlerová. Praha, One Woman Press 2001.
 
Ručně a stručně  
Barevný linorit
Alena Popelová
 
Linoryt má jednu velkou výhodu. Můžete pomocí něho vytvářet mnoho exemplářů stejných obrázků, stejně jako pomocí dalších rytů a vůbec všeho, na co se dá nanést barva a obtisknout (vystříhaný papír, listy stromů, krajka, ruce, nohy, bramborová tiskátka).
     Lino – správně PVC – můžete koupit, moderní typy však mají na povrchu jakousi tužší a odolnější vrstvu a pracuje se s nimi špatně. Nejlepší je získat materiál starší, použitý a zasloužit se o jeho recyklaci. Rydla se dají sehnat ve výtvarných potřebách. Při rytí si určitě chraňte ruku, kterou neryjete, pracovní rukavicí, nejlépe koženou. Obrázek si můžete načrtnout přímo na PVC fixou, nápisy musí být pochopitelně zrcadlově obráceně.
     Druhá fáze spočívá v práci s barvou. Výtvarné obchody opět nabízejí speciální barvy a válečky. Barva se válečkem rovnoměrně rozprostře na sklo, na ni se přitiskne linoryt, který se i s barvou sloupne a obtiskne na čtvrtku. Dá se také improvizovat s temperou a houbičkou na nádobí a nanášet barvu přímo. Nezapomeňte se pracovně obléct a stoly schovat pod noviny. Zaschlé obrázky se mohou dovybarvit pastelkami. Zajímavé jsou tisky světlou barvou na tmavý papír nebo na látku.
     Pokud chcete linoryt vyzkoušet na mládeži (na setkání mládeže, ne na vlastní kůži) věnujte jeden večer rytí a druhý tisku a sežeňte co nejvíce rydel. Rytí zdar!
 
 
 
Diskusní fórum k článku Polní výzkum ukrajinského sexu:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku Barevný linorit:    | vložit příspěvek |