Bratrstvo - evangelický č@sopis pro mládež

Když jsem dostal Vaši otázku, udělal jsem si malou anketu mezi Vašimi vrstevníky. Všichni odpovídali: to by se mě tedy strašně dotklo, příp. to se mě strašně dotklo (ti, kteří to také prožili). Rodina, manželství rodičů, to je jako hnízdo, základní prostor bezpečí a jistoty. Když ho rodiče dětem berou, mizí i to bezpečí a jistota. Váš prožitek je tedy úplně přirozený. Říkám, prožitek. Skutečnost, pokud se Vaši rodiče rozejdou kultivovaně, nemusí být zdaleka tak ohrožující.
     A pak je tu pohled rodičů. Vzpomínám si na případ z praxe (jednotlivosti jsou pozměněny). Otec s dvěma skoro dospělými dcerami. On cítí dlouho manželský nesoulad, odcizení. Byl dlouhodobě citově vyhladovělý a deptaný. Mluvil o situacích z poslední doby. Už nemohl v manželství dál. A dcery říkaly: „Ale tati, vždyť je to doma docela dobré, až se pozmění tamto a tamto, bude to zase dobré.“ Nebyl bych věřil, že mluví o stejném manželství. Tak rozdílné pohledy. Ale, rozumíte: pro ně to bylo to hnízdo, pro něj místo citového odcizení. – Zkuste si udělat co nejreálnější obraz, jak to vnímají rodiče. Jak to cítí, proč se chtějí rozejít, jak budou asi spokojení potom? Ba, mají povinnost to hnízdo pro Vás držet, jak to jen jde. Ale mají také právo na partnerský vztah, který jim vnitřně něco dává.
     Jak se k tomu postavit? Radil jsem Vám seznámit se s pohledem rodičů. A z druhé strany: znají oni Váš? Vědí, že totéž, co pro ně je třeba „totální odcizení“, pro Vás je teplé a bezpečné hnízdo? Není to moc pravděpodobné, ale možná to bude kamínek, který ovlivní, kam se váhy rozhodování vychýlí, když jim to zřetelně a opakovaně dáte najevo.
     Dejte, prosím, pozor, abyste se nedala zneužít. Pan profesor Matějček napsal na jednom místě: Dítě se může stát jazýčkem na vahách konfliktu a přitěžovat jednomu nebo druhému podle toho, na kterou stranu se přikloní. Může se stát jejich samolibým soudcem, může se stát povolným nástrojem, jímž jeden z rodičů trápí toho druhého. To je neblahá možnost. Ale máte i jinou, velmi cennou. Může převzít velmi pozitivní úlohu prostředníka, který pomáhá odstraňovat nepřátelství a zlost jednoho na druhého, který informuje jednoho i druhého nezaujatě, pravdivě, který sám nezraňuje a snaží se urazit hrot jejich vzájemného zraňování.
     Ptáte se na odpuštění. Určitě pro ně čas přijde. Ale nepospíchejte s ním. On musí projít čas hněvu a smutku. Je odpuštění, které řeší vztah mezi dvěma stranami, a o to se rodiče také nějakým způsobem musejí zasloužit (přinejmenším o ně stát). A pak je odpuštění, kterým to budete řešit Vy sama v sobě a pro sebe. Pro to lidská duše potřebuje, aby se napřed mohla zlobit a tesknit. Až potom bude léčivé odpuštění. Ale ten čas nějak poznáte sama, uvidíte.
     A ještě něco. Asi jste dosud žili v rodině hezky. Pak vězte, že to hnízdo, tu hlubinu bezpečnosti si nesete v sobě. A jestli se Vašim rodičům podaří rozejít kultivovaně a uspořádat život šetrně, pak i to hnízdo, s dírami a trhlinami, budete cítit i vedle sebe.