ročník 45/2004:
                   
042Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Marťani, střezte se!
Zastavení
O osobním svědčení
Problémy nemáme, ale dětí hodně
Co k tomu Bible?
Podle čeho se pozná věřící rodina?
Ohlášky
Na Točně
Globalizace
Pečovatel - sloužit, nejen pracovat
Něco jinýho než v kostele
Mutanti vs. modifikanti
Co bylo
Co bude
Naši vždycky upřednostňovali staršího bráchu
Nemoc jménem Island
Kukuška
Bylinková mýdla
Mluvit o Bohu
Školka: Boskovice 2003
Premiér a anděl
Scuk: Semonice 2003
Synod
Hejdumdá
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Kniha  
Na Točně
Marie Stolařová
 
Jak spirituály obohacovaly a komplikovaly život Jiřímu Tichotovi, posléze jeho ženě Zdence a všem lidem kolem nich, se dozvíte v již třetí knížce rozhovorů nakladatelství Kalich. Tentokrát se Miloš Rejchrt, sám již zcela vyzpovídán, postavil do role vyptávače. A že se vyptával důkladně! O některých událostech a postojích k nim chce vědět opravdu všechno. Jiří a Zdenka však jeho otázkám neuhýbají, a tak si člověk mé generace vybavuje mnoho situací, které zažil na vlastní kůži, a rozhovor ho provokuje, aby si i sám trošku zopakoval, jak události 60., 70., 80., až i 90. let sám prožíval. Protože je to rozhovor životopisný, začínají Jiřího vzpomínky již za války, zatímco Zdenčiny až na začátku 60. let. Jsou to hodně rozdílné souřadnice, do kterých byli vrženi a jak se jim jevil svět jejich dětství. Jejich cesty se však sešly u muziky a ta jim udávala společný směr. Ať skupina Spirituál kvintet vytahovala na světlo různé písně třeba z českých archivů, přece páteří jejich koncertů byly vždy spirituály. Jakou sílu ty písničky mají, jaký rozruch se kolem nich vytvářel, jak dokázaly lidi stmelovat a povzbuzovat, jak se i písnička dá zneužít… Podtitul knížky by se docela dobře mohl jmenovat Život spirituálů v Čechách.
 
     Na závěr ještě citát - je to vyznání vztahu Jiřího Tichoty ke kytaře, která mu tak učarovala, že ji neopustil celý život. Loutnové a kytarové hře se věnuje odborně jako muzikolog.
     „Nejkrásnější je muzika vlastními silami provozovaná. A spousta lidí to pochopila. Začali se učit na nástroj, který má ten dar, že se může vzít všude s sebou, dají se na něm provozovat nejrůznější hudební styly. Už po několik desetiletí je kytara symbolem lidí, kteří mají rádi veškerou muziku, kromě té, kterou jim někdo ordinuje, jako že je to ta jejich. Jak v rokenrolu, tak ve folku, v jazzu, umí být kytara sólistou, doprovazečem, umí hrát rytmicky, umí hrát lyricky. Je to nádherný nástroj s dědictvím loutnové tradice.“
 
Okénko Jan Skála
Globalizace
Jan
Skála
 
Globalizace je pěkná mrcha. Dá se na ni svést ledacos: že bohatí bohatnou a chudí chudnou, že kvantita vytlačuje kvalitu a oblbuje masy nebo že se Země otepluje. Vskutku lze vědecky doložit, že globalizace prohlubuje rozdíl mezi bohatými a chudými, tím, že bourá bariéry mezi státy – např. celní. Ale jde i počítat škody, které páchá ochranářství. Někteří hledají protiváhu ke globalizaci v hospodářské soběstačnosti malých komunit a oblastí.
     Ale rozvrací současný svět skutečně globalizace? Není to spíš její kamarád kapitalismus? Oba tyhle pojmy se užívají k vysvětlení světových dějů, ale můžeme si pod nimi představit velmi různé věci. Globalizace přináší jednotvárnost i různost, informace i deformace, práci i nezaměstnanost. A kapitalismus podle mě za nic nemůže. Co je špatného na soutěži, zisku a určité míře soukromého vlastnictví? Jde o to, jaká má pravidla, jak je lidi dodržují a jestli na sebe berou navzájem ohledy.
     Některé věci jsou ovšem jednoznačně globální. Například to, že lze „srovnat Zemi se zemí“ stiskem tlačítka i jinak. Či světem se plížící symboly jako Pizza Hut a irské puby, často irštější než v Irsku. Dokonce v Olomouci jsou myslím dva. Zkuste si tam ale gaelsky objednat pití. Nebudou vám rozumět. Kvůli vašemu českému přízvuku. A nestyďme se za něj!
 
 
 
Diskusní fórum k článku Na Točně:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku Globalizace:    | vložit příspěvek |