ročník 45/2004:
                   
042Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Marťani, střezte se!
Zastavení
O osobním svědčení
Problémy nemáme, ale dětí hodně
Co k tomu Bible?
Podle čeho se pozná věřící rodina?
Ohlášky
Na Točně
Globalizace
Pečovatel - sloužit, nejen pracovat
Něco jinýho než v kostele
Mutanti vs. modifikanti
Co bylo
Co bude
Naši vždycky upřednostňovali staršího bráchu
Nemoc jménem Island
Kukuška
Bylinková mýdla
Mluvit o Bohu
Školka: Boskovice 2003
Premiér a anděl
Scuk: Semonice 2003
Synod
Hejdumdá
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Mládež  
Školka:
Boskovice 2003
Jan Hrudka
 
Zimní „školka“ proběhla ve dnech 31.10. – 2. 11. Téma bylo „Memento mori aneb o smrti“. Znamená to „Pamatuj na smrt“, jak jsme se dozvěděli při úvodní pobožnosti.
     Společná hra na motivy televizního pořadu Kufr byla hlavním bodem pátečního programu. Hráli jsme o batoh, v němž byl schován poklad. Dostali jsme lístečky s různými obrázky a podle nich jsme se rozdělili do několika skupin. Každá si potom zvolila své zástupce, kteří ji svým umem převáděli přes jednotlivé úkoly, jakými bylo vysvětlování pojmů uvedených na papírcích, či předvádění různých činností. Všichni jsme měli určovat správnou identitu neznámého předmětu denní potřeby. Aby ta soutěž byla ještě napínavější, jednou rozhodoval i „kámen, nůžky, papír“. Vítězný tým měl uhodnout, kde se v ležícím batohu nachází poklad. Po nabídnutí několika možností-kapes, byl – balíček sušenek v černém obalu s nápisem Black Magic – skutečně nalezen. Následoval film na přání, hlasováním zvítězili Piráti z Karibiku.
     V sobotu dopoledne byla přednáška Prof. MUDr. Marty Munzarové, Csc. Paní doktorka nám povídala o euthanasii, hospicích, vztazích mezi pacienty, rodinnými příslušníky a lékaři, a také o svých bohatých zkušenostech z praxe.
     Po obědě nás čekala panelová diskuse. Na naše otázky odpovídala paní doktorka Munzarová, farář z Boskovic Marek Zikmund a mládežnice studující Vyšší odbornou školu teologicko-sociální.
     Jakmile „panelovka“ skončila, počali jsme si vybírat, zda budeme hrát fotbal či volejbal nebo hru „Když ti smrt dejchá na záda aneb Malé přežití 2003“, případně jsme mohli jít na prohlídku židovského města.
     Spalovač mrtvol, český film s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli, jenž nám byl po tělesných aktivitách nabídnut, je sice černobílý, ale o to působivější a tajemnější. Nabízí nám totiž jeden z dalších pohledů na smrt a život po ní.
     Po večeři jsme viděli pomocí počítače a přehrávače (kterým byly promítány všechny filmy) fotografie z minulé školky a ze sjezdu (nejen) evangelické mládeže na Vsetíně.
     Pobavili jsme se a šli na koncert. Na pódiu nám nejdříve zahrála skupina Hřbitov snů, vedená evangelickým farářem ze Sněžného Michalem Voglem. Hráli zhudebněné básně zejména Jiřího Ortena, ale také jednu písničku z Evangelického zpěvníku (334). Tím nás rozehřáli a po vyčerpání svého repertoáru nastoupila skupina Popřechodu, měla více členů a hudebních nástrojů, a sál tak roztančila skoro až do varu. Takže pozdější deštík po východu z domu, kde koncert probíhal, byl sice nepříjemný, ale zchladil některé „rozjařené“ mládežníky.
     V neděli dopoledne byly v kostele bohoslužby s vysluhováním sv. Večeře Páně. Kázal farář Daniel Freitinger. Po tomto duchovním opojení jsme se venku před kostelem společně rozloučili: postavili jsme se do kruhu, zkřížili a spojili své ruce se sousedy a zpěvem písně „Dál přece nejdeme sami“ jsme završili naše společné setkání. Byla to jedna z nejdojemnějších chvil.
 
Kniha  
Premiér a anděl
Jan Keřkovský
 
Nevím, čtete-li knížky Ivana Klímy. Pokud ano, ta zatím poslední z nich vás možná překvapí, jak je jiná než všechny předešlé. Ostatně autor sám v ediční poznámce praví, že má tahle knížka jen málo společného se vším, co kdy napsal, což může být pro některé čtenáře varováním a pro jiné doporučením.
     Zpočátku mi šlo čtení téhle prózy trochu ztuha: politikové blíže neurčené země mi rušivě (lákavě?) připomínali některé osoby, postavy a exoty z naší politické scény. Ale Ivan Klíma si ohlídal, aby knížka prvoplánově kamsi nesklouzla, a přitom rozehrává děj, který čtenáře brzy zaujme a pak strhne.
     Premiér jakési země, jeho žena (co ty dva vlastně poutá?), děti, jež se mu odcizily (nebo on jim?), ministři a jejich aféry, straníci a jejich kariéry, rychlý vzestup k moci a mechanismy k jejímu udržení, volební kampaň, novináři, demonstranti – a do toho najednou anděl, nebo jsou to premiérovy vidiny?
     Nebudu tu vyprávět děj, však si to přečtěte, doporučuju. Místy jsem text hltal (navíc se člověk dost nasměje), ale spěchat se nemá, na těch stránkách vám je tolik chytrých věcí jen tak mimochodem pohozeno, škoda je bezmyšlenkovitě přejít.
     Knížku Premiér a anděl dopsal Ivan Klíma v lednu 2003 a pak ji vydala Academia.
 
 
 
Diskusní fórum k článku Školka: Boskovice 2003:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku Premiér a anděl:    | vložit příspěvek |