ročník 45/2004:
                   
044Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Tak nám zabili kantora...
Zastavení
Silné kafe
Ty jsi také krásný?
Co k tomu Bible?
Vyjmenujte pět svých kladných vlastností
Apokryfní Ester
Demokracie
Žijeme bez sobot a nedělí
Žijeme spolu s nimi
Má drahá ekologie...
Martin A. Hansen Lhář
Co bylo
Co bude
Nárok na můj volný čas
O místě, kde sloni dávají dobrou noc, aneb „mzungu“ v Keni
Pán prstenů: Návrat Krále
Ošatka ze slámy
4. bál poličského seniorátu
ČCE pomohla Rolničce
Příběh více smysly
ad: Marťani,střezte se!
ad: Marťani,střezte se!
ad: Liturgie M.Kitta: Co k tomu Bible?
Dobré místo na iternetu
Křížovka
Personální fond
S Pánem Bohem
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Předsudky?  
Apokryfní Ester
Sedávej panenko v koutě...
Pavel Prejda
 
Stalo se to za dnů Achašvérošových. Král se na jedné hostině s dvořany velmi rozhněval a zapudil svou ženu, královnu Vašti. Když jeho hněv opadl, byly shromážděny všechny dívky, panny půvabného vzhledu, na hrad v Šúšánu, aby si Achašvéroš vyvolil z dívek královnu novou.
     Na hradě byl také žid jménem Mordokaj, který vychovával osiřelou dívku Ester. Když se v zemi roznesl králův výrok, měla být do paláce vzata i ona. Ester se zmocnil strach. Bála se krále i jeho správců. Ostýchavě se držela stranou a beze slov dávala přednost jiným dívkám. Skromná a tichá, ničím na sebe neupozorňovala. Věděla, že jen její plachost ji může zachránit. Když se jednoho dne naskytla příležitost, uprchla zpět do domu svého strýce. „Mé místo je jinde než v královském paláci a jeho zahradách,“ myslila si. Mordokaj se radoval, že Hospodin na svého věrného nezapomněl.
     Král Achašvéroš si ale Ester oblíbil. Její krásná postava se mu zalíbila. Od chvíle, co dívku uviděl, nepřestával na ni myslet. Když k němu po mnoho dnů nevstoupila, přikázal svým správcům, aby ji k němu přivedli. Tak došlo k tomu, že Ester byla opět vzata z domu svého strýce. Stala se královnou. Leč Mordokaj, věrný Hospodinův, naříkal.
     V těch dnech se králův dvořan Haman rozhodl vyhladit židy v celé Achašvérošově říši. Úskokem vymámil na králi dekret, který nařizoval zahubit vše živé, co pochází ze símě Abrahamova.
     Mordokaj a další věrní propukli v pláč. V žíněném rouchu a v prachu popela sedávali po mnoho dnů. V postu a modlitbách prosili Hospodina, aby odvrátil hrozící katastrofu. Marně. Nebesa jako by skryla svou tvář.
     Také Ester se doslechla o Hamanových plánech. Věděla, že existuje jen jediná možnost, jak židovskému lidu pomoci. Pokud vstoupí ke králi a získá jeho přízeň, král změní své nařízení. A když mu prozradí svůj původ, král pochopí, že ztratí také ji. Bázlivá Ester se vzchopila. Jakoby zázrakem získala odvahu. Byla v tu chvíli jako proměněná. Nikdo by v ní už nepoznal tu tichou, skromnou a plachou dívku, která stále jen klopí oči k zemi.
     „Mám-li zahynout, zahynu,“ řekla si v duchu odhodlaně Ester. Potom se omyla, natřela se vonnými mastmi, oblékla si nejkrásnější roucho a směle se vydala ke královským komnatám. Tu jí hlavou prolétla poslední slova věrného Mordokaje: „Holčičko moje zlatá, raději tam sama moc nemluv a drž se pěkně stranou.“
     Ester se vrátila...
 
Poznámka redakce:
     Biblickou podobu příběhu najdete ve stejnojmenné knize.
 
kresba: Alice Hilmarová
 
 
 
Okénko Jan Skála
Demokracie
Jan
Skála
 
je, řekl bych, myšlenka přijatelná pro celý svět. Je to snaha o zajištění a ochranu lidských práv. A věřím, že základní lidská práva jsou univerzální a lidstvo by se na nich mělo shodnout nehledě na náboženství a kulturu. Jenže se o ně hádá a ani právo na život není samozřejmé. Velký spor je, jestli jsou důležitější práva politická a občanská (spíše považována za demokratická), nebo hospodářská, sociální a kulturní, která dost propagoval Sovětský svaz. Na Jihu říkají: demokracie je snad hezká, ale my se potřebujeme hlavně najíst a na ten náš chaos platí jen tvrdá diktatura. Někdo zas považuje lidská práva za nepřijatelný výmysl Západu. Je pravda, že demokracie navazuje na francouzskou a americkou revoluci, ale nejen na ně. A vůbec, kdo říká, že musí být demokracie všude stejná? V každé zemi vypadá snaha o demokracii jinak. Podstatné jsou tyto rysy: respekt k menšinám a jednotlivým lidem a vědomí, že k právům patří povinnosti. „Vláda lidu“ by si měla dát pozor na masovost a aby se nezvrhla v tyranii většiny.
     Otázky jsou různé. Jak například skloubit myšlenku demokracie s kastovní společností v Indii? Stejné demokratické instituce nemohou fungovat všude. Těžko přijít např. za kočovnými kmeny v Somálsku, které nemají zkušenost s ústřední vládou, nebo jen neblahou, a říct jim: založte strany, uděláme volby. Velkou potíž s demokracií, i když vyrůstá i z jejich tradic, mají islámské země. Islám se zakládá na Koránu a dalších spisech a víme sami, jaký je problém s výkladem svatých knih. A tak přetrvaly i politickonáboženské tradice, které nám mohou připadat až „nehumánní“. Ale dnes je islám taky, stejně jako my, sekularizovaný a mnoha různými vlivy zmatený (a stejně jako my někdy sahá k radikálním řešením). Pozoruhodný je rozdíl mezi postavením muslimů v Británii, kde žijí vcelku pokojně, a ve Francii, kde se bouří. V Británii dostali politická práva, ve Francii ne a žijí „na okraji“. Ale zase ti francouzští mají ve své naštvanosti krásnější kulturu a bratrství.
     Demokratičtější země by neměly předvádět demokracii jako svůj vynález, ale uznat různost a snažit se najít se všemi společnou řeč (a pokud možno nepodporovat přátelské despoty); vždyť demokracie, to je, když si lidi spolu povídají. A mohou si rozumět.
 
 
 
Diskusní fórum k článku Apokryfní Ester:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku Demokracie:    | vložit příspěvek |