ročník 47/2006:
                   
063Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Plivněte si, je to v módě
Citát
Kdo jsi, Jidáši ?
Můžeme důvěřovat sobě
Vlezou všude a strašně rychle se množí
Adventura
Co vám dala a vzala média?
Vox populi
Víra a média
10. březen 1959 – povstání v Tibetu
Která kniha vás v poslední době zaujala a proč?
Pražská mládež
Do dobroty bez žebroty - diakonie ČCE
Cesta kolem světa za 80 vteřin?
SMS recenze
Bahá‘í – náboženství jednoty
Bachař @ kanclkrysa
Kořeny, nebo entusiasmus?
Při výchově se nesoutěží
Putování po Íránu
Ondřej
Taneční hudba
Narnie nově zfilmovaná
Boží bojovníci
Suchá komedie z nádraží
Co se děje s planetou? - vina/nevina člověka
Bylo
Bude
Kreslený vtip
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
KOŘENY, NEBO ENTUSIASMUS?
Olcha Ferjenčíková

S Hyunem Woo Leem jsme si povídali e-mailem, právě teď totiž studuje v Berlíně. Jinak ale žije v Praze, kde je jeho tatínek farářem Korejské církve a kde se Hyun na Fakultě sociálních věd věnuje politologii a mezinárodním vztahům. Do Čech přišel jako jedenáctiletý v únoru 1994.

Proč jste přišli do Čech?
Otec měl v Praze studovat doktorandský studium na Evangelické fakultě UK. To byl hlavní důvod, proč jsme sem přiletěli. Dnes si myslím, ze rodiče měli i další důvody, ale tehdy jsem si to samozřejmě neuvědomoval.

Co přesně měl studovat? (Z Koreje se přece do Prahy nejezdí jen tak :-) )
Otec se tehdy zajímal – a dodnes ho to neopustilo -o českého teologa Hromádku. Proč zrovna o něj? Doba, v níž Hromádka žil a jíž se zabýval byla doba socialistického režimu. Tedy se z ní můžeme poučit ohledně církví v Severní Koreji.

A doma byl otec normálním farářem na sboru?
Jako každý absolvent teologické fakulty působil jako vikář v různých sborech v Koreji - můžeš si to představit jako praktikum. Ale když se stal farářem, pracoval v synodu Korejské církve presbyteriánské(PCK=Presbyterian Church of Korea).

 
Jaké byly ty začátky tady, nová řeč, nová kultura - pamatuješ si ještě, co tě nejvíc překvapovalo a s čím jsi měl největší potíže?
Pamatuju si toho už jen málo. Bylo to pro mě velmi zajímavé, ale i nejednoduché. Uměl jsem tehdy jen pár anglických slov, např. Hi, my name is… one, two, three... – samozřejmě, že tomu kamarádi ve třídě nerozuměli. Překvapilo mě nejdřív, že ve třídě bylo jen dvacet žáků (v Koreji to ještě za mne bývalo i padesát!, dnes už méně), a ty děti měly blonďatý vlasy a modrý oči. S tím jsem se dřív setkával jen v televizi, v amerických seriálech pro děti. První dojem tedy byl fakt SUPER! První kulturní šok přišel o první přestávce, kdy děti stály okolo mne a ptaly se mne na spoustu věcí, já jsem ale bohužel vůbec nerozuměl, takže jsem nemohl odpovědět. První potíže jsem měl s tělocvikem – nerozuměl jsem učitelce a nevzal jsem si oblečení. Nebo se stalo, že za krátkou dobu po příletu byly jarní prázdniny. Já ale nerozuměl, když to učitelka oznamovala, tak jsem vesele šel do uzamčené školy. Naštěstí tam byl ještě pan školník a rukama nohama mi vysvětloval, že mám do školy přijít až za týden. Jsem mu za to dodnes vděčný :-). Pak jsem přišel domů a byl jsem nemocný.

Tvůj otec je v Praze farářem. Jak došlo k tomu, že se korejský sbor stal součástí kobyliského sboru?
Je to záležitost asi šest let stará, tehdy jsme navštěvovali různé sbory v Praze. Proč jsme nakonec zvolili tenhle sbor, je asi hlavně zásluha pana faráře Štorka, už ale přesně nevím, jak to bylo.

A nakolik je propojena korejská a česká část sboru?
Během roku se podnikají různé společné akce. Každou první neděli v měsicí jsou česko-korejské bohoslužby s Večeří páně. V listopadu pořádáme česko-korejský jídelní bazar, jehož výtěžek jde na nákup dárků pro pacienty v Bohnicích. A nakonec česko-korejský sportovní den se koná v létě i s obědem, máme korejská jídla a české zákusky. To jsou tři ustálené akce, které se konaly v posledních letech a vedle toho samozřejmě i spousta jiných.

Mohl bys srovnat tvou církev s ČCE - v čem se naše církve liší, v čem si jsou blízké, v čem se podle tebe od sebe můžou učit...?
Liší se určitě ve velikosti, v počtech členů (což samozřejmě není to nejdůležitější) a společně zase věříme v jednoho Boha. Ale křesťanství v obou zemích je odlišné. Korejcům nechybí snaha vytvořit dobré společenství v lásce Boží, mají velký zájem o sborový život, ale chybí nám křesťanské kořeny. Mohli bychom se od Čechů naučit, co pro Evropu znamená křesťanství – myslím tím historii křesťanství a křesťanskou kulturu v životě Čechů. Naopak v Čechách je ten kořen a kultura hluboká, ale podle mého názoru panuje přílišný individualismus.. Češi by se mohli od Korejců naučit jejich entusiasmu. Třeba bylo hrozně těžké uskutečnit nějaký program s českou mládeží a bývalo nás dost málo.

Ty jsi chodil na českou i na korejskou mládež a zúčastňoval se různých akcí?
Ano, chodil jsem. Ale s Korejci se pracuje na poli společné výjezdné akce lépe... Nechci nějak urazit českou církev, ale je to prostě fakt. Jednak je víc skupin a hlavně ten větší entusiasmus. V Koreji ve všech sborech zdůrazňují důležitost společenského života. Mládež (19-30) jezdí do přírody, kde sami diskutují o víře a konají různé sportovní akce. Nebo v létě chodí na pole pomáhat s pěstováním rýže nebo jiné zeleniny (brambory, papriky, zelí...). Taky chodí pomáhat do hospiců nebo domovů důchodců, pracují se starými lidmi a dělají desítky dalších sociálních prací.

Nemění se to s vzrůstajícím vlivem Západu?
Je pravda, že mezi dnešními korejskými mladými panuje čím dál tím větší individualismus, ale přece jen je korejská společnost založená na MY(kolektivistická) a ne na JÁ(individualistická). Mládež přes takové společné akce pochopí, jak je společnost důležitá. Korejské přísloví praví: "Když jsme spolu, žijeme, když ne, zemřeme."
Korea leží mezi supervelmocemi: ze západu Čína, z východu Japonsko, ze severu Rusko, z jihu poevropštěná Austrálie a i jinak velký vliv evropské a americké kultury.... V takové situaci lidé musí najít jednak jednotu (se Severní Koreou, která není náš nepřítel, ale náš bratr) a jednak svou originální korejskou barvu. Společné akce jsou dobrá příležitost, jak ji nejen neztratit, nýbrž i zintenzívnit a církve při nich hrají velkou roli.

 
Nechceš nám na závěr nějakou takovou akci trochu přiblížit?
Od roku 2001 spolupracujeme s Luterskou církví augsburského vyznání na Slovensku. V mém korejském sboru, kam chodívám, když jsem v Koreji, je velkorysý misijní projekt jménem Ammi. Existuje například Ammi Afrika, Ammi Irák, Ammi Europe, Ammi Japan atd. Jsem spolupracovníkem Ammi Europe. Tato skupina jezdí do Prahy a na Slovensko a navštěvuje jejich církve a sbory, s nimiž máme společné programy. Koná se to dvakrát v roce, v zimě přijedou Korejci do Evropy a v létě z Evropy do Koreje. Je to dobrý příklad intenzivní společné výjezdní akce mladých členů v korejských sborech.
 
 
ROZHOVOR
 
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Kořeny, nebo entusiasmus?:    | vložit příspěvek |