ročník 49/2008:
                   
083Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Zloba až k popukání
Hospodin je Pánem všech lidí
Od vyhnání z ráje k bratrovraždě (aneb proč konflikty tak bolí?)
Sourozenecké vztahy a hněv
Tak dlouho, tak surově
Sestřičko! Probodla jsem ti srdce!
Křesťanství a násilí
Metoda neformálního kontaktu
Caine
Biomaso? Ne! Biomasa! (1. díl)
... Stvořitele nebe i země
Reklama? Ne, REKLAMACE!
V létě do Prahy?? Festival YMCA 2008
Víkend v maštalích
Občan Havel
Gottland
Na ústupu
Střípky třetí
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
SESTŘIČKO! PROBODLA JSEM TI SRDCE!

“Proč mě tak nenávidíš?” vykřikla Jessie a zoufale se zahleděla Morgianě do pozorných očí. “Jak dlouho už mě mučíš podobnými scénami! Já nevím, já přece nevím, proč jsme každá jiná! Věř mi, že často pláču, když na to pomyslím! Když pomyslím, jak se trápíš!”
“Nenávidím tě,” tiše odpověděla Morgiana a žárlivě zkoumala sestřin rozrušený obličej, kterému ten výbuch dodal ještě větší půvab. “Velmi tě miluji, Jessie. Miluji tvé nitro. Ale tvé šaty, tvůj nádherný obličej, krása těla, ne, k tomu cítím něco silnějšího než nenávist. Chtěla bych, aby z tebe zůstal jen hlas. Pak by i má slova byla něžná, stejně upřímná a přirozená jako tvé dětinské žvatlání.”
“Já za to nemohu,” zmateně opakovala Jessie. Morgianiny nestoudné duševní křeče jí naháněly hrůzu. /.../
“Jí patří všechno. Mě nic,” řekla Morgiana. Naklonila přitom flakon tak, že jed stekl až k zátce. “I smrt se jí zjeví v takové tajemné, elegantní podobě. Takovou smrt, smrt s takových důvodů, jaké mám já, mi nikdy nikdo nepřisoudí. Ani v myšlenkách ne. I v umírání bude Jessie krásná, možná krásnější než teď. Řeznané květiny voní víc. Možná že se jí v posledních okamžicích vědomí rozjasní. Pozná svůj konec a okusí možná pocity tak slastné, které já, její tajný kat, nikdy nepoznám. Ale s její smrtí odumře i má nenávist. Chci tě mít ráda, Jessie. Až zmizíš, budu tě milovat hluboce a vášnivě. Budu ti vděčna. Odpočinu si. /.../
Lehce, téměř s veselostí, jako když s pozdravem a s květinami v ruce vcházíme, abychom zahnali špatnou náladu blízkého člověka, otevřela Morgiana dveře, za nimiž nemohla Jessie zahlédnout. Myslela si, že tam je, proto řekla:
“Sestřičko! To všechno je pravda! Probodla jsem ti srdce!”
 
 
LITERÁRNÍ CITACE
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Sestřičko! Probodla jsem ti srdce!:    | vložit příspěvek |