Když s někým chodíš, poznej i rodiče. V nich mnohdy poznáš, jaký tvůj milý/milá budou
Pod tímto heslem se před mnoha lety vydal i bratr farář (tehdy ještě student) Dan na oběd k rodičům své přítelkyně. Ze skříně vyndal sváteční oblečení aby udělal dojem a vyrazil.
U rodičů bylo již vše nachystáno, pečlivě upraveno, byt voněl napečenými řízky a v kleci si prozpěvoval kanárek. Oběd probíhal až idylicky. Klidná nenucená konverzace, řízek s kaší byly vynikající a třešňový kompot přišel také k chuti. I přes tuto klidnou a přátelskou atmosféru byl Dan celkem nervózní. Aby se neřeklo, přidal si i kompot. Jako slušný kluk pecky nepolykal, ale snažil se je odkládat zpět na misku. Když takto odkládal jednu z posledních pecek, zrovna něco říkal a nervózně pecku žmoulal mezi prsty. A ta mu najednou vystřelila z ruky... A od té doby v domácnosti kanárek nezpívá…
Je až k nevíře, že i přes tento incident a pozdější rozsednutí pohovky v obýváku při další návštěvě rodiče ke sňatku svolili a oba mladí jsou dnes mnoho let šťastně spolu.
Tady vidíme, že nemá cenu první setkání hrotit a být z něj nervózní týden dopředu. Nedělejme ze setkání s rodiči takové drama. A možná radši prvně se někde neformálně potkejme. Ať už na zastávce autobusu, cestou z nákupu, nebo při náhodném setkání na ulici či při vyprovázení milé/ho domů. Několik náhodných společných minut může udělat více, než dny připravované formální setkání. A kanárci to jistě také ocení...