ročník 49/2008:
                   
083Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Zloba až k popukání
Hospodin je Pánem všech lidí
Od vyhnání z ráje k bratrovraždě (aneb proč konflikty tak bolí?)
Sourozenecké vztahy a hněv
Tak dlouho, tak surově
Sestřičko! Probodla jsem ti srdce!
Křesťanství a násilí
Metoda neformálního kontaktu
Caine
Biomaso? Ne! Biomasa! (1. díl)
... Stvořitele nebe i země
Reklama? Ne, REKLAMACE!
V létě do Prahy?? Festival YMCA 2008
Víkend v maštalích
Občan Havel
Gottland
Na ústupu
Střípky třetí
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
OBČAN HAVEL
Klára Schneiderová

Třináct let. Za tu dobu stihne obyčejný klučík třeba v Jeruzalémě vyrůst z plenek, vychodit obecnou školu a oslavit bar micva. Tak dlouhá je to doba. A přesně tolik let chodil režisér Pavel Koutecký navštěvovat Václava Havla. Ale ne jen tak - s kamerou. Jejím okem se díval, pozoroval, natáčel. Výsledkem bylo sedmdesát hodin odehrávajících se nejen v "prezidentské kuchyni", zarámovaných nástupem a odchodem z úřadu hlavy státu. Václav Havel na koncertě Rolling Stones, na pohřbu první ženy Olgy, s Billem Clintonem dujícím do saxofonu v Redutě, s přáteli u ohně, na oslavě šedesátin v Arše, zasedání NATO, před operací v nemocnici, vyklízející prezidentskou kancelář... V chronologicky sestříhaném pásmu se střídají události a věci veřejné a polooficiální s těmi úplně soukromými a zákulisními. To, co na filmu potěší asi nejvíc, je, že při nich Václav Havel zůstává stejný. Bezradný nad košilemi “co dělají varhánky, protože je neumějí ušít”, reptající na protokolární focení “já to nesnesu, já to nenávidím, já nejsem manekýn”, neváhající se na pracovní poradě rozčílit obecnou češtinou na adresu zahraničních úředníků všude možně “vědí o Albánii hovno!” nebo tuzemských politiků “představte si, že by Klaus věděl, že bude vládnout čtyři roky a pak už nikdy, představte si těch reformních kroků, co by udělal!” a zároveň stejnými slovy horující pro humanitní ideály k lidem v přednáškových sálech i mezi stánky na Václavském náměstí “dovolím si provokativně říct, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí”. Já si zase dovolím říct, že film je povedený. Moc. Ale vy už si udělejte obrázek sami.
 
 
RECENZE
 

 
 
GOTTLAND
Klára Schneiderová
 
“Je to jako v českém filmu,” uslyšíte u našich polských sousedů, když chtějí naznačit, že je něco zkrátka nepochopitelné. Po přečtení téhle knížky možná dodají: Anebo jako v české historii. Autor, novinář a reportér Mariusz Szczygieł, se v ní ale vyzná možná líp než mnohý našinec. Řadu let psal o České republice reportáže do polských novin - dostal za to prestižní cenu Melchior, udělovanou v oblasti literatury faktu. Svou dvousetstránkovou dějinnou koláž pojmenoval trošku provokativně Gottland (“v nejateističtější zemi světa, jíž je Česko, hraje sedmašedesátiletý zpěvák důležitou roli mein Gott”) a shromáždil v ní známé i neznámé české osudy za posledních sto let, od Tomáše Bati přes Franze Kafku a Lídu Baarovou až k Jaroslavě Moserové. Na první začtení je vidět, že naše vlast je pro něj spíše než obligátním domovem piva, knedlíků a interpreta Včelky Máji srdeční záležitostí, kterou rád a pečlivě pozoruje a zkoumá. Nezapře přitom reportérskou žílu a každý příběh portrétuje v epizodních kapitolkách, trefně, se smyslem pro detail a zkratku, jako by byl přímým svědkem. Balancování na pomezí dokreslující umělecké licence a faktografičnosti je občas tanec mezi vejci na tenkém ledě, i když elegantní. Čtenář se na literární a žurnalistikou nadsázku nejdřív trošku durdí, usmíří ho pečlivý soupis pramenů a poznámky pod čarou. A myslím, že od bystrého polského průvodce s patřičným nadhledem přijme člověk nastavené zrcadlo laskavých i kousavých postřehů na svou domovinu daleko lépe, než od krajana. Samozřejmě že v knize původně určené polskému publiku najde i události notoricky známé, zjednodušené a pramálo objevné. Ale to nevadí, naopak. Umožní mu to podívat se na vlastní zemi a historii prizmatem cizince a dozví se tak daleko víc, než by se dalo čekat.

 
 
RECENZE
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Občan Havel:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku Gottland:    | vložit příspěvek |