| |
|
| |
Diskusní fórum k článku: Sourozenecké vztahy a hněv
|
|
| |
Datum: 25.08.2008 15:24:58
Od: Věra Gratzová
Předmet: Aničko, hlavu vzhůru
Ahoj Aničko, pořád na Tebe vzpomínám, jak se Ti asi daří. Četla jsem na netu Tvůj článek o hněvu a nějak mě bolelo u srdce. Moc bych Ti přála šťastný a bezstarostný život, ale asi to vždycky nepůjde. Hodně přemýšlíš, hledáš svou cestu a vždycky budeš pochybovat. Každý z nás v sobě nosí zlobu, k někomu, k něčemu. Je to někdy únik z nějaké neřešitelné situace, reakce na situaci, kterou neumíme nebo nechceme řešit. Ani Ty nejsi zrovna v nejzávihodnější situaci, máš hodně těžký život, jen už tím, že vlastně na sebe přebíráš povinnosti rodičů, ale zloba by Tě pronásledovala i kdybys byla třeba jedináček. Přeju Ti, ať se trápíš co možná nejméně, bavíš se svými vrstevníky a ta Kája ať už honem přestane zlobit !
Ahoj Věra Gratzová (Bronťárny v Bartoškách, v Telči)
Datum: 25.08.2008 19:16:37
Od: Anna Měkutová
Předmet: Reakce na příspěvěk Aničko hlavu vzhůru
Ahoj Věrko. Je mi líto jestli jsi ty (nebo kdokoliv jiný) z mého článku nabyla dojem, že trpím. Chtěla jsem jen čtenáři přiblížit, jak můžou fungovat vztahy v poměrně velké rodině. Nevím, jak si mám představit šť
Datum: 25.08.2008 20:12:39
Od: Anna Měkutová
Předmet: Reakce na příspěvěk hlavu vzhůrů Aničko
Ahoj Věrko. Je mi líto, že Tě zarmoutil můj článek. Sice nevím, jak si představuješ šťastný a bezstarostný život , možná se pletu, ale myslím, že když člověk nezažije smůlu nebo starosti, tak ani neví co je to štěstí nebo radost. Proto se domnívám, že můj život je nejlepší jaký bych si mohla přát a rozhodně bych neměnila. Také píšeš o hledaní cesty a o pochybnostech, připadá mi, že pokud má člověk jasný cíl, tak na cestě klidně může pochybovat. Souhlasím s tím, že každý má v sobě zlobu, i když nevím jak to souvisí s mým článkem, myslím že by se s ní měl člověk naučit pracovat, zloba sice těžko mizí, ale dá se ovládnout. Úplně nesouhlasím s tím v jaké jsem podle tebe situaci, mám sice hodně povinností, ale také mám velkou milující rodinu, která mě podrží, a to co jí dám mi stonásobně vrátí. Pokud mě pronásleduje zloba, i když si to nedovedu úplně představit, myslím že jediný protiútok může být láska. Myslím, že za chyby ve vztazích nemohou jedinci, ale skupiny. Proto, když to mezi mnou a Kájou skřípe nejde to vyřešit tím, že Kája přestane zlobit, musíme na sobě pracovat obě a to snad děláme.
Měj se hezky Anička
| |
|
