ročník 49/2008:
                   
084Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Nestydatost pěti kruhy nepřikryješ
Bóaz podpoří Rút
Intimita – stud – nestydatost. Gen 4,19-24
Dřív než bude pozdě
Královská odměna
Lev a notes
Křesťanství a násilí II
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho
Metoda dialogu
Marcel Kříž
Biomaso? Ne! Biomasa! (2. díl)
Spotřebitelský úvěr na věčnou oplátku?
Místo kulometu krumpáč
Z Čech až na kraj Moravy ....
Neopouštěj mě
Ratatouille
Střípky cuatro
Auta vjíždějí do lodí
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
KŘESŤANSTVÍ A NÁSILÍ II
Pavel Hošek

Křesťané dodnes nejsou jednotni v otázce legitimity násilí. I v současné době se mnozí domnívají, že násilí je neslučitelné s „vírou Beránkovou“. Proto odmítají vzít do ruky zbraň a to i za cenu přísných postihů a trestů. Mnozí křesťanští odpůrci války dnes navíc prosazují „nukleární pacifismus“: v minulosti, v době šavlí a kanónů, snad bylo možné válčit, ale ve věku atomových zbraní to možné není.
Křesťanští pacifisté ovšem nevyzývají pouze k pasivitě, naopak mobilizují k politické angažovanosti a k hledání tvořivých alternativ k válečnému řešení politických krizí. Jsou přesvědčeni, že pacifismus je vlastně velmi realistický politický program. Pacifismus rané církve nakonec rozvrátil a přemohl Římské impérium, Gándhího pacifismus nakonec porazil Velkou Británii. Kdo jiný by to měl vědět, než křesťané, vždyť bezbranný pacifismus jejich Mistra „přemohl svět“.
Jiní křesťané ovšem namítají, že podobné postoje k násilí jsou nezodpovědné. Že nestaví dostatečnou a účinnou hráz bezpráví a zlu. Pacifismus si snad může dovolit křesťan, který je sám násilně napaden, ale když v jeho přítomnosti někdo ubližuje dítěti, musí ho bránit, byť i s holí v ruce. C. S. Lewis vztahuje tuto povinnost obrany i na napadenou zemi: pokud své vlasti vděčíme za bezpečný domov, vzdělání a lékařskou péči, dlužíme jí obranu, pokud je napadena nepřítelem.
Největší teologové v dějinách církve, Augustin, Tomáš Akvinský, Luther ani Kalvín ostatně nebyli pacifisté. Zastávali pojetí „spravedlivé války“. Taková válka má ovšem svá přísná pravidla: musí to být válka obranná, musí jít o poslední z možných řešení, musí být oficiálně vyhlášena, musí mít omezený cíl a musí ctít nedotknutelnost civilního obyvatelstva.
Křesťanský myslitel F. Bacon jde ještě o krok dále. Podle něj je možné potenciálního agresora předběhnout a využít momentu překvapení. Bacon přichází s koncepcí tzv. preventivní války, která je sice také „obranná“, ale k jejímu zahájení není třeba čekat, až přiletí první kulka. Někteří teologové mu dávají za pravdu a konstatují, že v řadě novodobých konfliktů by čekání na první kulku fakticky znamenalo neodvratnou porážku. Nebezpečnost a zneužitelnost koncepce preventivní války je jistě zřejmá na první pohled. Vždyť "chudák Hitler" se taky jenom bránil před "židobolševickým spiknutím"…
Další ožehavá otázka, spojená s legitimitou násilí, se týká možnosti křesťanů postavit se na odpor bezbožné vládě vlastní země. Mohou se křesťané účastnit politického převratu, nebo se dokonce přidat k revoluci? Podle apoštola Pavla mají být přece „poddáni veškeré vrchnosti, protože je zřízena od Boha“. Má tato loajalita nějaké meze? Zřejmě ano, vždyť „Boha je třeba poslouchat, a ne lidi“, jak říká apoštol Petr před soudem. A navíc, jak se dočteme v knize Zjevení, z některých trůnů lidských dějin se zřejmě šklebí „šelma o deseti rozích a sedmi hlavách“, nikoli „vrchnost ustanovená od Boha“.
Mnozí křesťané v Jižní Americe každopádně dospěli v průběhu 20. století k závěru, že nelidská bída, ve které žijí, je nadále neúnosná, že se nemůžou dál bezmocně dívat, jak jim děti umírají hlady. A že kazatelé, kteří je chlácholí a nabádají k pokornému nesení kříže, jsou neupřímní a zaprodaní ďábelskému systému. A tak se rozhodli vzít spravedlnost do vlastních rukou, inspirováni příběhem o vysvobození Izraele z Egypta…
Měli právo to udělat? A máme my právo je soudit?
 
 
NÁBOŽENSTVÍ A NÁSILÍ
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Křesťanství a násilí II: počet příspěvků: 1     |zobrazit diskusní fórum | vložit příspěvek |