ročník 49/2008:
                   
084Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Nestydatost pěti kruhy nepřikryješ
Bóaz podpoří Rút
Intimita – stud – nestydatost. Gen 4,19-24
Dřív než bude pozdě
Královská odměna
Lev a notes
Křesťanství a násilí II
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho
Metoda dialogu
Marcel Kříž
Biomaso? Ne! Biomasa! (2. díl)
Spotřebitelský úvěr na věčnou oplátku?
Místo kulometu krumpáč
Z Čech až na kraj Moravy ....
Neopouštěj mě
Ratatouille
Střípky cuatro
Auta vjíždějí do lodí
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
MÍSTO KULOMETU KRUMPÁČ
Marie Medková

Můj dědeček Blahoslav Řepa se narodil v roce 1928 v Miskovicích u Kutné Hory jako druhý syn statkáře. V letech 1950-1953 sloužil v pomocných technických praporech (PTP) armády socialistického Československa.

Kolik ti bylo, když tě odvedli na vojnu?
22 let. Generál Procházka doporučil dosazovat do PTP nepřátele lidu. Milionáře, velkostatkáře a tak dále. Nastoupil jsem v říjnu 1950, prý na dva roky. Vrátil jsem se na konci roku 1953.
Proč PTP?
Tak jednak jsem s nimi spolupracoval v odboji za války, jako školák. Po válce už jsem nechtěl, protože odboj byl veden proti Němcům. No a pak jsem byl sedlák. Nevadilo, že na mě najel nákladní vůz vedený jedním soudruhem a ruským řidičem.
V březnu 50 jsem šel do kostela do Kutné Hory. Najednou jsem se otočil a asi 3 metry za mnou pětituna. Jela z toho kopce na volnoběh. Měl jsem pak v sádře celou nohu, hrudník a hlavu. Odvodová komise ale řekla: „Schopen, bez vady“. Pro zvláštní účely - strašit nepřítele.
V jakém jsi byl útvaru a co velitelé?
U 52.technickému praporu ve Svaté Dobrotivé (na kraji voj.prostoru Jince), pod škpt. Bedřichem Ťoupalíkem. Velitelé, to byla směska. Důstojník od jugoslávských partyzánů, poručík od Svobodovy armády, atd. Buď měli nějaký politický škraloup nebo nějaký průšvih za sebou.
Měl jsi někdy v ruce zbraň?
Ne. Měli jsme místo zbraně lopatu a krumpáč. Pracovali jsme na stavbě nebo na letištích. Udělal jsem si kurs a jezdil jsem - třeba s bagrem. To nebyla žádná kabinka, to měl člověk písek v puse, v očích.
Kde jste pracovali a za kolik?
V Janovicích nad Úhlavou, v Klatovech, v Klecanech, v Líních, v Praze, ve Šťáhlavech. Říkalo se, že 400 mil. za rok vydělali na PTP, ale v tom počítali i doly. Z vydělaných peněz strhávali za bydlení, ošacení a jeho praní, jídlo a na platy důstojníků. Nějaké peníze dávali do ruky, takže měli kluci na pivo. Zbytek šel na knížku. V roce 1953 udělali měnu, takže za 39 měsíců jsem bral 3500 Kčs.
Co jste jedli?
Nic moc. K snídani byla černá káva a chleba. Když jsme jeli na komando, dostali jsme chleba s kolečkem salámu, přes který jsme se dívali na Bílou horu. Dva měsíce jsme měli k obědu hrách a dva buřty zalité lojem. Nebo chleba - byl prožraný od krys. To víš, oni řekli: „Máme to dát prasatům nebo vám.“ Udržovala se tělesná kondice, tak jsme byli jako manekýni. Když jsem se vrátil z vojny, měl jsem 48 kg (na 177 cm výšky).
Kolik vás bylo na pokoji?
20,30, a taky 60. Spali jsme na železných palandách. Nohy postele stály v kelímkách s naftou, kvůli švábům a štěnicím. Byly jich tisíce. Spal jsem nahoře. Nad sebou jsem měl papír s DDT, zastrčený pod volnými deskami stropu.
Jak vypadal normální den?
V zimě nebo v létě? Začínalo to rozcvičkou v půl šesté. Do práce jsme jezdili na otevřené korbě náklaďáku, to jsme měli na sobě všechno možný. Když bylo -20 stupňů, tak omrzaly uši a nosy. Jeli jsme třeba dvacet nebo padesát kilometrů. Každý se koukal dostat do prostředka, kde to nefoukalo. Taky jsme si sháněli něco na sednutí, abychom nemuseli sedět přímo na ledové korbě. Jednou jsme vezli cement. Ten cement byl teplej. Tak jsem si udělal místo mezi balíky. To bylo jak v peci.
Po práci jsme byli rádi, že ležíme. Kolikrát jsme si ani boty nesundali. Nejhorší bylo, když nás třeba večer nechali běhat v bačkorách ve sněhu do padnutí, protože se veliteli něco nelíbilo.
Nebylo to kontraproduktivní? A co na to doktoři?
To jsem taky vždycky nadřízeným říkal. Když byl někdo nemocný nebo se mu něco stalo, tak oni přišli o prémie, protože dělalo míň lidí.
Doktoři? Často nebyl žádný poblíž. Koleno jsem si třeba šil sám. Taky se to pěkně blbě hojilo.
Kdy ses dostal poprvé domů?
Za 2 roky. Věděl jsem, že by mi dovolenku nedali, tak jsem nežádal. Nabízeli mi, že mě pustí „domů“, když podepíšu, že půjdu pracovat do dolů. A taky jsem neměl peníze. Posílal jsem je domů. Moji rodiče a teta nedostali žádný důchod. Jenom maminka 38 Kčs úrazovou rentu od pojišťovny. A otec do svých 91 let nedostal korunu důchodu. Teprve po 2 letech jsem dostal první dovolenku.
Co sis bral s sebou na vojnu?
Hodinky, brýle. A bibli, anglickou. Já jsem měl v nárameníkách Ž 23 a Ž 25, to jsou žalmy mého tatínka a maminky. Měl jsem to anglicky, tomu oni nerozuměli.
Byl jsi někdy v kostele?
Párkrát v Rokycanech, to bylo asi 20 km. Dalo se proklouznout mezi fabrikami rovnou do kostela. Mohl jsem jít do Hořovic, ale tam by mě bývali chytli už na mostě před městem. Ale byli tam s námi i faráři.
A co kultura?
Založili jsme pěvecký sbor Kráva, jako legionáři na Rusi, ale museli jsme to přejmenovat na Largo. Prošlo to, protože to byl odloučený útvar. Měli jsme spoustu výborných hudebníků i hudebního skladatele. Až přišlo udání, protože oni poslouchali Luxembourg. Když jsme byli na Šťáhlavech, tak ve středu naposlechli muziku, skladatel to rozepsal do not a v sobotu to už hráli po místních zábavách mládeže.
Můžeš říct na závěr nějakou veselou historku?
WC byla velká montovaná dřevěná budova - 50 budek pro 1200 lidí, prostředkem byla ulice. Každá budka měla číslo. Vepředu bylo pro oficíry vyhrazené královské místo. No a začali se tam objevovat vtipy, protistátní. „S** rychle, posílíš mír“ a tak podobně. Tak velitel nařídil, natřít stěny asfaltem. Jenže do asfaltu se dobře reje.Kluci to ještě přetřeli křídou a nápis byl jak transparent. Velitel Béda se rozzlobil a nechal vysadit všechny dveře od záchodů. No a sedíme ráno, a už nevím, kdo povídá: „Kucí, syšíte?“ Ono se to tam rozlejhalo po té chodbě. „Béda nám nevěří, proto s**** bez dveří!“ Najednou se otevřely dveře od jednoho záchodu a tam Béda. Měla jsi vidět, jak jsme se cpali. Vylítli jsme odtamtud! Já jsem měl americký kanady, a v tom bačkory. Byl sníh. Zatáhl jsem přezku a hnal jsem. Ale blbě se mi utíkalo. On běhal krásně, měl holiny. A „lotře, stůj!“ On si vybral zrovna mě! Měli jsme tam vykopaný základy pro další barák, tak jsem tam skočil. On mě honil v těch základech. Najednou koukám, žebřík z prken, tak jsem po něm vylezl a vytáhl ho.
A to ti jen tak prošlo?
To víš, bylo brzo ráno. Tma, zima, mlha. On mě nepoznal. Dal sice nástup a nadával: „Vy jste Hitlerovy semínka! Mládež France Josefa! Ruskej chleba žerete, ale těma hlavama pořád kroutíte na západ, trámy v zubech budete nosit, krev budete plivat! Vašema palicema budeme dláždit silnice!“ Ale na nic nepřišel.
Já už si stejně pamatuju jen tu legraci. V Bibli se píše "Dobré-liž věci bráti budeme od Boha, zlých pak nebudeme přijímati?"
Díky za rozhovor.











 
 
ROZHOVOR
 
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Místo kulometu krumpáč:    | vložit příspěvek |