ročník 49/2008:
                   
085Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Vyvoleni k depce
Co si ještě Rút dovolí?
Potopa
Deprese není jen nějaká „depka“
Islám a násilí
List o prohlídce mrtvého
Otevřenosti se meze (ne)kladou
Nestíháme
EKO-LOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ
Mám právo na přídavky?
Speciální pedagožkou ve vězení
Jak se dělá gospel.
Jarní Špek
Kurz negativního myšlení
Dopisy vnučce
Střípky 05
Jaké je to psát o hodně mladším?
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
 
POTOPA
Pavel Jun

Trojí možná povaha hranic: intimita-stud-nestydatost.
Mluvíme letos v Bratrstvu o konfliktech a v souvislosti s nimi o hranicích – to jsou totiž čáry a místa dotyků – a právě na nich vznikají konflikty.
Posledně se nám to rozestřelo takhle: Hranice mohou být jako švy – hranice spojující – ty mají Adam a Eva v ráji. To se hranice „jen žijí“. Hranice znamenají intimitu.
Hranice mohou být jako trhliny – hranice oddělující a naplňujícím studem a strachem mají Adam a Eva poté, co jedli zakázané ovoce. Hranice takhle „se trpí“.
Hranice mohou být jako bojová fronta (tak jsou od doby Kaina). Kain se dostal ještě svým způsobem do „ochranné vazby“. (To je smysl zákonů a etiky – vymezují nepřekročitelné hranice ve světě, kde hranice oddělují a hrozí stát se bojovou frontou.) Ale může se stát, stane se, stalo se, že se hranice začnou zneužívat k ochraně zločinu, bezohledného sobectví! Hranice kryjí potom nestydatost.

Abychom se nepletli: to nejsou tři možnosti, které se nám nabízejí a mezi kterými si můžeme svobodně vybírat. Spíš se zdá, že to je osudové tíhnutí, nevratný vývoj. Jako když se řítí lavina, unáší a strhává další a další. Ševtrhlinabojová fronta. Intimitastudnestydatost. Nevrátíte to. I bible to tak vypráví.

Co s nestydatostí? Potopa!
(Gen 6-8)
Tak jsem posledně na závěr svého uvažování o hranicích naléhavě volal o pomoc. Co s nestydatými, bezcharakterními? Co s těmi, kteří využívají hranice (i zákonů) k obraně své viny, svého sobectví, svého zločinu, své nestydatosti? Potkávám je a jsem z nich zoufalý. Když oni se vždycky dovedně skryjí za hranice slov, lží a zákonů. A nemáte na ně, nedostanete se k nim, „nevytáhnete je na světlo“. Tuhle jsem s jedním takovým člověkem dlouho mluvil a opravdu jsem zuřil a měl jsem jednu chvíli chuť ho udeřit. Co jiného s takovým? Jinak se ho přes hranice, za kterými se skrývá, nedotknete.

Co tedy nutně musí přijít v tomto tíhnutí: Intimitastudnestydatost? Když se s hranicemi, s námi stalo tohle, když se to dostalo až sem, tak dalším stupněm musí být už jen zrušení hranice ve jménu spravedlnosti, jako trest. Když se za tapetou skrývají „štěnice“ – co zbývá? Strhnout ji!
Dochází nám ale, co to znamená?!! Ve jménu trestu a spravedlnosti se zruší (strhnou) hranice (aby se za nimi neskrývala nestydatost), ale to je konec, tím se ztratí osobitý, osobní život s hranicemi…
Takhle to je celé! Intimitastudnestydatost a pak:potopa. Je to logické. (Voda se dobře hodí k „zrušení hranic ve jménu spravedlnosti“. Nemá hranice, přelévá se, jedna vlna se ztratí v druhé, nedrží tvar, život tedy ztratí tvář, osobitost, jedinečnost…). Nevymyslel jsem si to já, rozzlobený na nestydaté a nestydatost. I bible píše o potopě. Vymyslel to snad zklamaný a unavený Bůh?

Evangelium v potopě.
(Gen 9,1-17)
Dostali jsme se tedy na dno. Hlouběji už to klesnout nemůže. Nestydatost s sebou nutně přinese KONEC. Ale MY JSME JEŠTĚ TADY! Jak je to možné? Když BYL konec!
Je potřeba si přečíst příběh potopy v bibli do konce. Je v něm také dobrá zpráva. Potopa totiž může znamenat nový začátek.
Co je na konci biblického příběhu o potopě? Duha. Jako slib, že už nikdy ne až takhle… A jako znamení smlouvy.
Znovu začít s navazováním souvislostí, opravdu, reálně, osobně, přes hranice, které dávno nejsou švy, ba ani trhlinami, spíš bojovou frontou, nebo dokonce už jsou po potopě – k tomu je potřeba jistě velká odvaha, ale – tušíte to taky? – může to být velká sláva. Navazovat vztah, protože chci a také proto, že tuším, že to někdo chce i na druhé straně hranic… hledat pro ten vztah podobu, usilovat o jeho trvání, vkládat do něj sebe sama a mít jeho viditelná znamení…, to může být tak napínavé a může to znamenat až takové štěstí, že to může být dokonce docela blízko k šťastné „intimitě“!

O smlouvě jako o novém a pevném navazování spolubytí přes hranice, budeme mluvit příště. Můžete se těšit.
 
 
TÉMA
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Potopa:    | vložit příspěvek |