ročník 49/2008:
                   
085Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Vyvoleni k depce
Co si ještě Rút dovolí?
Potopa
Deprese není jen nějaká „depka“
Islám a násilí
List o prohlídce mrtvého
Otevřenosti se meze (ne)kladou
Nestíháme
EKO-LOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ
Mám právo na přídavky?
Speciální pedagožkou ve vězení
Jak se dělá gospel.
Jarní Špek
Kurz negativního myšlení
Dopisy vnučce
Střípky 05
Jaké je to psát o hodně mladším?
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
ISLÁM A NÁSILÍ
Pavel Hošek

Vztah islámu k násilí je složitý. Na jedné straně se dočteme v Koránu, že „ve věcech náboženství nesmí být žádné donucování“ (súra 2, 256). O zakladateli islámu říká autoritativní tradice: „Mohamed nebyl vyvolen, aby bojoval“. Na druhé straně se ovšem traduje jeho výrok: „Můj osud leží ve stínu kopí“.
Počátky islámu byly jak známo dramatické a plné vojenských konfliktů. Mohamedovo vystoupení narazilo na tuhý odpor jeho arabských soukmenovců. První Prorokovi stoupenci museli kvůli pronásledování uprchnout z rodného města a sám Mohamed měl být úkladně zavražděn. Uchýlil se proto se svými věrnými z Mekky do Medíny a hned začal organizovat přípravy na ozbrojený střet s pronásledovateli. Muslimové v Medíně byli skutečně napadeni a obléháni, došlo k několika krvavým bitvám. Mohamed jednal s poraženými nepřáteli velkoryse, varoval před pomstychtivostí a rád uděloval milost. Teprve když jeho radikální stoupenci začali reptat, protože pokládali jeho velkodušnost za projev zbabělosti a slabosti, nechal pobít několik set židovských obyvatel Medíny, protože údajně kolaborovali s nepřítelem a intrikovali proti němu.
Mohamed sám chápal své poslání jako mírumilovnou misi, násilná konfrontace s protivníky mu byla „vnucena“ okolnostmi. Mnozí muslimští učenci proto chápou všechny válečné konflikty jeho života jako „obranné války“ a v tomto duchu vykládají pasáže z Koránu, které se týkají bojů s nepřáteli.
Šíření islámu mělo být pokojnou misií, která ovšem mohla v krajním případě nabít podobu expanzivních bojů, tedy ozbrojeného „džihádu mečem“. Toto pojetí útočného džihádu proslavil zejména druhý zástupce Prorokův, chalífa Umar, který se vyznamenal především jako geniální válečník a vojenský stratég.
Džihád jako takový neznamená (svatou) válku, je to „úsilí na Boží stezce“. Ozbrojený džihád je proto nazýván malý džihád, zatímco velký džihád je boj zbožného muslima proti hříchu a pokušení. Vedle džihádu mečem (jako poslední ze všech možností) hovoří islámská tradice o džihádu srdcem (tedy úsilí o posvěcený život), o džihádu rukama (tedy dobročinnosti) a o džihádu jazykem (tedy zvěstování víry v jediného Boha).
Džihád mečem je v islámské právní vědě definován jako krajní prostředek šíření islámu s přísnými pravidly (která v mnohém připomínají křesťanskou koncepci „spravedlivé války“): nesmí se zabíjet ženy, děti, civilisté, nesmí se drancovat dobyté území, je zakázáno mučit zajatce, otravovat studně, také pogromy na podmaněné obyvatelstvo jsou naprosto nemyslitelné. Z Koránu jednoznačně vyplývá, že nikdo nesmí být nucen k přijetí islámu, protože jenom Bůh může způsobit obrácení lidského srdce (súra 10, 99-100).
V době křížových výprav proto měli fátimovští muslimové spíše pověst velkorysých džentlmenů, zatímco křižáčtí rytíři se často chovali jako barbaři. Například po znovudobytí Jeruzaléma poslal sultán Saladin křižácké zajatce bez úhony domů do Evropy.
Legitimita šíření víry je v islámu zakotvena teologicky: celá země patří Bohu, a proto je povinností každého věřícího šířit známost jeho jména a dosah jeho království.
Islám je také inspirován perským pojetím dějin jako sváru Dobra a Zla: úkolem věřícího je bojovat pod praporem Dobra proti silám Zla. Toto rozdělení světa se promítá ve známé polaritě „Domu islámu“ a „Domu války“. Vedle toho ovšem hovoří Korán a tradice o tzv. „Území mírových dohod“. Interakce islámu s neislámským světem proto zdaleka nemusí být jen konfrontační a militantní.
 
 
NÁBOŽENSTVÍ A NÁSILÍ
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Islám a násilí:    | vložit příspěvek |