ročník 49/2008:
                   
087Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Nikogda nězabuděm
I vzal si Boáz Rút...
Odpuštění
Odpuštění - a to je jako co?
VOX POPULI 07
Hříchy větší než boží slitování?
Hinduismus a násilí
Seznamujeme rodiče
...odkud přijde soudit živé i mrtvé...
Jana Šteflíčková
Nejekologičtější evangelíci
Když je míč šišatý
Morava krásná zem…
Juno
Jan Spálený a hosté…
sedmé střípky
Jak zahnat splín
Všimli jsme si 07
Poznali bolest!
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
NIKOGDA NĚZABUDĚM
Luboš Kratochvíl

Máme letos v Čechách, na Moravě a ve Slezsku takový vzpomínací rok. Osudový, s prý osudovou osmičkou na konci letopočtu. Slovo osud je pro údy těla Kristova tak trochu zapovězené, ale budiž, přistupme na tuto mediálně zajímavou hru.

V hlavě mi vytanula mládežnická léta s přednáškou jednoho bratra faráře, že není hodno křesťana řídit se pravidlem "Odpustím ti, ale nezapomenu!". Tak je to správně, to jediné je dobré, rytířské a čestné, říkal jsem si v těch černobílých pubertálních časech. Je přece samozřejmost odpustit a tím pádem načnout čistý list. Vše je zapomenuto.

Neříkám, že už jsem kdovíjak zmoudřel. Skoro o nic. Ale do černobílého vidění se přece jen s každým rokem promítnou další světlé i tmavé odstíny jiných barev. Třeba tmavě hnědá, když člověk musí v práci psát o nepovoleném, ale přesto úřady a policií tolerovaném shromáždění Dělnické strany v Hradci Králové. Do této partaje pronikli extrémně pravicoví neonacisté, kteří chtějí i dva tisíce a osm let po Kristově příchodu mezi nás oslnit davy myšlenkou, že některá rasa či národ ční nad jiné. Těžko si lze představit vnitřní utrpení lidí, jenž po křesťansku chtějí odpustit nacistům, kteří je za druhé světové války připravili o jejich blízké. A lze to zapomenout?

Další "osudová osmička" měla výročí před několika dny. V roce 1968 přišla "spojenecká" vojska s ostře nabitými zbraněmi bránit československý socialismus pod taktovkou komunistické strany, jejíž tehdejší vedení si dovolilo dopřát drsné levicové ideologii "lidskou tvář". Generace mých rodičů jim jen s těžkým srdcem mohla odpustit zmařené touhy po svobodě a všech výhodách, které člověku přináší. A zapomenout? To mohou jen těžko. Už ani já, dospívající v naprosté svobodě, si nemyslím, že je to správné.

Odpusťte prosím i vy Bratrstvu jeho chyby. A nezapomeňte se z nich poučit.
 
 
ÚVODNÍK
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Nikogda nězabuděm:    | vložit příspěvek |