ročník 49/2008:
                   
087Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Nikogda nězabuděm
I vzal si Boáz Rút...
Odpuštění
Odpuštění - a to je jako co?
VOX POPULI 07
Hříchy větší než boží slitování?
Hinduismus a násilí
Seznamujeme rodiče
...odkud přijde soudit živé i mrtvé...
Jana Šteflíčková
Nejekologičtější evangelíci
Když je míč šišatý
Morava krásná zem…
Juno
Jan Spálený a hosté…
sedmé střípky
Jak zahnat splín
Všimli jsme si 07
Poznali bolest!
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 

1. Nedokážu (nebo je hodně těžké) odpustit člověku, který ubližuje s úmyslem ublížit a o mé odpuštění se neprosí
2. Zatím se mi nestalo, že bych nedokázala něco odpustit. Znám ale jednoho kluka, kterému jednou řekl jeho taťka něco dost hnusného a on mu to nikdy neodpustí. Prostě mu to nedokáže odpustit.
3. Nedokázala bych odpustit, kdybych se někomu s něčím svěřila pod záminkou totální mlčenlivosti a ta dotyčná osoba by to někomu řekla. Nebo bych neodpustila někomu, kdo by ublížil mé rodině, mým přátelům a nebo mně.
4. Nedávno se mi stalo, že moje nejlepší přítelkyně mně a mým kamarádkám lhala, že byla nemocná, ale přitom chodila za školu. A když se konečně odhodlala přijít do školy, dívaly jsme se na ni skrz prsty. Dokonce kvůli mně přešla i na jinou školu. Jinak bych nedokázala odpustit ani kdyby mě někdo podvedl nebo ošklivě pomlouval.
5. Nedokázal bych si odpustit to, kdybych něco ukradl, někoho zabil nebo bral drogy.
6. Asi bych nedokázala odpustit někomu, kdo by udělal něco strašného a vůbec by toho nelitoval. Naopak by se tím vychloubal.
7. Sobě bych nedokázala odpustit, kdybych věděla, že mi nebylo odpuštěno (pokud jsem byla vinna). Ostatním odpouštím – snad to pak budou mít jednodušší s odpouštěním sobě samým.
8. Těžko říct. Modlíme se „odpusť nám…jako i my odpouštíme“ takže bychom asi měli dokázat odpustit všechno ( i když třeba ne hned).
9. Nedokážu odpustit člověku, který o mé odpuštění nestojí, který mi raději bude ubližovat, než aby nabízené odpuštění přijal. (nebo odpuštění přijme, aby se o pár dní později vše vrátilo do starých kolejí).
10. Já bych si nedokázal odpustit, kdybych se nedostal na gymnázium Ludvíka Daňka.
11. Kdyby šlo o zradu někoho blízkého. O zradu zákeřnou, promyšlenou, která hodně ublížila.
12. Nejspíš když silnější člověk ubližuje někomu slabšímu a ještě se u toho usmívá.. zní to jako obrovské klišé, ale tady mi to odpouštění vážně nějak nejde.
13. Pokud bych porušil porušil všechny křesťanské morální zásady a vážně ublížil bližnímu jednáním, které by sobecky sledovalo pouze pro můj prospěch.
14. Těžko říct. Ještě se ke mně nikdo tak abych neodpustil nezachoval. A neodpustit sobě? Asi bych si hodně vyčítal kdybych věděl, že sem něco vědomě neudělal tak jak jsem měl a někdo jiný by tím utrpěl.
15. Nedokážu si odpustit, když smutně koukám, jak dělám chybu, které budu vzápětí litovat. Chybu, kterou jsem udělal již stokrát.
16. Nedokazal bych si odpustit,kdybych vedome udelal neco spatneho (treba vrazda) a vedel bych, ze je to spatne.

Pozn. Ptali jsme se v Brněnském seniorátu.
 
 

 
 
HŘÍCHY VĚTŠÍ NEŽ BOŽÍ SLITOVÁNÍ?
 
Sestro moje,“ řekl kněz tiše… /…/ „Tak hříšná nejsi, dítě, abys zapomínala, že stejně, jako dovede Bůh zbavit lidské tělo malomocenství, může očistit tvou duši od hříchu - “
„Ach, já nevím,“ vzlykala Kristina… /…/ Bála jsem se, když jsem stála s Erlendem před dveřmi kostela a kněz nás oddával – bála jsem se, když jsem s ním šla dovnitř na svatební mši – se zlatou korunou na rozpuštěných vlasech, protože jsem se neodvažovala přiznat svou hanbu otci, se všemi svými hříchy neodpuštěnými – já, já jsem se ani neodvažovala pravdivě se vyzpovídat svému faráři. Ale když jsem tu chodila v zimě a byla jsem den za dnem ošklivější, protože Erlend se vůči mně nechoval tak jako dřív – vzpomínala jsem na dobu, kdy ke mně chodil večer do komůrky na Skogu - “
„Kristino - “ kněz se pokoušel zvednout jí obličej – „na to teď nesmíš myslit - ! Uvědom si, že Bůh tě vidí ve tvém žalu a v tvé lítosti. Obrať se k milostivé Panně Marii, která se slituje nad každým zarmouceným - “
„Cožpak nechápeš – vždyť jsem dohnala člověka, aby si vzal život - “
„Kristino,“ napomenul ji kněz přísně, „odvažuješ se být tak pyšná a myslit si, že tvé hříchy jsou větší než boží slitování? /…/ Také tobě si troufám slíbit boží odpuštění v té chvíli, kdy o ně poprosíš – jen když se vzdáš své pýchy a uvěříš, že jeho láska je větší než tvoje nenávist - “

UNDSETOVÁ, Sigrid. Kristina Vavřincova. Praha : Lidová demokracie, 1963. Vydání čtvrté. 366 s. ISBN 33-153-63

 
 
LITERÁRNÍ CITACE
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku VOX POPULI 07:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku Hříchy větší než boží slitování?:    | vložit příspěvek |