ročník 49/2008:
                   
087Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Nikogda nězabuděm
I vzal si Boáz Rút...
Odpuštění
Odpuštění - a to je jako co?
VOX POPULI 07
Hříchy větší než boží slitování?
Hinduismus a násilí
Seznamujeme rodiče
...odkud přijde soudit živé i mrtvé...
Jana Šteflíčková
Nejekologičtější evangelíci
Když je míč šišatý
Morava krásná zem…
Juno
Jan Spálený a hosté…
sedmé střípky
Jak zahnat splín
Všimli jsme si 07
Poznali bolest!
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
SEZNAMUJEME RODIČE
Miki Erdinger

Pokud náš vztah již nějaký čas trvá, a máme pocit, že míří k rozhodnutí učinit z něj svazek oficiální, nevyhneme se momentu, kdy chceme seznámit naše rodiče. Ne každý je totiž z evangelických klanů, kdy se rodiče znají ještě dříve, než jejich ratolesti o sebe projeví zájem. A ne každý má rodiče natolik „v pohodě“, že může očekávat bezproblémové přátelské odpoledne, které zorganizují sami rodiče, po té co na sebe kontakt najdou v telefonním seznamu.
Tuhle se jednou rozhodli mladí uspořádat výlet pro své rodiče. Domluva byla sraz na zastávce bus a pojede se o kus dále, kde se projdou hezkým údolím řeky. Sraz proběhl bez problémů. Autobus ovšem nejel. Tedy padl nápad, pojďme pěšky na další zastávku, a pojedeme následujícím spojem. Druhá rodina nápad neopětovala, a tedy došlo k rozdělení. Jedna část vyčká, a druhá do autobusu nastoupí v další zastávce. Autobus jel ovšem v „mezidobí“, a tak jedna rodina mávajíce z busu předjela druhou. Nevadí, sejdeme se přece v údolí řeky. Ale jaké bylo překvapení, že na konečné zastávce nikdo nečekal, ani v údolí řeky nebylo po druhé rodině ani vidu a tak společný výlet proběhl hezky, ovšem pro každou rodinu zvlášť. Až druhý den se zjistilo, že se druhé rodině čekat nechtělo a že nevěděli, zda druhá dorazí, když autobus nestihli….
A tak plánujte seznamování na základě znalosti svých rodičů, na neutrálních, pokud možno statických místech, a mějte v záloze něco, čím zaprovizujete v případě nezdaru prvotního plánu. A v případě, že si rodiče nesednou, či jejich společné chvíle jsou nemožné, pak už zbývá snad jen doufat, že svatební veselice proběhne bez komplikací. Jde přeci především o váš společný život, ne o společný život rodičů obou stran.

 
 
ŠACHOVÝ KŮŇ RADÍ
 

 
 
...ODKUD PŘIJDE SOUDIT ŽIVÉ I MRTVÉ...
Petr Gallus
 
„Bylo to celý nějaký divný“, kroutil hlavou Jirka, který psává reportáže ze soudních síní, a objednal si pivo. „Ten proces byl snad zmanipulovanej nebo co. Člověku z toho zůstává rozum stát...“
„Aspoň budeš mít dobrej článek, ne?“, povídám.
„Člověče já nevím“, namítl Jirka, „ještě teď mě z toho celkem mrazí.“
„Takže další skandální zpráva o stavu naší justice?“
„To právě ne“, řekl Jirka. „Bylo to celý úplně jiný... Bylo tam úplně narváno, ale vládl tam kupodivu dost pořádek. Nejdřív jsem si myslel, že se všichni přišli podívat, tak jsem začal zjišťovat, kdo je vlastně obžalovaný. – Chlapče, takovej monstrproces svět ještě nezažil...“ Servírka přinesla pivo a Jirka se nepřítomně zahleděl do padající pěny.
„Takže zase nějakej gang?“, snažil jsem se rozproudit hovor.
„Žádnej gang. Zjistil jsem, že všichni ti lidi, co tam byli, jsou obžalovaní. Nikdo z těch, kdo tam byli, se nepřišel jenom koukat. Nikdo! Chápeš? Přijdeš tam jako reportér a najednou zjišťuješ, že v tom jedeš taky.“
„Cože, tys byl taky mezi obžalovanýma?“, vykulil jsem oči. „Cos proved?“
„Hm, nic zvláštního, jako většina tam. Ale oni se postupně všichni začali přiznávat ke všemu, co kdy provedli. A to se ti pak taky lecos vybaví. A je ti trapně...“
„Hele, to už začíná být dost absurdní divadlo.“
„No, a to ještě není všechno. Víš, co byla největší pecka? Že soudce byl zároveň obhájce.“ Jirka pobaveně sledoval můj zcela nechápavý obličej.
„A jak to dopadlo?“, vypravil jsem ze sebe.
„To nevím, odešel jsem ještě před koncem a spěchal sem“, řekl Jirka. „Jak by to ale mohlo dopadnout, když je soudce tak zaujatej...“
Chvíli jsme oba koukali do poloprázdných sklenic. „To je dobře, žes přišel dřív. Výčepní říkal, že právě začal roztáčet poslední soudek...“
 
 
COŽE, BOŽE?
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Seznamujeme rodiče:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku ...odkud přijde soudit živé i mrtvé...:    | vložit příspěvek |