ročník 49/2008:
                   
087Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Nikogda nězabuděm
I vzal si Boáz Rút...
Odpuštění
Odpuštění - a to je jako co?
VOX POPULI 07
Hříchy větší než boží slitování?
Hinduismus a násilí
Seznamujeme rodiče
...odkud přijde soudit živé i mrtvé...
Jana Šteflíčková
Nejekologičtější evangelíci
Když je míč šišatý
Morava krásná zem…
Juno
Jan Spálený a hosté…
sedmé střípky
Jak zahnat splín
Všimli jsme si 07
Poznali bolest!
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
JANA ŠTEFLÍČKOVÁ
Benjamín Skála

 
Téměř třicetiletá písničkářka Jana Šteflíčková z Prahy je první, o které tu píšu, aniž bych ji viděl na živo na koncertě. Ještě nedávno byla totiž známá pouze jako herečka Ypsilonky a její písničkářká „kariéra“ je dílem posledních dvou tří let. Vystudovala DAMU a krátce působila také v Západočeském divadle v Chebu. Vedle hraní v divadle a studií zpívala s různými uskupeními, vlastní písničky si ale začala psát až později. Dnes vystupuje buď sama nebo s doprovodnou kapelou originálně nazvanou Kůň, která vznikla v roce 2005 a hned spolu natočili demo. O rok později Jana Šteflíčková vyhrála diváckou cenu Krteček na největším českém folkovém festivalu Zahrada a loni již jí vyšlo CD Jablečno u Indies MG Records, na které nahrála spolu se skupinou Kůň 15 autorských písniček.
Kapela Kůň je trio, které tvoří kytarista Vojtěch Želinský, bubeník Robert Švehla a známý jablkoňský „hráč na větev“ (tj. fagot) a baskytarista Johnny Jůdl, který letos nahradil kontrabasistu Petra Tichého. Ten je ještě slyšet na cédéčku a občas ve skupině alternuje. Sopránsaxofon či trumpeta z desky zní díky hostujícímu Bharatovi Rajnoškovi.
Jana Šteflíčková koncertuje zhruba čtyřikrát až pětkrát do měsíce, poslední dobrou odehraje s kapelou asi třetinu koncertů, navrací se tak více k písničkářským koncertům, od kterých v loňském roce spíše upouštěla. Repertoár koncertů s Koněm se mírně liší od sólových recitálů, zatímco v prvním případě dostanou prostor spíše vtipnější a „nakoplejší“ (jak říká Jana) písničky, sólový program je komornější, vážnější. Nicméně se to samozřejmě prolíná. Jedna z vtipnějších písniček, záměrně mírně infantilní Výlet, slouží jako otvírák alba Jablečno. Její melodie cituje znělku seriálu Jen počkej zajíci, v jiné písničce (která ale na albu nevyšla) zase zní motiv z Vinnetoua. V podobné písničce Dopravní hřiště hostuje s recitativem v roli učitelky-družinářky Ester Kočičková. Zásadnější jsou ale jiné polohy zpěvu Jany Šteflíčkové: dobou první republiky dýchne Femme fatale a Bréca (zpověď staré herečky), první Janin hit, se kterým např. vystupovala i v soutěži Česko hledá písničku, od kterého však už má dnes patrně mírný odstup a tak je na albu uveden jako „píseň navíc“. Já osobně pak nejraději poslouchám skladby blízké jazzu (Kdyby měsíc opaloval černochy do běla, Kobyla či Šerosvit) či titulní šanson Jablečno.
Janiny texty jsou velmi zajímavé a obsahují spoustu zábavných slovních hříček („cyklista se smál na celé kolo“ – Moucha a cyklista), nejbohatší na ně je již zmíněná Kdyby měsíc opaloval černochy do běla („na prázdniny jezdili by daleko na sever / za polární nocí, na nose brejle měsíční“ či „běžte pod měsíčník a namažte se krémem“). Působivou atmosféru Šerosvitu dokresluje hraní si se slůvky („je podvečer a padlo šero / do mojí sklínky se šery“ ... „stíny tu chodí šerosvitem / a na tapetách příšery / v příšeří chodívají bytem...“), někdy i poněkud drsné („v houpacím křesle elektrickým / na klíně líně kočka přede“). Album uzavírá silná píseň Kolesa o vyhnání z ráje („tak už je to tady Adame / z týhle zahrady padáme“ ... „budem jíst už jenom kyselý plánčata / dneska nejsem nahá / už jsem nahatá“ ... „málo je nám platná postel s nebesy / jsi špatnej já jsem špatná / oporou buďme si“).
Některé písničkářky můžeme sledovat téměř od dětských či raných let, občas se ale objeví vyzrálá osobnost z čista jasna – Jana Vébrová, o které jsem psal minule, či Jana Šteflíčková jsou toho dokladem.
 
 
UCHU PRO POTĚCHU
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Jana Šteflíčková:    | vložit příspěvek |