ročník 49/2008:
                   
087Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Nikogda nězabuděm
I vzal si Boáz Rút...
Odpuštění
Odpuštění - a to je jako co?
VOX POPULI 07
Hříchy větší než boží slitování?
Hinduismus a násilí
Seznamujeme rodiče
...odkud přijde soudit živé i mrtvé...
Jana Šteflíčková
Nejekologičtější evangelíci
Když je míč šišatý
Morava krásná zem…
Juno
Jan Spálený a hosté…
sedmé střípky
Jak zahnat splín
Všimli jsme si 07
Poznali bolest!
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
JUNO
Olcha Richterová

Co to znamená být „sexuálně aktivní“? Nesnáším, když to dospělí říkají. Skvělá Ellen Page alias Juno si asi dost užívala roli šestnáctileté trochurebelky z americky úpravného předměstí, která musí řešit následky své „aktivity“ (Oscarová nominace na hlavní roli). Rozhodně ale neroní sebelítostivé slzy, spíš chytře komentuje dění spjaté se svým rostoucím břichem a asi ani sama neví, jak rychle dospívá. Čtyři roční období, v nichž se film odehrává, jsou toho ostatně dost jasnou metaforou.
Velikou proměnu hlavní hrdinky sledujeme hned na začátku, když uteče z potratové kliniky a rozhodne se své dítě darovat bezdětnému páru. Třeba mě pak svatořečí za totální nesobeckost, dělá si legraci sama ze sebe. Důležité je, že Juno v žádném případě není oběť. Také ji nikdo nijak výrazně nesoudí – ano, štve ji, že jí spolužáci koukají na břicho a občas musí zkousnout nějakou poznámku, ale třeba její rodina se se situací snaží vyrovnat co nejlépe a místo vyčítavé scény jí radši koupí vitamíny a objednají ji na patřičná vyšetření.
Z toho filmu (i přes podivný vztah budoucích adoptivních rodičů) dýchá víra v dobro v lidech, ať to zní jak chce pateticky. Juno je praštěná a nezodpovědná, ale nakonec její dítě opravdu změní život ženě, která ho sama mít nemůže. I to, že otec Juno sice je jednou rozvedený, ale zato se mu vydařilo druhé manželství, jen připomíná americký životní optimismus. A potěšené dojetí, se kterým člověk sleduje závěr (neprozradím!), zase připomíná, že takovýhle riskující, trochu naivní ale celkem zodpovědný životní postoj snad i nese ovoce. Jen kdyby z nějaké scény bylo patrné, že těhotenství není zas taková sranda – místy to celé vypadalo až příliš snadně.

Hrají:Ellen Page, Michael Cera, Jennifer Garner, Jason Bateman, J.K.Simons
Režie:Jason Reitman
Oscar za scénář(2007), 3 další nominace

 
 
RECENZE
 

 
 
JAN SPÁLENÝ A HOSTÉ…
František Zbořil
 
Každý den se v Balbínově poetické hospůdce, kterou najdete v Balbínově ulici na Vinohradech v Praze, konají živé koncerty různých žánrů. Za přijatelné vstupné kolem 150 korun a mírné ceny občerstvení se vám dostane nejen přívětivého zacházení, ale též obohatíte svou duši o muzikantský zážitek.
Tak tomu bylo i při mé únorové návštěvě. Večer s koncertem Jana Spáleného a jeho hosty se vydařil. V sále se sešla ideální konstelace. Posluchači, kteří rozumí svým hudebníkům a oni zase jim. ASPM JANA SPÁLENÉHO… od chvíle, kdy jsem je slyšel poprvé, patří k mým favoritům. . Tohle seskupení je v první řadě potřeba slyšet. Hudbu nabitou nápaditými českými texty, s nenapodobitelnou poetikou, barvou zvuků, s osobitým stylem… Ale taky vidět. Pohled na rozjeté jazzující pány je nepřekonatelný a při jednotlivých sólech fascinující. Bylo vidět, jak všem na pódiu dělá muzicírování radost.
Jan Spálený více než dvacet let vystupuje a nahrává s ASPM, což je zkratka pro Amatérské sdružení profesionálních muzikantů, které v roce 1984 založil společně s Petrem Kalandrou a Františkem Havlíčkem. Dnes z té původní sestavy zůstal sám a do skupiny postupně přišli trumpetista Michal Gera, vibrafonista Radek Krampl, Janův syn Filip, který hraje na baskytary a tuby, a bubeník Filip Janíček.
Jan Spálený, obklopený skvělými instrumentalisty, se prezentoval svou učesanou verzí blues, do kterého míchal jazzové postupy a aranže. Po zádech běhal mráz, když zněl jeho znepokojivý, z velké hloubky znějící a jakoby stále selhávající zpěv. Doporučuji každému, kdo má rád živou muziku, do Balbínky zajít a to nejen na Jana Spáleného.
 
 
RECENZE
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Juno:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku Jan Spálený a hosté…:    | vložit příspěvek |