ročník 49/2008:
                   
089Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Spolek trvalejší než republika, díky Bohu
Ester - kniha naděje
Společenství církve
Sborové společenství
„Sekty“ a násilí
Svatou církev obecnou, svatých obcování
Petr Nikl a Jiří Konvrzek
Všechno co jste chtěli vědět o odpadech a báli jste se zeptat
Pomoc bližnímu svému?
Že by svatba?
„Chceš jet do Veselynivky jako učitel češtiny?“
Pramen zdraví z Posázaví
Návrat do Červeného města
Tkáň života
Aaronův skok
Střípky
Všimli jsme si
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
AARONŮV SKOK
Lenka Ridzoňová

30. léta, nástup fašismu v Německu, psychoanalýza. Nová doba, osvobození ženy, děti jako zátěž. Nadšení komunismem, opojení Ruskem, vystřízlivění.
Smrt dítěte, válka, náhlý konec mládí.
Terezín, Osvětim, šoa. Pocit viny, že já jsem přežil.
A hlavně – umění. Malování.

Berta Altmannová byla židovka. Narodila se ve Vídni, žila mezi mladými umělci, kteří hledali novou cestu, nově se vyjadřovali. Novou cestu hledali ve své tvorbě i v životě. Skoro jako by znali slogan nevaž se – odvaž se.
Z Vídně vedly Bertiny kroky za studiem umění do Výmaru, pak následovala svého milého do Berlína. A přes Vídeň se dostala koncem 30. let – podobně jako mnoho dalších židů – do Prahy. Z Terezína odjela posledním transportem do Osvětimi a to byla už její cesta poslední.
Prožila život plný dobrodružství i bolesti. Měla vášeň – umění, malování. Aby mohla tvořit a žít se sobě podobnými lidmi, musela zůstat svobodnou, silnou, nezávislou a bezdětnou.
A zároveň smutně nenaplněnou.
Co je to prázdnota?
A kde jsme my o několik desítek let později?
Kterou cestou se dát? Co je důležité a co vedlejší? Jaké jsou naše vztahy, o co má člověk pečovat a budovat to, čeho se má vzdát a opustit to?
V knížce se díváme na příběh Berty očima její přítelkyně, nahlížíme do jejích deníků. Filmaři z Izraele o ní točí dokument, snaží se uchopit neuchopitelné – celého člověka s jeho myšlenkami, pocity, smutkem i vinou nejde zpracovat do filmu.

Doba je jiná, my jsme jiní než byla generace našich prarodičů a praprarodičů. Ale asi každý se budeme (nebo už to děláme teď?) zabývat otázkou, zda náš život měl smysl, zda nám neproteklo mezi prsty zlato, které jsme nezachytili. Zda jsme něco neměli udělat jinak. V tom nám je Berta Altmannová podobná.

Autorka knihy Magdaléna Platzová se narodila v roce 1972 v Praze. Tuto knihu vydalo v roce 2006 nakladatelství Torst.

 
 
RECENZE
 

 
 
STŘÍPKY
Olcha Richterová
 
Opožděná Juno přišla do českých kin i půl roku po premiéře stále s velkým břichem. Ať už v Sedmém nebi Andrea Dresena nebo ekologicky nenáročné domácnosti Magdaleny Kalistové, všude zněly tklivé songy Leonarda Cohena, poprvé zavítavšího do pyšné stověžaté. Ta se nyní dme i novým výstavním prostorem, DOX mu říká. Vítejte v kapitalismu! volá DOX česky, španělsky a slovensky. Plastici poprvé hráli v České Třebové. Kdy jste si naposledy hráli na Děti noci, Nestydu a Temného rytíře dohromady? Já v Máji. A pak v Rudolfinu, na Čínské malbě. S hadem, který se kouše do ocasu. Že to je nebezpečné? Podobně jako diskuze o kauze Kundera. Ať už udal, či neudal, pořád se hraje Sluha dvou pánů, Bratři Karamazovi a Hrdina západu. Jeden pomlouvaný ústav vystavuje Tváře moci a namísto uvítání v kapitalismu rozumuje, že kdo nezná svou minulost... může zajet na Odcházení do Londýna. Nebo za Slunce v úplňku číst o Janu Palachovi.
 
 
STŘÍPKY Z KULTURY
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Aaronův skok:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku Střípky:    | vložit příspěvek |