ročník 50/2009:
                   
097Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Blaze malým a šikovným
Nejkrásnější z písní o lásce
Co je malé, toje milé!?
Být tvořivý a žít ve víře
Poddolovaný kostel
Manželé H.
MuteMath
SLOVO
Dopis sedmý!
Hlavně umět říznout
Salón republiky pro pěší i cyklisty
Předčítač
Jimramov podvacáté!
Prověřená fakulta
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
BOJ O PŘEŽITÍ - MALÉ SBORY A KAZATELSKÉ STANICE
 
CO JE MALÉ, TOJE MILÉ!?
Roman Mazur

CO JE MALÉ, TO JE MILÉ!?
Děti mají obvykle raději malé plyšáky než velké. Běžný mládežník má v oblibě častěji malou elektroniku než velkou. Ovšem žít jako křesťan v malém evangelickém sboru (pro naše potřeby ho zadefinujme průměrnou účastí na bohoslužbách do 20 osob) je obvykle náročnější než ve velkém.

Pokud takový sbor navštívíte některou neděli, dosti často zažijete tzv. "čtené bohoslužby" - namísto kazatele je vede laik, který čte kázání připravené nějakým farářem. Tato malá společenství si totiž mnohdy nemohou udržet svého vlastního faráře či jáhna. Sbory se dnes přece čím dám výrazněji podílejí na financování platů svého duchovního, což s sebou přináší povinnost vybrat jen "na něj" každoročně minimálně kolem 70.000 Kč, spíše kolem 100.000 - 120.000 Kč. Pečlivě vybrané "čtené" kázání přednesené laikem může být samozřejmě zajímavější než nepečlivě připravené vlastní farářské kázání. Absence vlastního kazatele je pak ovšem mnohem více znát v týdnu. Sebeaktivnější laik skoro nikdy nemá tolik možností a především času pro sborovou práci jako plnočasově zaměstnaný duchovní.

Další zásadní těžkostí malých sborů je skutečnost, že v nich často nelze vytvořit funkční tým spolupracovníků. Všechny služby a činnosti ve sboru vykonává jen malá hrstka lidí, která bývá často přetížená. Když někdo z tohoto sborového jádra přesídlí jinam, onemocní či zemře, hned to výrazně ovlivní chod sboru.

Úplně nejvíce je však malý sbor paralyzován, chybí-li v něm naděje pro budoucnost a nadšení pro křesťanský život. Taková nemoc se pojmenuje třeba takto: "Je nás málo, skoro samí starší. Zanedlouho to tady budeme muset zabalit a vše skončí." Hrstka členů a případně i farář se pod tlakem problémů stávají "strážci nepotřebného majáku" o který - podle jejich přesvědčení - se už nikdo jiný nebude nikdy zajímat.

JAK SE OBRÁTILA KARTA
Střediskem českého evangelického živlu býval dříve venkov. Souviselo to především s historickým vývojem. Typickým představitelem evangelické menšiny z doby po Tolerančním patentu, který povolil existenci evangelických sborů (1781), tak byl spíše malorolník nebo malořemeslník než velkostatkář, městský malokapitalista nebo dokonce císařsko - královský úředník.

Prvními evangelickými sbory té doby tak byly téměř výhradně venkovské sbory v místech se silnou tradicí tajného venkovského evangelictví jako bylo Polabí, Valašsko, okolí Kloubouk u Brna nebo Českomoravská vysočina.

I v evangelické církvi se však časem projevil velmi výrazně vývoj, který posiluje roli, vliv a význam měst na úkor vesnice. Malými sbory naší církve tak dnes bývají především venkovské sbory nebo sbory v menších městech v oblastech, které nemají silnější evangelickou tradici.

POHLED Z DRUHÉ STRANY
To, co jsme v úvodu pojmenovali jako největší problémy malých sborů, se ovšem může stát pod jiným zorným úhlem jejich zásadními přednostmi.

Být křesťanem vždy mělo být věcí celého člověka - přožívat všechny své vztahy ve světle víry. V malých sborech je tento požadavek vidět dříve a zřetelněji než jinde. Řečeno slovy jednoho evangelického seniora: "Zaniká stará struktura lidové církve, která žila z neproblematizovaného předávání víry v rodinách, o církvi dokázala pronést vznešená slova, ale potřebovala k přežití velký počet církevníků, protože obětavost na člena byla malá. Rodí se rodinný typ společenství, které ví, že si svoji existenci musí draze zaplatit (doslova i v přeneseném smyslu) a spojuje soustředění na sebe sama a na zdroje, z nichž se napájí, s otevřeností navenek vůči všemu lidskému."

V takovém sboru je rovněž jasně zřetelné, že záleží na každém jednotlivci a že nikdo v takovém společenství není zbytečný. Sbor pak není sborem pana faráře/paní farářky, nýbrž každého aktivního křesťana. Pár aktivních lidí s chutí do práce a do života dokáže "rozpohybovat" i dříve třebas velmi ospalý sbor. Taková atmosféra pak může zrodit skvěle fungující staršovstva, semknutnost, velké nasazení a vděčnost za každý malý úspěch, za což by i mnohé velké sbory platily zlatem.

Když pak k tomu seniorát podpoří takový sbor např. pořádáním povedené a hojně navštívené akce, když ho synod na několik let uvolní od břemene platit každoročně odvod do Personálního fondu, když se začne dařit spolupráce s místní veřejností a samosprávou, když takový sbor začne vyzařovat příjemnou rodinnou atmosféru a vhodně misijně působit, pak se může zrodit něco sice malého, ale velmi hezkého. Roli faráře pak v tom všem může zastoupit třeba i ordinovaný presbyter, který se svou rodinou obydlí původně farářský byt.

MINICOOPER SE ZASLÍBENÍM
Přestože síla a vliv menších křesťanských sborů dnes v mnohém jsou a zůstanou skromnější než dříve, v církvi vždy budou mít svou nezastupitelnou roli. Kdo jiný než právě aktivní místní křesťanská společenství by mohl lidem ve svém okolí nést štafetu evangelia? Křesťansky věřit přece znamená nejen být osobně přesvědčen o blízkosti Boží, ale také svou víru upevňovat a "trénovat" ve skupině stejně smýšlejících lidí, třebas poměrně malé.

Řečeno příměrem jednoho z dalších evangelických seniorů: "Jako jsou potřebná a hezká mnohá malá auta, nejenom velké koráby silnic, může být i malý sbor opravdovou církví se vším potřebným, jen v skromějším provedení." Nebo řečeno podobně metaforou Kristovou: "Nebojte se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království"(L 12,32).

Autor srdečně děkuje za anketní odpovědi, které ochotně poskytla větší část seniorů Českobratrské církve evangelické.
 
 
TÉMA
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Co je malé, toje milé!?:    | vložit příspěvek |