ročník 50/2009:
                   
097Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Blaze malým a šikovným
Nejkrásnější z písní o lásce
Co je malé, toje milé!?
Být tvořivý a žít ve víře
Poddolovaný kostel
Manželé H.
MuteMath
SLOVO
Dopis sedmý!
Hlavně umět říznout
Salón republiky pro pěší i cyklisty
Předčítač
Jimramov podvacáté!
Prověřená fakulta
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
MANŽELÉ H.
Veronika Sedlářová

Manželé H. se brali před 65 lety s požehnáním rodičů. Ona jako šestnáctiletá, on jako jednadvacetiletý. Byla to zlá doba, paní H. měla narukovat jako totálně nasazená do Kuřimi. Stačilo ale potvrzení o těhotenství a sňatku a mohla zůstat doma, nikam nemusela jít. Narodil se jim syn a po nějaké době také dcera. Ta ve svých 49 letech zemřela.

Paní H. byla přijata na hospicové lůžko se zhoubným novotvarem štítné žlázy. Její zdravotní stav byl stabilizovaný, paní se sama najedla, v lůžku se posadila, zazvonila, když něco potřebovala. Ošetřující personál dohlížel na pravidelný příjem tekutin. Paní H. byla spokojená a stále se usmívala. Doma, 50 km daleko, po ní tesknil její manžel.

Postupem času se zdravotní stav zhoršoval, paní H. byla bolestivá při každé manipulaci, proto jsme bolest tlumili analgetiky, pohyb na lůžku byl jen pasivní, přestala spolupracovat, špatně se orientovala, nevěděla kde je, kde byla apod. Manžel a rodina za ní pravidelně přicházeli. Před Vánocemi byl přijat manžel paní H., původně jen na několik dní, aby vánoční čas strávili spolu. Již zůstal.

Po Novém roce byla p. H. krátký čas hospitalizována v nemocnici pro akutní zhoršení zdravotního stavu, který nesouvisel se základním onemocněním. Během té doby na ní manžel v hospici čekal. Byl smutný a odloučení velmi těžce nesl. Nabídla jsem se mu, že jej zavezu na návštěvu do nedaleké nemocnice. Přijal. Když jsme přijeli k nemocnici, zrovna kvetly první kvítka, natrhali jsme je a já byla dojatá když jí je předával. Okamžitě jej poznala a byla to slavnostní chvíle nejen pro ně. Byla jsem dojatá a obrázek stojícího staršího muže u lože své umírající ženy se mi navždy vryl do paměti. Po návratu paní H. z nemocnice jim byl dopřán ještě krátký čas, ale její zdravotní stav se zhoršoval. Na samém konci života většinu dne i nocí prospala, až v klidu, bez bolestí, v přítomnosti manžela zesnula.

Pan H. u nás ještě několik měsíců zůstal na respitním lůžku. Když se uvolnilo místo v domově pro seniory v blízkosti jeho bydliště a blízkých, rozhodl se tam nastoupit. Vydržel tam jen tři dny a vrátil se do domku, který budovali a celý život krášlili s manželkou. Měl tam svůj pokoj i rodinné zázemí, avšak zaměstnanost členů rodiny mu neumožňovala větší společnost a většinu dne byl doma sám, opuštěný. Udělal nám radost, když zavolal, jestli se může vrátit. Pan H. se vrátil a vrátil se domů.

Veronika Sedlářová, zdravotní sestra, hospic Citadela
 
 
 
O ČEM SE V DIAKONII (NE)MLUVÍ
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Manželé H.:    | vložit příspěvek |