ročník 50/2009:
                   
097Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Blaze malým a šikovným
Nejkrásnější z písní o lásce
Co je malé, toje milé!?
Být tvořivý a žít ve víře
Poddolovaný kostel
Manželé H.
MuteMath
SLOVO
Dopis sedmý!
Hlavně umět říznout
Salón republiky pro pěší i cyklisty
Předčítač
Jimramov podvacáté!
Prověřená fakulta
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
PŘEDČÍTAČ
Miroslava Fůrová

 
Podle předlohy německého autora Bernharda Schlinka natočil britský režisér Stephen Daldry, v hl. rolích David Kross a Kate Winsletová.

Název filmu napovídá, že v ději má důležitou roli nějaký text, jde konkrétně o knihy, které Hanně předčítá, mezi jejich milováním, student Michael. Z části záhadný příběh, který se odehrává převážně v Německu, a který je vyprávěný ve střídajících se časových sekvencích, tu jsme v letech současných, tu zase v 50., 60., dělí na dvě hlavní části Hannin náhlý odchod a pro Michaela šokující opětovné setkání s ní.
Film je nejen o lásce a zranění skrze ní způsobené, je také o další vině a dvojím svědomí – o vině členů SS a následně o pocitech viny německé poválečné generace. Je o jednoznačně odmítavém postoji k nacismu, o krutosti a ztrátě vyšších citů jeho představitelů, ale zároveň je to příběh o hlubokém vztahu dvou osob, kterým zůstane společné jen ono předčítání a tajemství, které je pro Hannu větší hanbou než její postoje za války.
K vyznění samotného příběhu přispívá také jeho filmařsky úsporné ztvárnění. Ne každý oscarový film vyvolá tak silný dojem.
 
 
RECENZE
 

 
 
JIMRAMOV PODVACÁTÉ!
Ester Hubená
 
 
Na Jimramově bylo Otevřeno i letos o víkendu 28. - 30. srpna 2009. Navíc to byl ročník jubilejní dvacátý – a to se přece musí náležitě oslavit! Jimramov není jen festivalem hudby, ale také festivalem setkání. Ne že byste museli znát všechny účastníky (vždyť již na pohled se zde potkávají lidé z různých společenství), ale máte šanci potkat a pozdravit někoho známého, koho jste již dlouho neviděli. Možná proto je v Bludníku vždycky tak útulno, a letos i docela těsno. Program festivalu se točil okolo kapel a hudebníků, kteří ho provázejí již od jeho začátků. Na své si přišli milovníci folkových písničkářů (Marcel Kříž, Tomáš Najbrt, Sváťa Karásek), bigbítové klasiky (Českej chleba, Jericho) nebo bluesových a jazzových rytmů (Jan Spálený & ASPM, -123 min). Po hudební pauze se také s úspěchem představily kapely Traband a Rezavá klec. Málokdo na festivalu vydrží tento nekončící hudební maraton, a tak si každý rok můžete zajít do irského stanu na kávu, posedět při čaji v čajovně nebo zahnat hlad topinkou z občerstvení. K Jimramovu patří také promítání filmů – letos to byla televizí mnohokrát reprízovaná Perníková věž a výborná komedie ze šedesátých let Já, truchlivý Bůh. V sobotu ráno jsme se na festivalu probudili do vytrvalého deště, který však po poledni naštěstí ustal, a tak program nebyl narušen. Nedělní slunečné ráno nás pak mile překvapilo a doprovodilo do kostela na bohoslužby a hudební tečku jimramovského festivalu - vynikající pěvecký sbor Vocatus. A tak rozloučili jsme se akusticky a tiše, tak jak se sluší, když příští rok shledáme se opět...
 
 
RECENZE
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Předčítač:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku Jimramov podvacáté!:    | vložit příspěvek |