ročník 50/2009:
                   
097Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Blaze malým a šikovným
Nejkrásnější z písní o lásce
Co je malé, toje milé!?
Být tvořivý a žít ve víře
Poddolovaný kostel
Manželé H.
MuteMath
SLOVO
Dopis sedmý!
Hlavně umět říznout
Salón republiky pro pěší i cyklisty
Předčítač
Jimramov podvacáté!
Prověřená fakulta
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
PROVĚŘENÁ FAKULTA
Olcha Richterová

Jestli už toho o komunismu nevíme až moc? Před čtením téhle knížky jsem si nafoukaně myslela, že mám představu, jak normalizační režim (1969–1989), kterým se Prověřená fakulta analyzující materiály z archivů KSČ na FF UK zabývá, fungoval, a že si tím prvním svazkem edice dokumentů jen tak prolistuju. Zápisy ze schůzí, posudky, či dodatky k životopisům mě ale nečekaně strhly.
Ano, u mnoha mechanismů jsem tušila, že „takhle nějak to asi tehdy muselo být“, ale je něco úplně jiného najednou číst v první části knihy přesný popis toho, jak náhodně a neférově probíhaly třeba přijímací zkoušky (viz rozhovor Pionýrky zkoumání komunismu v Bratrstvu 05/2009). Každá ze tří částí knihy je uvedená odbornou studií, za níž následují dokumenty. Ve druhé části zaměřené na stranická hodnocení mě zaskočilo, co vše se v pravidelně vypracovávaných posudcích zohledňovalo – politická vyspělost a třídní uvědomělost pracovníka, ale také charakterové vlastnosti a zdravotní a psychická způsobilost. A toho času, který tehdy studenti i učitelé trávili psaním posudků na druhé i sebe nebo na všelijakých povinných schůzích a akcích! Mrazivě mě pobavila například formule užívaná pro odborně schopné, ale jinak závadné „živly“: „má sklon k přeceňování vlastní práce a vlastního významu“. Poslední část je věnována běžnému průběhu „běžného“ akademického roku 1976/77.
Prověřená fakulta mě vyvedla z omylu, že bych po přečtení pár knížek mohla porozumět normalizaci. Zároveň je z ní ale patrné, že i ti, kteří v normalizaci žili, často mnoho souvislostí neviděli a ani vidět nemohli. Na příkladu jedné instituce se ukazuje, jak komplexní bylo působení tehdejšího režimu.
 
 
RECENZE
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Prověřená fakulta:    | vložit příspěvek |