ročník 50/2009:
                   
099Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Veřejně prospěšný sbor
Uvedl mě do domu vína
Kruchta je nejlepší na uspávání dětí
MISSION IMPOSSIBLE?
Rána, do kterých stojí za to vstávat
Jars Of Clay
SPASITEL
09 Milý Šimone!
Neztratit směr i cestu do sboru
Potkali se u Kolína
Virtuální Nohavica
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
 
MISSION IMPOSSIBLE?
Roman Mazur

Víme dobře, jak evangelickou misii nikdy konat nebudeme: Nepůjdeme ve dvojicích postávat na veřejná místa s časopisem Bratrstvo, s naučenými frázemi a bez ochoty skutečně diskutovat. Nebudeme na potkání vyhrožovat pekelnými plameny těm, kdo se nestanou rychle křesťany stejného střihu jako my. Nebudeme pořádat setkání v krytých halách zakončená výzvou k předstoupení pro ty, kdo chtějí tady a teď uvěřit. Nebudeme rozesílat e-mailový spam psaný téměř samými velkými písmeny o tom, že právě letošek se nabízí lidem jako poslední příležitost, kdy se stát NEBESKÝMI LIDMI.

Zeptáte-li se ovšem v evangelickém prostředí na moudrou alternativu, následují často rozpaky, ticho nebo zpochybnění misijního poslání církve vůbec.

Víme, komu jsme uvěřili?
Autor tohoto článku je přesvědčen, že evangelické misijní vakuum je potřeba rychle a moudře naplnit. Je totiž konvertitou - jedním z těch, kteří prožili příklon k Bohu a ke křesťanské víře až v časech dospívání nebo dospělosti, a to z úplně ateistického prostředí. Ví velmi dobře, jak ostrý je rozdíl mezi životem v důvěře v Boha a v jeho laskavé doprovázení a odpuštění, a mezi životem bez těchto hodnot. Uvědomuje si jasně, kolika dnes nevěřícím lidem by poselství křesťanské víry pomohlo odpovědět na základní životní otázky - podobně jako jemu samotnému.

Proč vlastně Ježíš svým následovníkům uložil misijní úkol? Proč máme ve všech evangeliích pokyny k šíření víry, jako např. tento: "Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal"(Mt 28,19-20a)?

Konat misii máme proto, že v křesťanské víře se kterémukoli člověku otevírá bohatství, které není k mání nikde jinde v našem světě. Kdo přijímá zvěst křesťanského poselství za svou, přijímá s ní také smíření s Bohem a nové inspirace k pokojnému soužití s druhými. Nemusí se jako ten, komu chybí naděje, bát těžkých zápasů v přítomnosti ani neznámé budoucnosti. Čerpá z biblických pramenů moudrost pro svá životní rozhodování... Kdo věří, je bohatým člověkem. A má se o Boží bohatství sdílet!

Neuskutečnitelná mise?
Už je zřejmě zřetelné, že zde mluvíme o misii našich sborů v bezprostředním sousedství, nikoli o křesťanské misii v exotických krajích. Konat takovou misii v našich českých podmínkách jistě z mnoha důvodů není vůbec snadné. I proto, že jsme prozatím vhodný model evangelické misie nenašli, nepřekvapí současný trend úbytku aktivního evangelického členstva - průměrná účast na evangelických bohoslužbách v období let 1993 – 2005 klesla ze zhruba 15.000 na přibližně 13.000.

Přes naše dosavadní tápání si můžeme být jisti, že evangelická misijní rovnice je řešitelná.

Inspirace apoštola Pavla
Inspirujme se úvahou nad způsobem misijní práce největšího biblického apoštola: U koho Pavel vždy začínal svou misii? U Židů a u tzv. „bohabojných“ – pohanů, kteří měli blízko k židovství. Proč? Pravděpodobně proto, že tyto dvě skupiny pro něj byly nejsnadněji zasažitelné. Rozuměly totiž základnímu židovskému pojetí Boha (monoteismus), byly z podobného kulturního a myšlenkového prostředí jako Pavel.

Jinak řečeno: Pavel se nesnažil přeskočit celou mezeru mezi světem křesťanů a nekřesťanů najednou, ale po menších krocích. Podobně i u konvertitů současnosti obvykle platí, že se k Bohu a k víře nepřikloní při jedné jediné zásadní zkušenosti, ale spíše po několika menších krůčcích.

Podle tohoto vzoru můžeme podle svých možností a schopností nastavit činnost našich společenství tak, aby nabízela pozitivní podněty a impulsy lidem s různým vztahem ke křesťanství. Aby jim vždy nabízela onen jejich "krůček", blíže k Bohu i k víře.

Jak na naprosté odpírače?
Těm, kteří jsou velmi ostře protikřesťanští nebo proticírkevní, stačí dát vhodným způsobem vědět, že jsme tady a že jsme milí a otevření lidé - ačkoli věříme v Boha! :-) Vše začíná už tím, že jsme jako jednotlivci mezi svými nevěřícími příbuznými, přáteli, spolužáky a spolupracovníky tak nějak normální, a při tom se nebojíme zmínit o kostele, mládeži, Bohu... Pokračovat to může tím, že budeme pěstovat hluboké vztahy a přátelství i s lidmi mimo církev.

Podobným způsobem může působit i sbor - zde mají místo např. koncerty pořádané v našich kostelích a modlitebnách. Hodně při tom závisí na místních podmínkách. Např. v Praze - Libni se sbor již před 10 lety ujal zdevastovaného dětského hřiště, které dnes slouží široké veřejnosti. Nebo pravidelně pronajímá kapli pro akce Mateřské školy. Pronájem je poskytnut výměnou za krátkou a nevtíravou prezentaci činnosti sboru.

O konkrétním obsahu křesťanské víry zatím téměř není řeč, přesto podobná prvotní otevřenost jednotlivých křesťanů i celku sboru vytváří nutné zázemí pro další misijní práci.

První bariéra je odstraněna, co dál?
Pak se všude kolem nás a kolem našich sborů objevují lidé, kteří se vlivu křesťanství zásadně neuzavírají. Jsou už ochotni pohovořit a přemýšlet o tom, co křesťanská víra obnáší. Ve vztahu s takovými lidmi máme úkol přiblížit jim vhodným způsobem obsah víry.

Jako jednotlivci jim např. můžeme poskytnout kvalitní literaturu, která přibližuje, co znamená věřit a žít jako křesťan – rozhovory, beletrii, křesťanskou apologetiku (obranu). Nebo se nebát promluvit u čaje, kávy nebo piva jednoduše o tom, jak je pro nás samotné víra důležitá a proč.

Sbor má mít pro takové připraveno rovněž co nejvíce impulsů uvedené dobrou propagací i mezi širší veřejností: kvalitní generační setkání, inspirující web, dětský karneval, besedu se zajímavým hostem, přednášku na téma zajímavé i pro nekřesťany, vánoční divadlo, prázdninové pobyty mládeže nebo rodin s dětmi... V neposlední řadě by i běžné bohoslužby měly být připravovány s ohledem na to, že se na nich takový "hledač" může objevit. Je potřeba např. pořídit papírový program bohoslužeb, v řeči modliteb i kázaní se vyhnout vší církevní hatmatilce, zařazovat písně kvalitně doprovozené na varhany i na kytaru...

Sladká sklizeň misijního ovoce
A pak jsou lidé, kteří jsou už zvěsti evangelia úplně otevření. S takovými povedeme ve škole, v zaměstnání, v čajovně nebo v hospůdce předlouhé hovory o víře. Nechají se už pravidelně a často zvát na křesťanské akce i bohoslužby. V pravou chvíli je pak máme nasměrovat k důvěryhodné osobnosti (nejčastěji faráři či farářce), která je povede v předkřestní nebo předvstupní přípravě.

Když pak takový člověk přijme křest nebo se rozhodne stát oficiálně členem našeho sboru, misijní práce dojde svého cíle. Není to ovšem samozřejmě konec naší společné cesty. Ale to je pak na jiné téma...

Optimistický závěr
Misijní úkol není nesplnitelný a nemusí být břemenem, nýbrž radostí. Musí být ovšem vzat vážně jednotlivými evangelíky i sbory jako celky. Farář, staršovstvo i všichni členové musejí být zajedno v tom, že tady jsme jako věřící i kvůli misii. Musí být zajedno ve svém otevřeném křesťanství.
 
 
TÉMA
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku MISSION IMPOSSIBLE?:    | vložit příspěvek |