ročník 50/2009:
                   
099Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Veřejně prospěšný sbor
Uvedl mě do domu vína
Kruchta je nejlepší na uspávání dětí
MISSION IMPOSSIBLE?
Rána, do kterých stojí za to vstávat
Jars Of Clay
SPASITEL
09 Milý Šimone!
Neztratit směr i cestu do sboru
Potkali se u Kolína
Virtuální Nohavica
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
POTKALI SE U KOLÍNA
Ester Hubená

 
Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině a taky skoro uprostřed republiky, a tak se pěkně hodíš na sjezd (nejen) evangelické mládeže. No, ne že by byl náš první dojem z Tebe tak úžasný. Samostatná vlaková zastávka Kolín dílny mluví sama za sebe, ale naštěstí nejsi jen industriálně vyvinutý, ale máš i jiné přednosti, jak jsme se mohli sami přesvědčit. Z nevzhledného nádraží je to do centra sice daleko, ale když jsme došli na Karlovo náměstí, jehož strany tvoří měšťanské domy citlivě přestavěné a zachovávající charakter pozdního baroka a klasicismu, museli jsme uznat, že Ti historie není cizí. Taková neorenesanční radnice se může chlubit opravdu nádhernou zasedací síní z roku 1899. Jen škoda, že Tě Kolíne museli vylepšovat i v poměrně nedávné historii – v roce 1974 vedle radnice vyrostla betonová krabice zvaná Městský společenský dům. Uvnitř si ale člověk může užít spoustu zábavy, takže to Ti rádi odpouštíme.
Dominanty a subdominanty
Tvojí dominantou je samozřejmě chrám sv. Bartoloměje původně ze 13. století raně gotický, posléze byl přestavěn slavným architektem Petrem Parléřem. Škoda že jsme nemohli dovnitř, prý to stojí za to… Naproti však stojí muzeum, kde se můžeme dozvědět o Tvé další historii. Hm, nezní to nezajímavě. V minulosti zde žilo mnoho Židů (až třetina obyvatelstva města) a bydleli v ghettu – to samozřejmě zaniklo, ale zůstala zde synagoga ze 17. století – a moc krásná. Interiér je sice nepůvodní, ovšem ke kulturním akcím (např. duchovním koncertům) se hodí dokonale... Kolíne, už tak jsi zajímavý, ale skrýváš jedno překvapení – je tu největší židovský hřbitov v republice a my měli to štěstí ho navštívit s průvodcem. Nejstarší náhrobky jsou z 15. století a je tu pochován dokonce i syn rabiho Löwa! To, co člověka ale uhrane, je ta atmosféra zapomenutého, břečťanem porostlého hřbitova jen s nahými náhrobky, bez kytek, svíček a věnců, neupravenost však působí přirozeně a jemně esteticky. No, Kolíne, to jsem tedy nečekala. A co dál? I evangelíci tu mají svůj chrám, který byl postaven v roce 1871 ve stylu pseudogotiky a zvenku vypadá opravdu netradičně. Uvnitř člověk může přemýšlet třeba i o smrti nebo sexualitě... A když už jsme u požitků těla, nesmíme zapomenout na Staré lázně z roku 1914, po rekonstrukci hezké zvenku i zevnitř, nešťastný jen neonový nápis v průčelí – zábava někdy ničí kulturu... A když je čas jít spát? Ubytování ve škole ze začátku dvacátého století v Kmochově ulici dokresluje pestrost Tvojí architektury, i místní si na Kutnohorském předměstí žijí v půvabných secesních vilách.
Kulturní akce
Kolíne, je vidět, že jsi docela fešák, ale máš i šarm a dokážeš zaujmout? Ach, skoro bych zapomněla, vždyť Ty jsi rodným městem skladatele Františka Kmocha, a tak se každoročně koná festival dechových souborů Kmochův Kolín, příště již 47. ročník. Jen aby se nepohádal s fotografem Jaromírem Funkem, čí ten Kolín vlastně je – Funkeho Kolín je fotografický festival. A další slavný kolínský fotograf Josef Sudek asi zůstane na ocet... Ale abychom se s Tebou Kolíne neloučili kysele, můžeme se nakonec svézt na historické řepařské drážce, jež je nejstarší v Čechách a vedla z kolínského cukrovaru do Býchor.
A tak děkujeme, Kolíne, za Tvé vstřícné vystupování a ochotu ukázat se veřejnosti. Však není divu, vždyť máš zkušenosti: škoda jen, že místo v legendárních potravinách z Černého Petra jsem nakupovala jídlo v Bille. Tak slyšíte ten rozdíl? Ne jen ...hoj! Ale Ahóóój!!!

Pokud chcete vědět o Kolíně víc, doporučuji na webu http://www.cestyapamatky.cz/kolinsko/kolin nebo knihu R. Lipuse a D. Vávry Šumná města (1. díl).
 
 
VÍKEND ZA HUMNY
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Potkali se u Kolína:    | vložit příspěvek |