ročník 51/2010:
                   
104Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Jezte smetanu a med!
Dívka pokoje a míru
„Nás, římské občany,
Je čas na obměnu politické elity
Volební matematika
Lifetool aneb nástroje pro život
Mezinárodní evangelické sportovní hry
Kousací a požírací touhy
Grenoble a L’Eglise réformée
Víra-bez víry-s vírou-víru-víro!...
A taste of honey...
Dům se zelenou střechou
Black Eyed Peas
Easter in America
O pohár Orebitů
Všimli jsme si
Seminář pro pracovníky s mládeží - SEPRAM
INFORMATORIUM 4
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
 
„NÁS, ŘÍMSKÉ OBČANY, ...
Zdeněk Bárta

Autor, jinak evangelický farář, byl v letech 2000-2006 senátorem.

veřejně a bez soudu zbili a zavřeli do vězení. A teď se nás chtějí ve vší tichosti zbavit? To ne!“ Tak protestuje apoštol Pavel vůči bezpráví a donutí soud, aby se mu omluvil a propustil jej. (Sk 16,37) I jindy byl Pavel dbalý práva a varoval křesťany před pohrdáním politikou. Nabádal své současníky, aby respektovali politickou moc, pokud se drží svých úkolů (Ř 13). Využíval všech svých práv včetně odvolání se k samotnému císaři ve svém soudním sporu (Sk.25,11).

Ale nejde jen o Pavla: nikde v Bibli nenajdeme oporu pro lhostejnost věřícího člověka k politickým souvislostech. Naopak – touha po spravedlnosti ve světě je jedním z pilířů biblické víry. Sám Bůh se v Desateru legitimuje jako ten, který vyvádí z otroctví. Když se věřící či církev „nepletou do světských záležitostí“, uprostraňují zlu a slouží hříchu svou pasivitou a lhostejností vůči zlu kolem sebe. Takoví křesťané zrazují prorocké spojení víry a činu, charakteristické pro Písmo, a redukují křesťanství na subjektivní „duchovní“ zbožnost uzavřenou do svatouškovských ghett svých denominací.

Ježíš sám na sebe vztahuje prorocké poslání: „.. přinesl chudým radostnou zvěst, vyhlásil zajatcům propuštění, slepým navrácení zraku, propustil zdeptané na svobodu..“ (Lk 4,17n)

Máme teď v Čechách před volbami. Dovolím si laskavým čtenářům Bratrstva, zpochybnit alespoň tři základní omyly, které se v církvi i ve společnosti běžně tradují o volbách. Samozřejmě pouze těm čtenářům, kteří chtějí být aktivními občany jako apoštol Pavel a nesnižují se dobrovolně na úroveň bezprávných pasivních otroků.

Politika je svinstvo

Omyl první. Politika je od slova „polis“, obec, a znamená prostě péči o vinici, na které žijeme a která nám byla svěřena do péče. Žel, při zušlechťování naší vinice se občas umažeme od nějakého toho hnoje, či nás poškrábe nějaký ten škůdce a parazit, kterého je třeba odstranit. Ale představa, že se lze štítivě stáhnout z vinice Páně do ráje svého náboženství a tím si zachovat čistý štít, je nejen naivní, ale hříšná. Platí zde: „Ať se modlíte sebevíc, neslyším: Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy.“ (Iz 1,15n) To všechno a mnohé jiné popsané v Bibli je právě politika. Být lhostejný k potřebám světa znamená být zmařenou solí.

Chodit k volbám nemá smysl

Omyl druhý. Volby jsou základním institutem demokratického státu. Na tom, jak dopadnou, záleží vývoj celé řady nesmírně důležitých věcí: zahraniční politiky, bezpečnosti, justice, vztahu k menšinám, korupce, vědy, školství, staveb dálnic, těžby uhlí, vztahu k přírodě obecně atd atd. O tomhle a mnohém ostatním že by nemělo smysl spolurozhodnout svým hlasem? To rádoby pyšné: „já se jim na to vykašlu“ je hrozně pitomoučké. Jakým jim? Ta věta prozrazuje na svého autora, že je mu jedno, v jakém světě žije. Nevolič po mém soudu nemá právo hubovat na poměry, když pro ně neudělá alespoň to základní minimum, totiž nepřispěje k rozhodnutí, kteří lidé získají v jeho státě či obci politickou moc.

Volbou malé strany propadne můj hlas


Omyl třetí. Zmasírováni předvolebními průzkumy máme strach, aby náš hlas „nepropadl“ a dáme proto hlas straně, které předvolební výzkumy přiřknou minimálně oněch magických 5%, i když bychom chtěli volit stranu jinou, malou. Je to škoda. Podle našeho systému přepočítávání hlasů ve volbách opravdu náš hlas může být přepočten vítězným stranám. Jenže: když si to v řekneme všichni, předem se vzdáváme.

A navíc a hlavně: náš hlas má obrovský význam pro státní finanční příspěvek politickým stranám, který je hlavně pro malé strany životně důležitý. Jestliže strana získá alespoň 1,5% hlasů, obdrží jednorázový příspěvek na úhradu volebních nákladů ve výši 100Kč za každý odevzdaný hlas, tedy i ten náš. Například v minulých volbách obdržela SZ přes 330 000 hlasů (6,29%), což znamenalo jednorázový příspěvek přes 33 milionů korun. Politická strana, která by při stejné volební účasti jako před třemi lety získala 3% hlasů, by tedy získala asi 15 milionů korun, což představuje velikou pomoc pro práci strany.

Strana s 3% hlasů obdrží každý rok 6 milionů korun plus 200 tisíc za každých dalších 0,1% hlasů. Za čtyřleté volební období představuje státní dotace pro stranu, jež získá přesně 3% hlasů, 24 milionů korun. Ty umožní politické straně alespoň vyvíjet činnost a připravovat se například na komunální volby, u nichž tento systém státních příspěvků není.

Náš hlas i pro politickou stranu, které ve volbách získá jen 1,5% (či 3%) tedy neznamená vůbec hlas propadlý. A navíc: malé strany peníze smysluplně využijí, zatímco velké strany polepí celou republiku za stovky milionů státního příspěvku nesmyslnými billboardy, protože nevědí co s penězi.

Bez politických stran se v demokracii neobejdeme a je nedůstojné se jejich výběru nezúčastnit. Svým hlasem navíc můžeme značně pomoci té straně (či hnutí), která je nám sympatická, i když se třeba tentokrát do parlamentu nedostane. Proto – pojďme volit! Patří to k naší víře.


 
 
TÉMA
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku „Nás, římské občany, :    | vložit příspěvek |