Jak ses vlastně dostal k práci faráře?
To byla dlouhá cesta. Přes jógu (Svámí Mahašvaranada), transcendentální meditaci (Mahariši Maheš Jogi) a Svědky Jehovovy (učitelka biologie na střední) až k Luďkovi Rejchrtovi do Braníka. Pokřtěn jsem byl v prváku na bohoslovecké fakultě, ve čtvrťáku zapsán na seznam „bohoslovců za církev“, lidí rozhodnutých po fakultě sloužit v církvi. V posledním ročníku fakulty už jsem jezdil čas od času kázat do Strmilova.

Proč pracuješ zrovna s mládeží? Co tě na práci s nimi nejvíc baví?
Na mladých se mi nejvíc líbí jejich přímost v jednání. Na nic si nehrají, všechno myslí vážně. Dokonce i když se sami do něčeho stylizují (HipHoper, EMO…), tak to myslí vážně.

Žijeme ve společnosti, která patří k jedné nejnezbožnějších na světě. Vnímáš v tomto ohledu nějaký pozitivní trend právě v té mladé generaci?
Ale houbelec, s prominutím. Ateistu („bezbožníka“) jsem ještě nepotkal. Antiklerikálů („proticírkevníků“) tuny. Církev je něco přežitého, církev bojuje proti svobodě, církev je potřeba zrušit… To je velmi častý názor. Ale někoho, kdo by jasně a vědomě odmítal „něco nad námi“, kdo by nečetl horoskopy, kdo by nedumal nad převtělováním, kdo by tvrdil, že svět je jen hmota v různých formách – to ne. Někdy potkávám agnostiky, kteří se o to „něco nad námi“ raději nezajímají, protože o tom stejně nic říct nemůžeme. Ale někoho, kdo by to jasně a proargumentovaně odmítal, to ještě ne. Dříve nebo později jsem u každého narazil na nějaký projev víry v „nadpřirozeno“. Potud se tedy práce s mládeží nijak výrazně nemění.

Co pro tebe znamená práce v COMu?
Prostor. V rámci církve je po mém soudu COM jeden z nejlépe fungujících odborů, pokud jde o komunikaci „s těmi svými“ v církvi. Tím se otevírá možnost těm mladším vyjádřit, co vlastně od církve očekávají a COMu zprostředkovat uspokojení těchto požadavků.

Čím bys mládežníky nalákal na zářijový Sjezd ve Svitavách?
Přiznávám, že program to není. Nejen proto, že se zatím teprve tvoří, ale hlavně proto, že já osobně program jako takový vnímám až druhotně. Sjezd chápu hlavně jako místo setkání a sdílení, kde přednášky a dílny mají jakousi „iniciační“ funkci, ale to hlavní se odehrává v osobních rozhovorech okolo těchto programů.

rozhovor vedla Klára Votavová