ročník 51/2010:
                   
109Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Prásknout, či neprásknout?
Uzdravení jako metafora odpuštění, 4.část.
Čas na pravdu???
Za všechny poklady světa
Člověk neví, co je lepší
Co vzala voda
Na cestování mě baví cestovat
Náboženství a válka ve znamení kalicha
Vztah jako vinylová deska
Vytáhnout paty aneb Heidelberg
Být, či nemít
Gilead
Relationships
Zhmotnění hlasu lidu
Všimli jsme si
Informatorium
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
CO VZALA VODA
Martin Balcar

 
Je chladné, ale slunečné zářijové ráno a nás čeká návštěva několika desítek domácností v obci Višňová, která se při srpnových povodních stala jednou z nejpostiženějších. Naším úkolem je sepsat v každém zasaženém domě soupis škod, krátce o situaci promluvit s lidmi a zjistit, co potřebují k tomu, aby mohli domy co nejlépe a nejefektivněji opravit.
Dojíždíme do části vesnice jménem Poustka, kde vysazuji dva z monitorovačů – každý máme v plánu za den obejít 6 – 8 domácností, tedy máme zhruba hodinu na každou. Vesnička či spíše osada je na první pohled velmi upravená, po nepořádku ani památky, jen linka od vody sahající tu k oknu tu ke dveřím jasně ukazuje, kudy se prohnala voda. Lidi si tu fakt mákli.
Já mířím do druhé části vesnice zvané Předlánce. Snad se na své lidi doptám, protože mám jen soupis popisných čísel domů. Ve vesnici o nás ale dobře vědí, paní, kterou potkávám na mostě, čeká odpoledne mou kolegyni. První zastavení mám v krásném hrázděném domě a poslouchám poprvé příběh, který ten den uslyším ještě pětkrát, pokaždé stejně, pokaždé trochu jinak. Až později zjistím, že některé pasáže mohu vyprávět sám.
Srpnová povodeň ve Višňové začala kulminovat po ránu v sobotu 7.8. Tento den změnil životy všech, takže vím, že jedna rodina večer před osudným dnem grilovala, druhá rodina byla na zábavě, třetí pán byl na noční a jiný otec se synem si užívali večerního rybaření. Ještě v půlnoci z pátku na sobotu nic. Voda stoupla znenadání nad ránem.
V 6 ráno po spuštění sirén však začala rychlá akce, kdy první lidi začali evakuovat. Pak již poslouchám různé příběhy, jak kdo utíkal, kdo co zachraňoval, taky o následné perfektní pomoci armády, hasičů a dobrovolníků z Diakonie („ti v bílých tričkách“). Někdy jsou vyprávění dramatická, jindy rezignovaná, jindy až trpce úsměvná. To třeba, když paní vypráví o vrtulníku, který svou nízkou hladinou letu a tlakem vrtulí totálně vysklil celý skleník, který povodeň k její velké radosti nezničila.
Taky mi najednou došlo, jak tenká je hrana mezi „zachránit“ a „zničit“ – to když vidím fungující pračku, myčku, lednici a sporák jenom proto, že v domě byli tou dobou dva muži, kteří všechny spotřebiče v pár minutách položili na stůl…rozdíl jednoho zvednutí, koho by to napadlo? Nebo tam, kde měli lidé zásuvky (trochu nešikovně) v metru dvaceti, mají dnes po problémech. Kdo je měl níže, musí dělat elektriku novou… A snad v každém domě se lidé dělí na ty, kdo u kotle měli čerpadlo „dole“ nebo „nahoře“. Z těch příběhů mi to vyšlo tak 3:3.
Z každé návštěvy píšu jeden list o škodách a už u třetí domácnosti vidím, že v podstatě poznamenávám to samé – jen s novými jmény. Spotřebiče – KO, elektrika – KO, podlahy – KO atd atd…
Diakonie ČCE plánuje lidem ve Višňové, protože takto máme s dalšími humanitárními organizacemi region rozdělený, předat výtěžky z povodňové sbírky. Podle míry zasažení to bude nejspíš pár desítek tisíc korun každé domácnosti hlavně na nákup nových spotřebičů, omítání či betonování. Lidé jsou za tuto pomoc velmi vděční, stejně jako vděčně přijali pomoc brigádníků. Dárci mohou mít jistotu, že peníze jsou rozděleny skutečně těm, kdo to potřebují.
Díky těm, co přispěli i těm, kdo ve Višňové s Diakonií pomáhali!
 
 
PROJEKTY DIAKONIE
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Co vzala voda:    | vložit příspěvek |