ročník 51/2010:
                   
109Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Prásknout, či neprásknout?
Uzdravení jako metafora odpuštění, 4.část.
Čas na pravdu???
Za všechny poklady světa
Člověk neví, co je lepší
Co vzala voda
Na cestování mě baví cestovat
Náboženství a válka ve znamení kalicha
Vztah jako vinylová deska
Vytáhnout paty aneb Heidelberg
Být, či nemít
Gilead
Relationships
Zhmotnění hlasu lidu
Všimli jsme si
Informatorium
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
VYTÁHNOUT PATY ANEB HEIDELBERG
Michael Pfann

 
Heidelberg. Staré pohádkové město na jihu Německa. Uprostřed
města teče řeka sepnutá mostem vystavěným podle vzoru našeho Karlova mostu. Na obě
strany se pnou vysoké kopce. Na jednom starý zámek z červených cihel. Na druhém obrovský
nacistický amfiteátr. Uličky. Zmrzlina. Kebab. Lidé všech barev i řečí. Třetina obyvatel jsou studenti. Teologická fakulta se spoustou významných jmen. Heidelberg.

Německá EKD – Evangelische Kirche in Deutschland je spojením řady zemských církví, které
se od sebe více nebo méně liší. To, co jsem zažil já v Heidelbergu, bylo v mnohém podobné naší
ČCE.
První semestr jsem bydlel ve velkých anonymních kolejích, kde se lidé příliš nepřátelili, tak
mi bylo trochu smutno. Proto jsem se na letní semestr přestěhoval do Ekumenických studentských kolejí
(ÖK – Das Ökumenische Wohnheim für Studierende). Podobné koleje fungují v
mnoha německých městech.
ÖK je dům v srdci starého města. Přímo v budově byla jedna seminární místnost a
menší knihovna. Ke kolejím patřila obrovská dvojúrovňová zahrada s volejbalovým hřištěm, grilem,
pingpongovým stolem a dalšími příjemnostmi, které nás obyvatele táhly trávit tu mnoho času.
Nejdůležitější ale bylo společenství studentů, kteří tam bydleli. 25 studentů, z nichž je polovina Němců, polovina zahraničních
studentů. Polovina dívek, polovina kluků. Polovina studentů teologie, polovina studentů všemožných
dalších oborů. Přívlastek „ekumenické“ koleje nesou plným právem. Sešli jsme se tam katolíci
i protestanti ze tří kontinentů a jedna muslimka. Nikdo zde nemůže bydlet déle než 5 semestrů. Tím zůstává společenství stále živé.
Všichni se stále potkávají v kuchyni, společenské místnosti, na zahradě i ve škole. To ale není zdaleka všechen společný čas. Každý úterní večer je společný.
Začíná pobožností, kterou vždy připravoval někdo z nás, případně náš „vedoucí“ – mladý holandský
farář. Pokračuje večeří, také připravovanou vždy dvojicí z nás. To znamená mnoho jídel ze
všech koutů svět. To je něco pro mě! Pak program: přednáška, film, hodina samby, povídání o vlasti
někoho z nás. Na závěr konvent, kde se probírají záležitosti společného soužití. Častým tématem
bylo, typicky německy, třídění odpadu.
K tomu společný seznamovací víkend ve Würzburgu a společný pětidenní výlet do Krakowa
v Polsku. A dvě velké, vpravdě studentské party až do rána. Specifikum - Němci po večírku uklízí ještě
než jdou spát, třeba v pět ráno.
V ÖKu jsem se cítil jako doma během pár dní a
v červenci se mi skoro nechtělo domů. Přijal jsem několik návštěv z Čech a ty se díky velmi vřelému, rodinnému, nestrojenému ovzduší cítily velmi uvolněně a
také si s mými spolubydlícími užili spoustu legrace.

Co chci říct? Krátce před odjezdem do Německa jsem strávil přes tři
týdny v české vesnici Veselynivce na Ukrajině, pak téměř rok v Heidelbergu. Až teprve, když jsem
opustil teplo domova, blízkost dobrých kamarádů a rodiny, až teprve v zahraničí jsem pochopil moc,
jakou má ta naše církev obecná. Nebo spíš moc Ducha Božího, který v církvi vane a působí na lidi tak,
že toho nového, dezorientovaného, cizího, stýskajícího, špatně mluvícího neodsunou bez povšimnutí
na okraj. Naopak ve společenství, kde působí ten svatý Duch, je doma každý, dokonce i ten, s kterým
není vždy lehké se domluvit. A pro to zjištění, a nejen pro ně, stojí za to vytáhnout paty za humna.
 
 
CÍRKEV ZA HRANICEMI
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Vytáhnout paty aneb Heidelberg:    | vložit příspěvek |