ročník 52/2011:
                   
115Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Rozvod
Slova (před)manželská
Být na blízku a povzbuzovat
(před)rozvodový manuál pro dítě
Církevní rozvod?
Nepovažovali za důležité zeptat se na můj názor
V církvi je nás víc, můžeme si být oporou
Když se trubka protroubí tvým uchem
S Petrem na rybách
Kašrut
Pro ty, kteří nikdy nepásli ovce, ale za počítačem sedí každý den.
Kemp mládeže
Pijte sladké nápoje
Zrní – Hrdina počítačový hry jde do světa
Biblický citát na mail
Learning Psalm 119
O tom, jak král k Oskaru přišel
Vyražte za zvířaty
Zjistil jsem, že nám básníci zatajili existenci sýra
Pomáhat a oslavovat
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
 
NEPOVAŽOVALI ZA DŮLEŽITÉ ZEPTAT SE NA MŮJ NÁZOR
anonym

Ne vždy je rozvod rodičů jen traumatizující záležitostí. Když se rozvedli moji rodiče bylo mi sedm a jediná věta, kterou jsem tenkrát odpověděla byla: „ Chápu, že nemůžete být spolu.“ Nejen, že jsem to řekla, ale dokonce jsem si to opravdu myslela - a myslím si to doteď. Pokud jsou někteří rodiče přesvědčeni, že je správné držet vše „při starém“ kvůli dětem, pak považují své děti takřka za tupce. Děti vědí a vnímají mnohem víc, než si mnozí z nás myslí. Hraní si na spokojenou a šťastnou rodinu je podle mého názoru daleko nezdravější než udělat ono bolestné a klíčové rozhodnutí, které je v jistém okamžiku nesporně těžké pro všechny strany, ale ve výsledku zdravé pro budoucnost všech.

Jediné, co mi tenkrát nepřišlo jako správné, byl fakt, že se mě nikdo nezeptal, s kým chci bydlet. Myslím, že není zcela automatické, že dítě chce bydlet s matkou. Nepovažovali za důležité zeptat se na můj názor, protože si mysleli, že v tom ještě nedokážu mít rozum. Opak byl pravdou. Nakonec jsem tedy bydlela u matky asi až do šestnácti, než jsem se rozhodla nastěhovat se definitivně k otci.

Věcí, kterou bych vytkla před závorku, je mluvení a napadání bývalých partnerů. „Tak si jdi za tátou, když….; ještě slovo o tom, co by udělal táta a fakt se neznám; teď jsi chytrá, co – celý tatínek.“ Takové věty mě vždycky přiváděly do stavu paralyzujícího vzteku. Ano, táta by to asi takhle udělal (ať už se bavíme o čemkoliv) a ještě před měsícem by to bylo správně, tak proč najednou není? Dítě nechápe a je zmatené. A radši přestane nahlas vyslovovat slova jako táta (v opačném případě máma), aby se na něj nespustila sprcha invektiv, která se jen tak nepřestane a za kterou dítě samotné vůbec nemůže. Nebo se ozve jen jedno drobné ironické zarytí a potomek opět tápe… ráda bych zdůraznila, že můj otec i moje matka jsou nadále mými rodiči, i když oni dva sobě už nenáleží – věděli to i oni?!

Závěr, kterým to vše mohu uzavřít, je jediný. Partneři, kteří spolu nejsou šťastni, by spolu být neměli. Děti vědí to, co dospělí mnohdy ani netuší. A ačkoliv neumí některé věci přesně pojmenovat, chápou mnohem víc, než se může na první pohled zdát. Teď už je všechno zapomenuto, já sama se chci brzy vdát a mít rodinu. Jen doufám, že budeme mít s manželem tolik taktu, že se v případě rozchodu nebudeme sobě navzájem mstít na vlastních dětech.
 
 
TÉMA
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Nepovažovali za důležité zeptat se na můj názor:    | vložit příspěvek |