Tentokrát jsem pro svědectví víry oslovila Káju, kterou jsem poznala na loňském Sjezdu evangelické mládeže ve Svitavách. Do sboru chodí v Jindřichově Hradci, na mládeži se jich schází 5 – 10 ve věkovém rozpětí 17 – 23 let.

Kolik je Ti roků a kdy jsi byla poprvé v kostele?
Je mi 18 let a do kostela chodím od malinka.

Co Tě baví, jaké máš koníčky?
Baví mě divadlo, recitace, hra na zobcovou flétnu, četba knih.

Kdo z Tvé rodiny je (není) věřící?
Věřící není otčím, jedna babička a jeden dědeček, mohla bych pokračovat, ale to bychom tu byli dlouho, je nás dost věřících i nevěřících a asi více věřících.

Chodíš na setkání křesťanské mládeže?
Chodím sice ne moc pravidelně, ale chodím.

Na jakou školu chodíš?
Chodím na Střední zdravotnickou školu, obor sociální péče.

Co jsi se dozvěděla ve škole o křesťanství?
O křesťanství toho ve škole moc nevěděli, asi jen, že křesťanství vychází z Bible a že Bůh má tři podoby.

Myslíš si, že je důležité být v církvi a proč?
Myslím si, že být v církvi má svůj smysl, církev je jakýmsi prostředkem k cestě k Bohu. V církvi je nás víc, můžeme si být oporou, vzájemně si naslouchat a hlavně společně vzdávat chválu pánu Bohu.

Přivedla jsi někdy někoho do kostela?
Asi jsem nikoho nepřivedla.

Vadí Ti něco na Tvé církvi?
Co mi na mé církvi vadí? Možná pomluvy nebo snad agresivní reakce na katolíky, nedá se to říct obecně, každý sbor je jiný, jako každý je jiný, a tak i naše církev se může pyšnit svou jinakostí a tím, že vedle pomluv a drbů tu funguje opora a láska.

Když přijde do kostela někdo nový v tvém věku, oslovíš ho?
Oslovím.

Co bys poradila mladým lidem, kteří přicházejí poprvé do kostela?
Asi aby se nebáli a věřili, že jsme stejní jak ostatní.