Ptá se žížalák sousedky: „Jak se daří manželovi?“ „I dobře!“ odpoví ona „Nějaký hodný pán ho vytáhl na ryby!“
Tak tento vtip by apoštol Petr nejspíš nepochopil, protože on chytal ryby dočista jinak. Vzal zvláštní kruhovou síť, která měla po obvodu závažíčka. Těmito závažíčky byl provlečen provaz. Pak to chtělo cvik – roztočit síť nad hlavou a hodit (asi jako kovboj laso). Síť dopadla rozprostřená na hladinu a závažíčka po stranách začala klesat. Zároveň rybář začal tahat za provaz, čímž se ze sítě stala kapsa. Jestliže zrovna v tom místě byly nějaké ryby, zůstaly v síti a rybář je vtáhl do lodě. Vysypal je na dno lodi – a házel znova. A takhle to šlo celou noc. Ve dne je teplo a ryby se stahují ke dnu, tam už na ně sítí nedosáhne.
Dneska už se takto skoro neloví. Většina produkce (70%) je z rybích farem, další podstatná část je mořský rybolov a jen 10 % je z rybolovu na Galilejském moři, kde chytal apoštol Petr. Ryby, které si koupíte z místních restaurací, budou téměř jistě dovezené z nějaké rybí farmy. V této době určitě. Rybaření je na dva roky v Galilejském moři zakázané, protože ryb povážlivě ubylo. Lovilo se totiž obrovskými vlečnými sítěmi taženými za lodí.
Co asi tak tedy mohl Petr chytat? Na prvním místě je to určitě lavnun. (Acanthobrama terraesanctae = Mirogrex terraesanctae, hebr. lavnun hakinéret či sardin tiverija). Co do počtu tvoří lavnun 80% ryb v Galilejském moři. Je to malá ryba (10 – 15, nanejvýš tak 25 cm), kterou mimo Galilejské moře nikde jinde nenajdete a která plave v ohromných hejnech hlavně v zimních měsících (listopad až březen) k rozmnožování ve východní a severovýchodní straně Galilejského moře. Až do našich dob vyplouvají rybáři v noci na Galilejské moře, silnými světly svítí na hladinu a lákají tak ryby na dosah svých sítí.
Druhá nejdůležitější ryba je tilapie (Sarotherodon galilaeus, hebr. mušt abjad), jinak též nazývaná „ryba sv. Petra“. Ta je trochu větší, většinou kolem 20 cm, ale může být i dvojnásobná. Má také svoji zajímavost. Vychová rybky z vajíček ve své tlamičce (samička i sameček), což akvaristé chovající vrubozubcovité ryby (Cichlidae) znají. Tyto ryby se živí v době péče o potomstvo velice jemným zooplanktonem, kterým se může živit i potěr v tlamičce. V zimě žije v hejnech, v jarních měsících se hejna rozpadají a každý pár se chystá v mělké vodě bohaté na rostlinstvo na potomstvo. Pár si staví na dně hnízdo a samička do něj naklade vajíčka. Sameček je oplodní a oba potom opatrují vajíčka i potěr ve svých ústech. Každý rodič má v ústech 500 – 1000 vajíček a později potěr až do délky 12 mm.
Ryb je zde samozřejmě mnohem více. Známe kapry, sumce či parmy, ale pod názvem „ryba sv. Petra“ se můžete potkat ještě s dalšími rybami – svatopeterská ryba (Tilapia zillii, hebr. adadi, délka až 30 cm), Jordánská ryba sv. Petra (Oreochromis aureus, hebr. mušt lubad, délka až 35 cm), Tristramova ryba sv. Petra (Tristramella simonis simonis, hebr. marmur, délka až 25 cm) i další
Petr, jakožto pravověrný žid, jedl jen to, co mělo ploutve a šupiny. Takže klidně se v jeho síti mohl objevit třeba více než pěticentimetrový krab Potamon potamois (hebr. Sartan HaNachalim). Vyhazovat ho ale musel opatrně, protože jeho štípnutí dost bolí.